Logo Porodního domu U čápa
Porodní dům U čápa, o.p.s.
nestátní nezisková organizace založená ve formě obecně prospěšné společnosti, která
usiluje o návrat přirozených porodů do českého porodnictví
 

Porodní domy v zahraničí

Článek předkládá přehled vzniku porodních domů a jejich vývoje v zahraničí. Po jeho přečtení čtenář zjistí, že peripetie vzniku porodních domů je ve všech zemích stejná a je stejná i u nás v ČR.

  • Německo
  • USA
Nutnost návratu k tradičnímu pojetí profese porodní asistentky si porodní asistentky v Německu uvědomily na počátku 80. let minulého století. Došlo jim, že je naprosto nezbytné opustit půdu nemocnic, v nichž neúměrně přibývalo indukovaných (uměle vyvolaných) a také v epidurální anestézii vedených porodů, a vrátit se do terénu, kde se nabízely nesrovnatelně lepší možnosti pro základní péči o zdravou těhotnou ženu a především pro přípravu na normální porod.

První porodní domy byly otevřeny v roce 1986 v Berlíně a v Giessenu. Porodní asistentky v těchto městech se cítily být dostatečně připravené na to, aby samostatně poskytovaly své služby. Při hledání vlastních prostor jim v počátcích finančně vypomohl stát. Německý profesní svaz porodních asistentek odvedl skutečně obrovský kus práce, ale rozhodně to nebylo jednoduché. Svaz má za sebou náročnou dobu mravenčí osvětové činnosti v nejrůznějších oblastech a sférách od správních a legislativních změn až k přesvědčování konzervativních kolegyň, které musely pochopit, že nejsou poručnicemi rodiček, ale naopak jsou to samotné maminky, které nejlépe vědí, co je pro ně a pro jejich děti nejlepší. Nejčastěji šlo o překonávání strachu ze ztráty mocenského postavení i zavedených kompetencí. Pro lékaře bylo zase nejtěžší přijmout fakt, že mnohé ženy jsou schopny porodit samy bez vnější medicínské pomoci.

Byly to roky neustálého dohadování i sporů s konzervativci. Ale vyplatilo se to. Dnes má Německo zhruba 70 porodních domů. Stát jejich chod již nepodporuje, jsou soběstačné a fungují samy především díky obětavé práci porodních asistentek a soukromých rodičovských aktivit včetně finanční podpory. Když žena v Německu otěhotní, může sama zvážit, zda zvolí péči lékaře nebo porodní asistentky. Většina zdravotních pojišťoven hradí oboje.

Snad nejvýznamnějším z porodních domů v Německu byl až do r. 1997, kdy svou činnost ukončil, Pegasus Zentrum Akademie v Aachenu. Zakladatelkou a ředitelkou byla porodní asistentka a školitelka Barbara Kosfeld. Na jak vysoké úrovni tato významná instituce fungovala, si přečtěte v samostatném článku.

Bez zajímavosti není ani vyhláška, která upravuje podmínky pro porody doma v Německu. Rozhodně stojí za to si ji přečíst, něco takového je v naší republice zatím hudba budoucnosti.
V lidských dějinách byl až do počátku 20. století normou porod doma a v mnoha zemích světa je tomu tak doposud. Ve Spojených státech amerických začaly ženy rodit v porodnicích za lékařské asistence ve dvacátých letech minulého 20. století. V porodnicích se odehrávalo 50% všech městských porodů a v roce 1939 už zde přiváděla děti na svět polovina všech amerických žen a tři čtvrtiny žen žijících ve městech. Navzdory přesunu porodů do nemocnic neklesla mateřská úmrtnost ve Spojených státech pod dosavadních 63 na 10 000 porodů. Teprve používáním sulfonamidů a antibiotik při léčbě infekcí mateřská mortalita v USA začala skutečně klesat. Ke snížení mateřské mortality tehdy přispěla celá řada dalších faktorů včetně zlepšení životních podmínek, výživy, plánování rodičovství i zvýšené dostupnosti krevních transfůzí.

Až do sedmdesátých let zůstávala situace téměř beze změny. V roce 1974 Asociace porodních center v New Yorku představila novou variantu: porodní centrum, které není součástí porodnice, ale funguje v její těsné blízkosti. V porodních domech by ženy, u nichž je riziko komplikací velmi nízké, mohly mít stejně jako doma po svém boku kohokoli chtějí (včetně dětí). Počet doprovodných osob by nebyl omezován. Rodící ženy by zde mohly podle libosti jíst, pít, volně se pohybovat, sprchovat se, koupat se a přivést dítě na svět v poloze, jaká vyhovuje jim. Výchozí myšlenkou bylo nabídnout ženám porod co nejvíce podobný porodu doma a současně zachovat všechny výhody instituce: školený personál, potřebné zdravotnické zázemí.

Myšlenka porodních domů se rychle rozšířila. Do roku 1981 vzniklo ve 27 amerických státech téměř 150 takových zařízení. Už v roce 1983 Americká asociace veřejného zdravotnictví (American Public Health Association) na základě výsledků vědeckých výzkumů uvedla: Zdravé matky mohou bezpečně rodit v porodních centrech mimo nemocnice poskytující akutní péči. V roce 1995 pak další výzkumy a studie prováděné s téměř 12 000 ženami, které přivedly své děti na svět v 84 porodních domech v USA, konstatovaly: Souhrn dostupných dat jasně dokládá, že pro neriziková těhotenství jsou porodní domy stejně bezpečné jako nemocnice. Přesto na konci roku 1997 Americké kolegium porodníků a gynekologů (American College of Obstetricians and Gynaecologists) odmítlo uznat samostatná porodní centra jako bezpečnou alternativu, prý pro „nedostatek důkazů“. Odmítnutí ze strany porodníků nejen zbrzdilo další rozvoj porodních center, ale společně s ekonomickou nejistotou, typickou pro každé nové podnikání, způsobilo následný zánik řady porodních center.

Navzdory těmto překážkám se však porodní centra nepodařilo zcela vymýtit: v roce 1983 vznikla Národní asociace porodních center (NACC – National Association of Childbearing Centers). Jedním z jejich prvotních cílů bylo vytvořit celoamerická akreditační kritéria. V roce 1998 fungovalo ve 22 amerických státech 47 akreditovaných porodních domů a 4 další o získání akreditace usilovaly. Dalších 22 domů v ostatních 12 státech, v Kanadě a na Bahamách patří mezi členy NACC.

Další země připravujeme. Jejich výčet na této stránce bude pokračovat, jakmile sesbíráme a zpracujeme všechny potřebné informace. Děkujeme za trpělivost.