Logo Porodního domu U čápa
Porodní dům U čápa, o.p.s.
nestátní nezisková organizace založená ve formě obecně prospěšné společnosti, která
usiluje o návrat přirozených porodů do českého porodnictví
 

Přirozený porod

Pojem, definice

Přirozený porod je porod, který se rozbíhá a probíhá samovolně a probíhá bez vnějších zásahů. Žena podle svých instinktů sama určuje jeho průběh.

Přirozený porod probíhá

  • nerušen vnějšími zásahy, protože ty jeho přirozený průběh mění
  • v domácím prostředí nebo v prostředí připomínající domov

Při přirozeném porodu

  • je rodičce umožněn zcela volný pohyb během první i druhé doby porodní
  • žena sama zvolí polohu ve vypuzovací fázi porodu
  • pomáhá rodičce aktivně její partner
  • se vůbec neprovádí holení rodidel ani klystýr
  • se nástřih hráze (epiziotomie) neprovádí rutinně
  • se nepoužívají prostředky k urychlení porodu
  • se nepoužívají tzv. bezbolestné metody (epidurální analgézie)
  • v případě zvýšeně vnímané bolesti se namísto léků užívají přírodní metody tišení bolesti (masáže, sprcha, změny polohy, psychické povzbuzování)
  • je ihned po porodu dítě vloženo do náruče matky k zajištění důležitého prvního kontaktu dítěte s matkou
  • po nezbytném ošetření dítěte po porodu je dítě již trvale ponecháno u matky

Filosofie přirozeného porodu

Základní princip této filosofie vychází ze schopnosti matky porodit své dítě sama, bez nutnosti direktivního vedení a medikace. Ženské tělo v sobě skrývá dostatek sil a energie k tomu, aby samo porodilo zdravé dítě.

Má-li však žena porodit sama bez lékařské pomoci, je naprosto nezbytné respektovat tzv. přirozené porodní mechanizmy. Je třeba důvěřovat ve vrozené schopnosti matky i dítěte a nalézt rovnováhu mezi soukromím a podporou. Přirozený porod bývá narušen, nejsou-li respektovány základní potřeby rodící ženy: nerušený klid, teplo, intimita a pocit bezpečí. Prožívá-li žena svůj porod v příjemné a uvolněné atmosféře, vyprodukuje její tělo dostatečné množství hormonů potřebných pro spontánní porodní činnost. Aby mohly být vyprodukovány přirozenou cestou, musí během porodu pracovat naplno příslušné části ženina mozku. Porod „řídí“ podkorová centra mozku, zatímco mozková kůra se dostává do stavu jakéhosi útlumu vůči okolnímu prostředí a rodící žena se ocitá v posunutém stavu vědomí (v transu). Jestliže ji z tohoto stavu vyrušíme, přirozený porod se „zasekne“ a ke slovu pak musí přijít lékařská technika a medikace – děťátku musí být pomoženo na svět umělými vnějšími technikami.

Filosofie přirozeného porodu tkví v přirozeném, přírodním a tradičním přístupu k porodu a k rodičce. Direktivní vztah ošetřující – pacient, známý z běžných zdravotnických zařízení, se u přirozeného porodu mění ve vztah ošetřující – klient.

Porod je chápán jako zcela přirozený projev ženského organizmu, do kterého není nutno, ba dokonce ani radno jakkoli zvenčí zasahovat. Zdravotnický personál je od toho, aby ženě pomohl, ulehčil, aby jí podpořil a povzbudil. Není tu proto, aby jí diktoval, co má dělat, jak se má položit, kdy má tlačit, že má být potichu apod.

Personál u přirozeného porodu se snaží zasahovat minimálně a nerušit intimní prostředí porodu, respektuje intuitivní chování rodičky. Vychází vstříc přáním a požadavkům rodičky, což podporuje pozitivní emoce a přispěje k porodu bez stresu a strachu. Personál se vyhýbá analgezii a anestézii, aby nenarušil přirozenou hormonální rovnováhu.

Přirozený, aktivní porod vychází z aktivity, samostatnosti a svéprávnosti rodičky. Vychází z předpokladu, že těhotenství je projevem zdravého člověka, není nemocí, ze které je třeba pacientku po devíti měsících (vy)léčit.

Zásadou při přirozeného porodu je, že normální fyziologický porod při proběhlém normálním fyziologickém těhotenství může odvést sama porodní asistentka. Není důvod, aby jej odváděl lékař. Lékař je proto, aby léčil, tj. napravoval chyby organizmu. Při fyziologickém porodu není co léčit, není co napravovat. Z toho důvodu lékař přichází k porodu až v případě, kdy je ho opravdu třeba, tj. ve chvíli, kdy se vývoj porodu změní natolik, že lékařský zásah vyžaduje. Porodní asistentka sleduje a kontroluje průběh porodu i rodičku a je-li třeba, používá přístrojovou techniku stejně jako na klasickém porodním sále. Díky její odborné vyspělosti a praxi je schopná včas rozpoznat, že se průběh porodu mění v patologický a že je nutné přivolat lékaře.

Filosofie přirozeného porodu je postavena na intuici rodící ženy. Intuice této ženy znamená, že např. cítí, že domácí prostředí je pro ní to nejlepší. Na otázku, zda je intuice maminky víc než zkušenost lékaře, odpovídám, že pojem intuice je pojem u nás dost podceňovaný. Jestliže žena cítí, že porod pro ni je bezpečný doma, jestliže pečlivě probrala krok za krokem, kde všude by se jí mohlo miminko narodit a domov by nakonec pro ní vyšel jako bezpečné místo, tak v tomto okamžiku stavím intuici na stejnou úroveň se zkušeností lékaře. Je samozřejmé, že intuici maminky nebereme slepě, že bychom přitom opomíjeli medicínské hledisko. Jestliže se u takové ženy vyskytnou medicínské kontraindikace k porodu doma, např. závady v jejím zdravotním stavu, očekávání dvojčat, porod koncem pánevním, minulý porod se řešil císařským řezem a řada dalších, takové ženě porod doma nedoporučím, naopak jí rozhodně doporučím porodit v porodnici.

Jenže termíny jako prožitky, city, intuice a spokojenost rodiček jsou pro lékaře „nevědecké“ a tudíž nepotřebné. Přirozený porod je naopak založený právě na těchto pojmech. Dovolujeme si dokonce tvrdit, že právě tyto pojmy tvoří převážnou část toho, co pokládáme za kvalitní ošetřovatelskou péči v porodnictví. V případě přirozeného porodu je to péče poskytovaná „porodními asistentkami“. Lékař – porodník tu nehraje roli, na jakou jsme dosud zvyklí.

Duše člověka a její síla je pojem v dnešní době málo doceňovaný. Budeme-li přitom hovořit o normálním porodu, má psychika na jeho celkovém výsledku velký podíl. Podaří-li se u rodičky odstranit strach z porodu a vyburcovat její přirozenou sílu, porod obvykle proběhne bez komplikací.

Vedoucí roli při přirozeném porodu zaujímá sama rodička. Zdravotnický personál jí poskytuje pouze dohled a pomoc ve chvílích, kdy ji sama rodička nebo okolnosti vyžadují.

Žena podle svých instinktů sama určuje průběh porodu. Takto vedený porod je z hlediska rodící ženy porodem aktivním. Při aktivním přístupu k porodu vycházejí ženy z přesvědčení, že průběh nekomplikovaného porodu mohou do značné míry ovlivnit ony samy. Tyto ženy vnímají porod jako propojení náročné fyzické práce s hlubokým psychickým prožitkem.

Při přirozeném porodu se my, porodní asistentky, snažíme rodícím ženám naslouchat. Nenutíme je, aby ony poslouchaly nás. Nepřesvědčujeme je, že poloha na zádech je pro ně ta nejlepší poloha, a že když nebudou tlačit jak nejvíc mohou, miminko se nenarodí. To bychom jim lhaly a zároveň bychom u nich vyvolaly stres, který bude průběh porodu brzdit.

Přirozený porod je založen na důvěře v instinktivní a intuitivní chování ženy během porodu, které nesmí být narušováno. Aktivita odborného personálu v jiném smyslu, než psychické podpory rodičky a občasné, neinvazivní kontroly postupu porodu pro případ včasného rozpoznání nutnosti lékařského zásahu, není připuštěna. Přirozený porod má vedle bezpečnosti zajistit i psychosomatický komfort plynoucí z odbourání strachu z porodu a z komplikací způsobených preventivními zásahy.

Výzkumem se zjistilo, že pokud je žena zdravá, proběhne porod velmi pravděpodobně normálně a bez komplikací. Jediné, co je během porodu opravdu nutně třeba, je pečlivé pozorování, aby bylo možné odhalit eventuelní nastupující komplikaci a tak včas zasáhnout. Zkušená porodní asistentka nebo lékař dokáží pozorováním zjistit, zda je matka i dítě v pořádku, nebo zda je třeba bedlivějšího sledování nebo léčby. Faktem je, že ačkoli je porod jako takový proces přirozený, může se vyskytnout komplikace, a odborník – lékař nebo porodní asistentka se pro ženu stanou nezbytnými.

Jak už bylo několikrát v pojednáních zdůrazněno, přirozený porod není chápán jako apriorně riziková záležitost, nýbrž jako zcela přirozený projev ženského organizmu, do kterého není nutno, ba dokonce ani radno jakkoliv zvenčí zasahovat. Vychází se z přesvědčení, že prvořadým předpokladem úspěšného porodu je respektování základních potřeb rodící ženy. K nim patří především potřeba nerušeného klidu, potřeba tepla, potřeba intimity a potřeba pocitu bezpečí. Prožívá-li žena svůj porod v příjemné a uvolněné atmosféře, produkuje její tělo přirozenou cestou a v dostatečném množství hormony potřebné pro spontánní porodní činnost. Jsou-li podmínky porodu nepříznivé, spontánní porodní činnost se zastaví a děťátku musí být pomoženo na svět umělými zásahy.

Hormony nutné pro spontánní porod je ženské tělo buď schopno vyprodukovat samo, nebo mu jsou podávány uměle. Přirozenou cestou tyto hormony vznikají v podkorových centrech mozku, která řídí tzv. nižší a vůlí neovlivnitelné projevy našeho organizmu, např. krevní oběh, tělesnou teplotu a pod. Aby podkorová centra mohla při porodu pracovat naplno, musí v jiné části ženina mozku, v mozkové kůře, dojít naopak k dočasnému útlumu. Mozková kůra je, jak známo, zodpovědná za vyšší, specificky lidské funkce, např. za vědomí, paměť, myšlení, vůli aj. Spontánně rodící žena se během porodu ocitá ve zcela mimořádném a posunutém stavu vědomí (srovnatelným se sexuálním vzrušením při milostném aktu). Všechny podobné výjimečné stavy jsou ale naneštěstí velmi snadno zranitelné, a tak jestliže rodící ženu něco nebo někdo ruší, s velkou pravděpodobností nebude schopna spontánně porodit.

Přirozený porod má následující výhody:

  • Není narušen přirozený rytmus a kontinuita porodu
  • Stahy dělohy jsou pravidelnější, častější a silnější
  • Podporuje se dilatace děložního hrdla
  • Mezi kontrakcemi bývá větší uvolnění
  • Více pohodlí, méně stresu a bolesti
  • Lepší stav novorozence

Podmínkou přirozeného porodu je vědomí míry odpovědnosti rodičky a aby si tento způsob sama vybrala. Klade na ni totiž určité fyzické i psychické nároky a vyžaduje její připravenost.

Žena, která uvažuje o přirozeném porodu, by měla vědět, že přirozené porody nejsou určeny pro všechny ženy, a že je lze doporučit pouze ženám, která

  • jsou celkově zdravé a u nichž se – stejně jako u jejich miminek – nevyskytují žádné předem odhadnutelné porodní komplikace
  • prošly pečlivou předporodní přípravou
  • k přirozenému porodu dospěly na základě vlastní, zcela dobrovolné a informované volby

Přirozený porod je vhodný pro ženy, které

  • splňují základní podmínku, že u nich proběhlo normální těhotenství, které avízuje normální porod
  • porod vnímají jako přirozenou záležitost
  • jsou přesvědčené, že porod je především jejich věcí
  • mají zájem aktivně se na průběhu porodu podílet
  • chtějí samy zvládnout a regulovat svůj porod
  • pro které je jejich autonomie něco podstatného
  • mají intuitivní jistotu, že porod zvládnou
  • odmítají porod v klasické porodnici pod direktivním lékařským vedením
  • nevidí důvod, proč by do jejich porodu měl zasahovat někdo cizí, když vše probíhá bez komplikací
  • snášejí dobře bolest
  • nevyžadují analgetika ani urychlovače porodu

Ženy s těmito postoji rodí velice snadno. Po porodu nás téměř nepotřebují, jsou zcela samostatné.

Avšak také je nutné zdůraznit, že ne pro každou ženu je přirozený porod vhodný. Kromě případů, kdy se dá předem očekávat, že porod nebude probíhat fyziologicky, není přirozený porod vhodný pro ženy

  • úzkostné, ustrašené, nesamostatné, nesebevědomé, psychicky labilní
  • přesvědčené, že porod samy nezvládnou
  • které věří institucím a autoritám víc než samy sobě
  • které věří pouze lékařům a jsou odhodlané úplně a pasivně se odevzdat do jejich rukou
  • rozhodnuté odrodit své dítě zcela bezbolestně pomocí analgetik příp. epidurální analgézie
Přirozený, aktivní porod volí ženy, které si věří a které strach z bolesti dokážou překonat. Obecně mívají aktivní přístup k péči o své vlastní zdraví a odmítají roli oddaných a odevzdaných pacientek. Mívají výhrady k běžnému porodnictví, které s nimi i s jejich partnery jedná značně autoritářsky a rutinně. Tyto ženy vycházejí z přesvědčení, že průběh nekomplikovaného porodu mohou do značné míry ovlivnit ony samy. Svůj porod vnímají jako propojení náročné fyzické práce s hlubokým psychickým prožitkem, chtějí si jej plně prožít. Za svůj porod se cítí zodpovědné.


Základní „stavební“ prvky přirozeného porodu

  • Předporodní příprava
  • Prostředí
  • Atmosféra
  • Chování personálu
  • Porodní asistentka
  • Lékař
  • Léky
  • Relaxace
  • Partner u porodu
  • Vedení porodu
  • Poloha při porodu
  • Po porodu

Předporodní příprava

Pečlivá předporodní příprava mobilizuje vlastní sílu a intuici budoucí maminky. V kurzu je seznámena s výhodami a nevýhodami toho kterého přístupu, aby mohla sama rozhodnout, která z nabízených možností je pro ni ta nejlepší.

Kurzy navštěvují nejčastěji prvorodičky, ženy s vyšším vzděláním a ženy žijící ve větších městech. Prvorodičky a ženy s vyšším vzděláním vedle samotného kurzu také častěji doplňují své informace četbou odborné literatury a preferují partnera u porodu. Součástí předporodní přípravy může být cvičení pro těhotné vedené porodní asistentkou.

Celé tři čtvrtiny českých porodnic poskytují těhotným ženám možnost navštěvovat předporodní kurzy. Avšak většina porodnic poskytuje pouze krátkou informativní schůzku, ve které se rodiče dozvědí, co si maminka má vzít sebou do porodnice, kde mají zazvonit při příchodu, maximálně se dozvědí, co v porodnici musí a co nesmí, ale nic se nedozvědí o možnostech, které mohou mít, a už vůbec nejsou informováni o výhodách a nevýhodách různých porodnických postupů, nemluvě o tom, že by dokonce mohli být na porod systematicky připravováni (jako tomu bylo v Centru aktivního porodu v Praze na Bulovce v letech 1998 – 2000 a v současné době v Porodním domě U čápa v Praze).

Prostředí

Pokud normálnímu porodu porozumíme a přijmeme jeho hlavní zásady, můžeme ho vést v jakémkoli prostředí. Důležitou roli však hraje výběr vhodného prostředí, ve kterém rodička přivede své dítě na svět. Je třeba vytvořit takové prostředí, kde bude porod s největší pravděpodobností probíhat zcela normálně. Nemělo by podněcovat strach a stres – jevy tak časté na porodních sálech působících odlidštěně svým typickým prostředím. Ani samotný porod není nemocí, kterou je třeba bezpodmínečně zvládat v nemocnici; může být realizován i v domácím prostředí. Místo ke zrození člověka by se mělo podobat spíše místu k milování než nemocničnímu pokoji. Zařídit útulnou porodní místnost přitom nemusí stát mnoho peněz. Stačí k tomu ochota ošetřujícího personálu, šikovné ruce a hlavy zapálené pro věc.

Většina rodiček a jejich partnerů chce prožít porod v intimním prostředí. Tam mohou zdravotníci realizovat jejich individuální přání. Základním přáním je zajištění soukromí.

Atmosféra

Neustálý vlídný kontakt mezi tím, kdo o ženu pečuje, jejím partnerem u porodu a samotnou rodící ženou, je základem pro vytvoření vlídného prostředí, ke kterému žena získá lehce důvěru, a které je při porodu velkou psychickou oporou. Příjemná atmosféra sama o sobě do jisté míry patří k prostředkům, které snižují vnímání bolesti.

Chování ošetřujícího personálu

Důležitým zdrojem pocitu bezpečí při porodu je vzájemná důvěra mezi rodičkou a porodní asistentkou a lékařem.

Každý z nich by měl při porodu plnit svůj zcela konkrétní úkol. Ten nejdůležitější náleží samotné rodičce, která při porodu odvádí tvrdou a bolestivou dřinu. Porodní asistentka má za úkol mamince v její „těžké hodince“ všemožně pomáhat, povzbuzovat a uklidňovat. Úkolem lékaře by nemělo být skutečně nic jiného, než být jen v ústraní připraven zasáhnout, jestliže ho porodní asistentka přivolá na pomoc.

Porodní asistentka

Jednou z věcí, které mají na průběh porodu významný vliv, je postoj porodní asistentky k porodu samému. Porodní asistentka by se na porod měla dívat jako na normální, přirozenou událost, jež vyžaduje trpělivost, pozorný přístup, podporu a pochopení. Domnívám se, že to nejlepší, co může dobrá asistentka rodičce nabídnout, je její vlastní víra v porodní proces, důvěra, že rodička onu těžkou a bolestivou práci zvládne. Znamená to hodně odvahy přehodnotit to, co nám předává naše kultura.

Většina žen přistupuje ke svému porodu s určitým strachem. Porodní asistentka by k těmto obavám měla přistupovat s respektem. S úctou by si měla všechny obavy rodičky vyslechnout. Většina času, který před porodem porodní asistentka se ženou stráví, by měla být věnována naslouchání. Pro rodící ženu je porodní asistentka zdrojem informací, pomáhá ji, aby porozuměla tomu, čemu ona sama nerozumí. Je člověkem, který ji psychicky i fyzicky podporuje, který se ji snaží vést. Je matkou pro „rodící se matku“.

Porodní asistentka pomáhá rodičce zvládnout porod především psychicky: povzbuzováním, radami, usměrňováním. Povzbuzování je skutečně jádrem práce porodní asistentky, především vlídná slova: „Nebojte, zvládnete to“.

Nikdy nepostupuje direktivně, porod řídí především „sama rodička“ podle svých okamžitých pocitů a potřeb.

Porodní asistentka navrhuje polohu k porodu.

Průběžně sleduje, kontroluje a hodnotí, jak porod postupuje.

Péče porodních asistentek je založena především na vzájemné důvěře. Celého procesu porodu se opravdu cele účastníme. Je to i ve způsobu řeči, jakým se ženou hovoříme, a ve způsobu, jakým se jí dotýkáme.

K poklidnému průběhu porodu nesmírně přispívá, jestliže budoucí maminka ví, že bude u ní „její“ porodní asistentka, kterou osobně zná již z předporodních kurzů, a která ji neopustí dříve, než bude dítě na světě.

Vliv psychiky na průběh porodu je všeobecně známý: vystrašená žena trpí silnými bolestmi a porod trvá velmi dlouho, i když je obklopena spoustou odborníků. Jejich odbornost a specializace jí nejsou příliš platné, potřebuje spíše lidský přístup: náš úsměv, pochopení a povzbuzení, pohlazení a uklidnění.

Lékař

Lékař při přirozeném porodu není přítomen. Přichází teprve ve chvíli, kdy je třeba jeho zásahu v případě změny průběhu porodu, kterou nelze zvládnout přírodními prostředky.

Léky

Tišící prostředky je dobré použít teprve v době, kdy se jedná o velmi těžký porod nebo je třeba provést bolestivý zákrok. Používají-li se léky skutečně až jako prostředek „poslední záchrany“, jejich kladné účinky převýší možná rizika i nežádoucí účinky. Ženy, které se rozhodly nepoužít léky během porodu nebo je použily pouze tehdy, kdy bylo jejich použití nezbytné, si odnášejí mnohem větší pocit uspokojení a pozitivní zážitek z narození svých dětí.

Relaxace

Zmírnění bolestí může napomoci teplá koupel nebo sprcha, masáže prováděné partnerem i určitý rytmus dýchání a relaxace.

Partner u porodu

Při svém porodu je rodička doprovázena osobami, jimž důvěřuje a se kterými se cítí dobře. Přítomnost blízké osoby podporuje pocit bezpečí a snižuje pocit strachu z neznáma i vnímání bolesti. Umožňuje lépe překonat stres. Umožňuje společný pozitivní prožitek narození chtěného a očekávaného dítěte. Je-li takový průvodce správně poučen a umí-li se vhodně chovat, může být při porodu výrazným pomocníkem nejen mamince, ale i porodní asistentce či lékaři.

Partner poskytuje především emoční podporu: ženu chválí a ujišťuje ji o jejích schopnostech dítě dobře porodit, zajišťuje tělesný kontakt s ní (masáž zad, držení za ruku apod.). Vysvětluje jí, co se při porodu děje a pomáhá realizovat rady a pokyny porodní asistentky. Udržuje přátelské prostředí (atmosféru).

Účastí otce u porodu se sníží potřeba medikace (zvláště analgetik – léků proti bolesti), která často není pro dítě bez vedlejších účinků a často narušuje fyziologický průběh II. doby porodní. Snižuje pravděpodobnost potřeby operačního ukončení porodu. Faktor negativního vlivu přítomnosti otce či jiné blízké osoby není znám.

Vedení fyziologického porodu

Pro vedení fyziologického porodu je charakteristická volností pohybu pro matku, která si sama podle potřeby mění polohy v I. i ve II. době porodní.

Je mnohem méně pravděpodobné, že bude třeba do běhu porodu zasáhnout, pokud matka prožívala normální, zdravé těhotenství a porod postupuje dobře.

Vezmeme-li to kolem a kolem, jednou z cest, jak se potížím vyhnout, je velmi opatrné používání zásahů, které potíže mohou způsobit, např. všechna omezení, která matce brání ve volném pohybu, mohou porod zpomalit a zesílit vnímání bolesti. To si pravděpodobně vyžádá další zásahy, které zvýší pravděpodobnost dalších potíží a ty vyžádají další zásahy atd.

Abychom to shrnuli: přístroje, léky a zásahy do porodu jsou vhodné jen tehdy, když už problémy existují, nebo je více než pravděpodobné, že co nevidět nastanou.

Je-li miminko správně uložené, není potřeba, aby žena příliš aktivně tlačila. Děložní stahy dokáží dítě často vytlačit samy jen s mírným úsilím ženy. Pokud je přesto nutné, aby žena musela dítěti pomoci, postupuje se tak, že se čeká, dokud žena sama necítí potřebu tlačit (tzv. fyziologický přístup ke II. době porodní).

Poloha při porodu

Individuální poloha při porodu je základem fyziologického porození dítěte.

U každého přirozeného porodu pozorujeme, že žena chodí, stojí, sedá si do dřepu, klečí, leží nebo pohybuje svým tělem, aby si našla nejpohodlnější a nejvhodnější polohu k porodu. Ujišťujeme ženy, že nejlepší pozice pro ně je ta, k níž samy dospějí.

Změna polohy je pro porod důležitější, než setrvání v jedné poloze po celou dobu porodu.

Poloha při porodu je fyziologicky účinná v případě, že

  • při ní nedochází ke stlačení cév
  • pánev je plně pohyblivá
  • tělo pracuje v souladu s gravitací

Poloha, která je nejbližší přírodním zákonům, je dřep a je proto nazývána fyziologickou polohou. Tato poloha způsobuje

  • maximální přirozený tlak uvnitř pánve
  • minimální svalové úsilí
  • optimální uvolnění perinea
  • optimální zásobení kyslíkem plodu

Po porodu

Okamžitě po narození se dítě uloží matce na břicho nebo do náručí.

Tento časný tělesný kontakt mezi matkou a dítětem je velmi důležitý pro navázání vztahu a také zmírňuje pokles tělesné teploty dítěte.

Bezprostředně po porodu zůstává žena se svým dítětem v porodní místnosti a přikládá je co nejdříve k prsu. Matka by měla dítě přiložit k prsu do jedné hodiny po porodu.

*

V posledních letech se dost používá pojem alternativní porodnictví. Avšak ani lékaři nejsou většinou schopni vysvětlit, co si pod tímto pojmem představují. Proto považuji za důležité vysvětlit, že jde o respektování individuálních přání rodičky a jejího partnera a o snahu zajistit porod jako významný životní zážitek a ne jako nepříjemnou, bolestivou epizodu, na kterou ženy raději nechtějí vzpomínat. Jde o vedení porodu a péči o rodičku jinak, než je doposud u nás zvykem. Jiné, tedy alternativní vedení porodu spočívá v komplexním přístupu, jehož všechny součásti respektují obecné principy porodnictví, ale vycházejí vstříc osobnosti těhotné ženy a podporují její aktivní roli v těhotenství, během porodu a v poporodním období. Jde o alternativy k zavedenému způsobu porodnictví, které ovšem nic neslevují na podmínkách bezpečnosti rodičky i plodu.

Koncepce přirozeného porodu je vyústěním kritiky modelu lékařsky vedeného porodu. Termín „přirozený porod“ zpopularizoval v osmdesátých letech minulého století britský porodník francouzského původu Michel Odent svou knihou Znovuzrozený porod. Knihu napsal po svých několikaletých zkušenostech s porody vedenými odlišným způsobem, než běžným lékařským.

*

Dovolte mi na závěr citovat amerického porodníka doktora Dona Creevyho:
Kdybych měl popsat ideální porod, pak je to porod doma s porodní asistentkou.

Zuzana Štromerová, BSc., Porodní dům U čápa, Praha