Logo Porodního domu U čápa
Porodní dům U čápa, o.p.s.
nestátní nezisková organizace založená ve formě obecně prospěšné společnosti, která
usiluje o návrat přirozených porodů do českého porodnictví
 

Argumenty lékařů proti porodním domům a co s tím

Občanské sdružení Centrum aktivního porodu předložilo v roce 2001 Ministerstvu zdravotnictví pracovní verzi projektu vybudování porodního domu jako praktického pracoviště primární porodnické péče se žádostí o připomínky, které by vedly ke zdokonalení projektu tak, aby byl přijatelný pro všechny, kteří se budou v porodním domě po pracovní stránce setkávat, a také pro ty, kteří budou jeho služeb využívat. Občanské sdružení dále oslovilo ředitele šesti největších pražských nemocnic s otázkou, zda by bylo možné vybudovat porodní dům v areálu jejich nemocnice. Všichni ředitelé nebo jimi pověření zástupci své (zamítavé) odpovědi již zaslali.

Z odpovědních dopisů, ve kterých oslovení vedoucí pracovníci nemocnic vyjadřovali nesouhlas s budováním porodních domů nejen na půdě svého pracoviště, ale v České republice vůbec, vybrala porodní asistentka Zuzana Štromerová zajímavé výroky, ke kterým připsala svůj komentář. (Připomínáme, že se psal rok 2001!)

Když jsem začal studovat medicínu, byla prenatální úmrtnost 31 promile, na začátku mé praxe v roce 1970 to již bylo 24 promile a letos již to je 4,5 promile.
Jak je zřejmé, autor tohoto výroku působí v porodnické praxi již velmi, velmi dlouho. Pevně věřím, že i on uzná, že v první polovině 20. století byly podmínky nejen v porodnictví, ale i v běžném životě docela jiné. Zdravotní stav obyvatelstva, výživa a sociální podmínky se lišily od dnešních. I stav silniční sítě a vozový park byly odlišné. Jiné byly i diagnostické metody používané během těhotenství. Ještě ani v sedmdesátých letech nebyla telefonní síť na takové úrovni jako je dnes, o mobilních telefonech ani nemluvě.

Zlepšení všech zmíněných aspektů významně přispělo ke snížení prenatální úmrtnosti, jak uvádí autor argumentu. Vezmeme-li v úvahu perinatální úmrtnost, je jistě výborné, že toto číslo klesá. Byla by ovšem chyba stavět na základě jednoho statistického údaje hráz proti porodním domům nebo proti porodům mimo nemocnice všeobecně. Údaj o perinatální úmrtnosti zahrnuje totiž pouze děti, které zemřou v krátkém časovém limitu po porodu (48 hodin). Nezahrnuje ovšem ty, které tento limit sice přežijí, ale následky z porodu si ponesou po zbytek svého života. Toto číslo také nezahrnuje matky, které utrpěly porodní psychické trauma v souvislosti s pobytem v porodnici nebo v souvislosti s lékařským vedením porodu.

Je třeba si uvědomit, že pokud by porodní dům navazoval na porodnické oddělení nemocnice, byl by provozován na čistě komerční bázi.

Porodní dům rozhodně není koncipován jako komerční zařízení! Jeho účelem je poskytovat péči všem vrstvám žen, nejen těm, co „na to mají“. Porodní dům dokonce ani není koncipován jako nadstandardní zařízení!

Pravdou bohužel je, že zdravotní pojišťovny doposud nehradí výkony prováděné v rámci primární porodnické péče. Doufejme však, že se vstupem do EU se i tato stránka věci změní.

Veškeré problémy tam vzniklé buď z neznalosti, špatného odhadu situace způsobené nezkušeností anebo riskem v zájmu ekonomické prosperity bychom museli řešit na našem oddělení.

V porodním domě nemůže a nesmí převážit zájem ekonomické prosperity nad zájmem o poskytování bezpečné a kvalitní péče! Poskytování bezpečné a kvalitní péče je pilířem činnosti porodního domu! O tom nesmí mít nikdo pochybnost! Opomenutí bezpečnosti péče v porodním domě by bylo profesionální chybou a toho jsme si velmi dobře vědomi!

Všichni, kteří budou v porodním domě pracovat, budou mít osobní zájem na tom, aby se toto zařízení těšilo dobré pověsti. V porodním domě budou pracovat zkušené profesionální porodní asistentky, které splnily podmínky pro získání registrace pro samostatnou práci.

Vámi definovaný termín „primární a sekundární porodnická péče“ není zcela přesný, a navíc jej naše ani zahraniční odborná literatura nezná.
Termín „primární porodnická péče“ neznamená nic jiného než primární zdravotnickou péči v oboru porodnictví. Termín pochází ze zemí, kde je důraz kladen nejen na kvalitu zdravotnické péče, ale také na její finanční efektivitu. V těchto zemích (např. Holandsko) jsou stanoveny jasné hranice a přesná pravidla pro oddělení péče primární a péče sekundární. V Holandsku dokonce existuje Institut pro výzkum v primární porodnické péči.

Že autor tohoto tvrzení „náš“ termín nezná, je jeho chyba; rozvojem primární péče se např. zabýval projekt nazvaný přímo Rozvoj primární péče, jehož pracovní tým tvořili i pracovníci Ministerstva zdravotnictví. Jeho závěrečná zpráva byla publikována již v dubnu 1997. Cituji z úvodu této zprávy: „Cílem předkládaného návrhu je ukázat na základě kritického zvážení příčin potíží ve zdravotnictví a jejich tendencí, že posílení úlohy a zkvalitnění primární péče může vést k racionalizaci celého zdravotnictví jak z pohledu občana, tak z hlediska ekonomického.“ Co vy na to, pane řediteli?

Je známo, že za neúspěch může vždy ten poslední, ke kterému se pacientka dostane.
To je pouze mýtus. Trestní právo uznává pouze osobní zodpovědnost jednotlivců za vlastní činy. Takže pokud by se prokázalo, že k pochybení došlo ze strany porodní asistentky, bude na vině ona a také ona bude trestána. Tak by tomu mělo být nejen v porodních domech, ale i v nemocnicích.

Řešením patologií by nám vznikly vysoké náklady (např. 36 hodinový pobyt rodičky s HELLP syndromem stál naše oddělení 250 000 Kč).
Uvádět tento důvod jako argument proti porodnímu domu je neadekvátní. Vážná, finančně náročná patologie se může vyskytnout kdekoli, i v nemocnici.

Je v zájmu všech, aby patologie během porodního procesu nevznikaly. Zcela zabránit jim však nedokážeme. Důležité je snažit se diagnostikovat možné patologie co nejdříve v těhotenství a pečlivě zvažovat, kdy je vhodné, aby žena porodila v porodním domě, a kdy hrozí riziko neúměrné přínosu pro ni samotnou.

V Holandsku existuje seznam lékařských indikací, který používají jak lékaři, tak porodní asistentky a zdravotní pojišťovny. Účelem tohoto seznamu je zvolit optimální, kvalitní a finančně efektivní péči pro každou jednotlivou těhotnou a rodící ženu.

Nemohli bychom nikterak ovlivnit odbornou úroveň zaměstnanců tohoto zařízení.
Je krátkozraké pochybovat o dalším vzdělávání těch, kdo v porodním domě budou pracovat. Vzdělávání je celoživotní proces, který má přímý vliv na kvalitu práce. Ten, kdo bude pracovně spjat s provozem porodního domu, bude kontinuálně vzděláván, neboť porodní dům je plánován také jako vzdělávací středisko pro primární péči. K zvyšování odborné úrovně zaměstnanců porodního domu nebude třeba působení „shora“.

Porodní domy a účelové porody doma nemají oporu v naší legislativě.
To je pravda. Ale na druhé straně nejsou zákonem zpochybňovány nebo dokonce zakazovány.

V České republice existuje a je uplatňován systém poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních při respektování základního principu svobodné volby lékaře i zdravotnického zařízení.
Skutečně, každý pacient a také nastávající maminka si může vybrat zdravotnické zařízení. Jenomže na výběr je pouze – porodnice. Jedná se tedy jen o výběr adresy zařízení, nikoli o výběr typu zařízení, neboť v České republice neexistují alternativní porodnická centra a porodní domy. V porodnicích je plošně poskytována tzv. standardní porodnická péče zahrnující spoustu zásahů do porodního procesu, i do takového, který probíhá zcela normálně, fyziologicky. Přitom je známou skutečností, že jakýkoli zásah do normálního porodního procesu tento normální průběh změní a obvykle vyvolá nutnost dalšího zásahu. S rostoucím počtem zásahů roste i nebezpečí působení nežádoucích vedlejších účinků a tím vzniku komplikací, především u dítěte.

Lékaře si může nastávající maminka vybrat pro ambulantní péči. Pokud by si však chtěla vybrat lékaře k porodu, je tato služba považována za (draze) nadstandardní.

Je pro nás nepředstavitelné, že by za chyby v porodnické činnosti nedostatečně erudovaných jedinců měl nést odpovědnost lékař, který bude napravovat jejich chyby, poněvadž za pacienta je odpovědný lékař.
Lze snadno vyvodit, že nedostatečně porodnicky erudovanými jedinci míní autor tohoto výroku porodní asistentky. Tedy všechny porodní asistentky. Jde o projev přezíravého vztahu k jiné profesi.

Jednou z povinností vedoucích představitelů porodních domů je zajistit, aby v jejich zařízení poskytovali péči odborně zdatní, zkušení profesionálové, schopní samostatné zodpovědné práce, a nikoli diletanti, kteří nevědí co činí, jak si představuje autor tohoto argumentu

Naše porodní asistentky nemají vzdělání na úrovni srovnatelné s porodními asistentkami zemí EU a nejsou ani právními předpisy vybaveny odpovědností, při které by důsledky za komplikace či případné neúspěchy nesly samy. Z tohoto důvodu nelze souhlasit s tím, aby porodní asistentky jakýmkoli způsobem zasahovaly do vedení porodu. Nicméně neodmítáme spolupráci terénních porodních asistentek, které již některé rodičky při porodu doprovází v případě, že si to rodička sama přeje.

Tento argument souvisí s předchozím. Těžko by tvůrci osnov pro studium porodních asistentek souhlasili s tím, že jejich práce je nekvalitní a že školy vybavují studentky nedostatečnými znalostmi a podobně.

Na druhé straně ale pravda je, že vzhledem k praktické neexistenci primární porodnické péče v České republice (v plné šíři) chybí českým porodním asistentkám praktická zkušenost s vedením porodů mimo nemocnici, což je ve většině členských států EU nedílnou součástí vzdělávacího systému. Je nezbytně nutné, aby ty porodní asistentky, které se budou chtít věnovat oblasti porodů vedených mimo nemocnici, doplnily své znalosti a zkušenosti samostudiem např. odborné literatury, účastí na konferencích, seminářích, prostřednictvím zahraničních stáží, a to do doby, než se tato oblast činnosti stane standardní součástí vzdělávacího programu porodních asistentek i u nás.

Naším záměrem je, aby poskytovaná zdravotní péče byla skutečně kvalitní, na vysoké odborné úrovni a za všech okolností bezpečná. Cílem musí být maximální redukce morbidity a mortality rodičky a novorozence.
Stejný záměr má i porodní dům. Bylo by naprosto absurdní se domnívat, že bych já jako projektant porodního domu a sama profesionální zdravotník tak důležitou podmínku bezpečnosti poskytované péče nezodpovědně pominula!

Záměr z hlediska odbornosti, bezpečnosti a mortality je zcela totožný s Vaším. Liším se pouze v přístupech, nikoli v základních podmínkách. A pokud jde o tu kvalitu, tvrdím, že porodní dům poskytuje péči dokonce kvalitnější, z psychologického hlediska určitě. Přesvědčte mně, nejlépe na příkladech již po léta fungujících porodních domů v zahraničí (podle jejichž vzoru chci „svůj“ porodní dům v ČR vybudovat), že porodní dům je chybou či omylem!

Působení příslušně kvalifikovaných porodnických a neonatologických týmů a adekvátní technická vybavenost pracovišť je předpokladem bezpečné péče.
S tímto výrokem lze souhlasit pouze za předpokladu, že hovoříme o komplikovaném těhotenství nebo porodu. V případě, že těhotenství a porod probíhají normálně, fyziologicky, je třeba zaměnit slovo působení za slovo dostupnost. Podmínkou a předpokladem bezpečné péče je dobrá komunikace a spolupráce mezi jednotlivými poskytovateli péče.

V projektu porodního domu postrádám způsob řešení nečekaně vzniklé perinatální komplikace, a to jak u matky tak u novorozence, a dále návrh adekvátního přístrojového vybavení a laboratorního zázemí.
Projekt porodního domu vámi postrádaný způsob řešení obsahuje! Jestli tomu nevěříte, přečtěte si projekt znovu a pozorněji (části „Postavení lékaře porodníka“ a „Postavení pediatra v porodním domě“).

Profesionální zdatnost porodní asistentky a individuální, kontinuální péče poskytovaná během porodu dávají záruku včasné diagnostiky hrozící komplikace. Profesionální zdatnost také zahrnuje zvážení dostupnosti zdravotnického zařízení, které by poskytovalo specializovanou péči v případě komplikace. Předpokladem bezpečné péče je dobrá komunikace mezi zdravotníky, pracovníky záchranné služby nevyjímaje.

Každý ví, že se normální porod může zkomplikovat, ať probíhá kdekoli, v nemocnici nebo mimo ni. Pokud se objeví nějaká komplikace v nemocnici, také je třeba ji řešit. Porodním asistentkám, pracují-li samostatně, přináleží stavy fyziologické. Jakmile se objeví komplikace a je třeba uplatnit péči léčebnou, je přímou povinností a zájmem porodní asistentky, aby se spojila s lékařem, vyžádala si jeho konzultaci a po dohodě předala – nyní již pacientku – do jeho péče. Pokud péči léčebnou vykonává porodní asistentka, vykonává ji podle ordinace lékaře (již v rámci sekundární péče).

Je tedy logické, že pokud nebude možné zvládnout některé drobné komplikace přímo v porodním domě (po konzultaci s lékařem nebo za přítomnosti lékaře), bude třeba převézt rodící ženu na specializované pracoviště. Stejným způsobem úspěšně funguje spolupráce mezi primární a sekundární péčí v mnoha zemích světa.

Co se laboratorního vybavení porodního domu týče, bude smluvně spolupracovat s nejbližší laboratoří. Pokud jde o přístrojové vybavení, patří k minimální výbavě porodního domu přístroj pro elektronické monitorování ozev plodu, tonometr, doppler pro sledování ozev plodu pod vodou, odsávačka a přenosný kyslíkový přístroj.

Mělo by být též zřejmé, kdo bude provádět dozor nad kvalitou poskytované péče v těchto zařízeních.
Pracovníci porodního domu povedou o své práci záznam včetně statistických údajů. Zjištěné údaje potom hodnotí na pravidelných pracovních setkáních. Další kontrolu kvality péče provádějí sami rodiče.

Je podstatné si uvědomit, že kvalita péče poskytované během normálního porodu není přímo úměrná počtu a ceně přístrojů, které zdravotnické zařízení vlastní.

Projekt rovněž neobsahuje strukturu organizační činnosti, personální zabezpečení provozu porodního domu, není uvedena představa o zajištění další péče o nedělku a novorozence.
A to není pravda, vše je uvedeno v bodu 1 projektu v článku „Navrhované řešení“.

Trend porodních domů jde proti koncepci oboru gynekologie a porodnictví a uvrhl by obor více než o sto let zpátky.
Pokud koncepce oboru gynekologie a porodnictví nepočítá s primární porodnickou péčí, pak by ji „trend porodních domů“ mohl jedině obohatit. Tvrzení, že by byla uvržena o sto let zpátky, není podloženo racionálními argumenty. V této souvislosti je třeba podívat se na morální vyspělost společnosti jako celku. Pochybuji, že by autor tohoto argumentu zopakoval svůj výrok do očí vrcholným představitelům zdravotnictví západoevropských zemí, ve kterých jsou porodní domy běžnou a dokonce zákonem ošetřenou nabídkou porodnické péče.

Mluvil jsem v Paříži s francouzskými gynekology, a ti říkají, že to, co se děje v Nizozemsku, je návrat ke středověku a že porody doma jsou nebezpečná zvrácenost.
Privátní názor některých francouzských gynekologů je věc jedna a výsledky multinárodního výzkumu věc druhá. Praxe prováděná v Holandsku je založena nejen na tradici, ale především na výsledcích výzkumu a na ekonomické uvážlivosti. I v tomto případě pochybuji, že by autor tohoto argumentu zopakoval svůj výrok do očí vrcholným představitelům holandského zdravotnictví.

Doporučení WHO v oblasti porodnictví citovaná v projektu, plynou z konference v Brazílii v r. 1985, kde účastnické státy nepodepisovaly žádný dokument (a tudíž nejsou závazná), jsou převážně směrována do zaostalých rozvojových zemí bez organizované zdravotní sítě a standardních služeb. Z uvedeného důvodu je nepovažujeme závazná pro Českou republiku.
Česká republika je nepovažuje za závazná! Jak to, že za závazná je považuje řada západoevropských států a zakládá na nich svou porodnickou filosofii?

Doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) citovaná v projektu pocházejí z publikace WHO nazvané Péče během normálního porodu – praktická příručka. Český překlad celého textu je zveřejněn na webových stránkách Hnutí za aktivní mateřství.

Mnoho lékařů tvrdí, že Doporučení WHO jsou určena pro rozvojové země. To je však jejich fanfaronský výklad a skrývá se pod ním neochota naslouchat názorům a zkušenostem jiných. Text publikace vychází ze studie prováděné v mnoha státech světa, opírá se o reference z mnoha zdrojů, mimo jiné také o reference z databáze Cochrane Centre v Německu. Publikace WHO definuje normální porod, popisuje úlohu jednotlivých poskytovatelů péče během normálního porodu, optimální prostředí pro normální porod, podporu během normálního porodu atd. Je pravda, že se jedná pouze o doporučení a ne o závazný dokument. Pakliže ale existuje doporučení, které vzniklo na základě dlouhodobého multinárodního výzkumu, na kterém se podílelo mnoho odborníků ze všech částí světa, a má-li toto doporučení přispět k poskytování bezpečné, kvalitní a ekonomicky efektivní péči, není důvod, proč by se ho neměla držet také Česká republika!

V České republice byl vypracován a řadu let je realizován perinatologický program s jasně formulovaným regionálním systémem třístupňové, diferencované perinatální péče o těhotnou, plod a novorozence. Tento systém přispěl k výraznému zlepšení úrovně poskytované porodnické a neonatologické péče v ČR, která je t.č. srovnatelná s vyspělými státy EU. S těmi státy, které poskytují porodnickou péči stavěnou na zmiňovaných zásadách WHO, které ale vy odmítáte!

Návrh popisuje Porodní dům jako zcela „filosoficko-pracovní“ autonomní zařízení, i kdyby sídlilo v areálu nemocnice nebo gynekologicko-porodnické kliniky. Personál kliniky by nebyl přímo zainteresovaným subjektem provozu, ale jakýmsi „servisním zařízením“. Lékaři kliniky by byli v roli „servismanů ledniček a praček, kteří by na zavolání řešili komplikace vzniklé v porodním domě“.
Ačkoli zvláštním způsobem nazván, odpovídá tento argument skutečnosti. Přidržíme-li se použitého příměru s pračkou a ledničkou, pak v normální rodině doma není během praní přítomen opravář pračky proto, aby byl po ruce, kdyby se porouchala, ani opravář ledničky, aby měl dohled, zda jsou potraviny v ledničce správně uloženy.

Personál kliniky je zvyklý pracovat jiným způsobem než personál porodního domu. Je zvyklý (a jinak to ani nejde) pracovat „ve velkém“. Aby péče poskytovaná „ve velkém“ mohla být bezpečná, je třeba dodržovat určité postupy a určitá pravidla.

Personál porodního domu bude zvyklý pracovat „v malém“, a zde platí zase poněkud jiná pravidla práce pro zachování bezpečnosti. Mohli bychom to přirovnat k velké továrně se stovkami zaměstnanců a malé rukodílné dílně s několika zaměstnanci.

Normálně probíhající porodní proces nevyžaduje zásahy. Proč by tedy „servismeni“ měli zasahovat do normální funkce? Zásah servismena však bude žádoucí a i nezbytně nutný, jestliže se objeví komplikace! Do té doby drží pouze „pohotovostní službu“.

Lékař státního zařízení, který přejímá rodičku s rozvinutými komplikacemi, se musí určitou nezbytnou dobu seznamovat se situací, kterou má řešit. Tato doba, kterou nutně potřebuje ke svému rozhodnutí, je mnohdy pro matku nebo plod osudná. Domnívám se, že ten lékař, který má řešit komplikace, musí být účasten porodního děje, musí být přítomen na porodním sále, i když se o rodičku stará porodní asistentka. Při rozvinuté komplikaci, která nastává rychle a kterou nelze odvrátit jakousi „selekcí“ fyziologických rodiček, rozhodují minuty.
Každý, kdo někdy pracoval na porodním sále, ví, že žádný lékař není u rodičky přítomen neustále. Obzvláště v noci ne. Chce-li někdo tvrdit, že se lékař z porodního sálu nehne, pak podává lživou informaci nebo na sále nikdy nepracoval. Lékař je porodní asistentkou volán až v samotném závěru porodu obvykle k vzniklé komplikaci. Pouze v případě komplikovaného porodu nebo tehdy, jestliže na porodním sále probíhá souběžně několik porodů, je lékař na porodním sále přítomen nepřetržitě.

Nedovedu si představit jednání znaleckých komisí při projednávání komplikace vzniklé v porodním domě, který je součástí areálu Gynekologicko-porodnické kliniky (perinatálního centra), aniž by toto zařízení mělo kontrolu nad provozem a vedením porodů. Tyto situace by byly trvalým problémem a „břemenem“ pro obě strany.
Velké nemocnice se skládají z mnoha budov (oddělení) na sobě nezávislých, které stojí v areálu nemocnice. Pokud by byl porodní dům autonomním zdravotnickým zařízením s vlastní registrací, měl by s nemocnicí společný pouze pozemek, na kterém by stál.

Výhodou pro porodní dům by byla dobrá dostupnost laboratoří a specializované péče, pokud by jí bylo třeba.

Výhodou pro nemocnici by bylo to, že by se mohla pyšnit rozšířenou nabídkou pro nastávající maminky a zároveň nulovými finančními náklady, které by do porodního domu vkládala. Způsob spolupráce s jednotlivými specializovanými odděleními by byl ošetřen dohodou a podle platných právních norem.

Samostatné zdravotnické zařízení je také samo odpovědno za veškerou činnost, kterou provádí. Není tedy důvod, proč by si obě strany navzájem měly být břemenem.

Gynekologicko-porodnická klinika (ÚPMD) v rámci pokračující rekonstrukce porodnického oddělení počítá s vytvořením porodních pokojů. V rámci tohoto projektu budou 1-2 pokoje vyčleněny pro vedení fyziologických porodů porodními asistentkami. Tyto porody povedou porodní asistentky kliniky, které známe a kterým důvěřujeme, a jejichž odborné znalosti garantují bezpečí pro matku a plod. Lékař kliniky bude takový provoz zabezpečovat svojí přítomností 24 hodin denně.
Přesně tento model byl již použit ve Fakultní nemocnici Bulovka v letech 1998 – 2000 pod názvem Centrum aktivního porodu, ale neosvědčil se: ačkoli vyčleněné, bylo s provozem klasického porodního sálu přímo svázáno a na nemocnici jako takovou ekonomicky závislé. Právě obtížné vztahy mezi personálem klasického porodního sálu a personálem CAPu jsou praktickým důkazem, že není dobré, aby personál kliniky zasahoval do chodu jakékoli vyčleněné jednotky (Centra aktivního porodu, porodního domu nebo jiného autonomního porodnického centra).

Porodní asistentky z kliniky jsou jistě odborně na výši, o tom není pochyb. Jejich způsob práce a přístup k rodičkám určitě vyhovuje nemocničnímu prostředí a stylu práce: dokážou skvěle zacházet s přístroji i aplikovat nejrůznější formy léků. Dokážou asistovat lékařům při různých vyšetřeních. Znají nejrůznější formy zásahů do porodního procesu. Ale podpora aktivity ženy, uznání jejích přání, pocitů či stesků, podpora normálního, přirozeného porodního procesu jakoby nebyla náplní jejich práce. Jen málokterá porodní asistentka z kliniky tohle dokáže.

Samotné vedení porodů na podkladě „instinktů a pocitů“ rodičky je v 21. století nepřijatelné a hodí se do rozvojových zemí.
Normální porod je přibližně z 80% ovlivněn psychickým stavem rodičky, do něhož můžeme zahrnout i ony instinkty a pocity. Ponižovat ženy na pouhé roboty nebo přístroje, které nemají (nebo nesmí mít) vlastní pocity, postoje či instinkty, je nehoráznost, která se nejen nehodí do 21. století, ale ani do rozvinuté a (snad také) demokratické společnosti.

To, co rodičku obtěžuje nebo ne, by měla říci rodička sama bez ohledu na to, zda je její názor pro někoho jiného nepřijatelný. Je to právě ona a její miminko, kdo prožívají porodní proces se všemi citovými i fyzickými jevy, které jej provázejí. Všichni ostatní jsou jen vnějšími pozorovateli, kteří by se měli snažit ženě porodní proces usnadnit (pokud si to přeje a pouze způsobem, jakým si ona přeje) nebo jí pomoci, pokud si sama neví rady nebo pokud se proces komplikuje.

Názor, že interminentní monitorování stavu plodu in utero obtěžuje rodičku a brání průběhu porodu, je pro mne nepřijatelný.
V odborné literatuře nenacházíme zprávy o tom, že by plošné monitorování ozev plodu v pravidelných intervalech mělo pozitivní vliv na snížení výskytu komplikací během porodu. Naopak existují výzkumné práce, které říkají, že zmíněný způsob monitorování plodu přispívá ke zvýšení počtu císařských řezů. A náš názor opíráme právě o výsledky těchto výzkumů.

Česká republika má v současné době velmi hustou síť porodnických zařízení, jejichž kapacita není v současné době ani plně využita. Více jak 50% těchto zařízení odvede méně než 500 porodů za rok. Odmyslíme-li si ekonomickou stránku provozu, je nutno upozornit na malé zkušenosti zdravotnického personálu v těchto malých zařízeních, které jsou pro matku i plod nebezpečné. Zakládání dalších zařízení typu „porodní dům“ by ještě rozšířilo tento medicínsko-ekonomický problém. V mnoha západních zemích byla se vstupem do EU uzavřena i řada větších porodnic a vznikla centra s 5-6 tisíci porody ročně. Situace, kdy se v ČR budou rušit porodnice s malým počtem porodů, bude řešena po našem vstupu do EU. Bude to politické rozhodnutí na podkladě ekonomických rozborů a nebude brán zřetel na zřizování ústavů pro vedení „přírodních“ porodů.
Porodní dům rozhodně nepředstavuje nějakou další porodnici. V mém projektu nešlo o rozšíření počtu porodnic, nejde mi v něm o to, aby vznikla další, řadová porodnice se zcela stejnými omezenými možnostmi z hlediska nastávajících maminek. Jde mi o vybudování porodnického pracoviště nového typu s rozšířenými resp. jinými možnostmi výběru pro ty maminky, které právě tyto možnosti hledají v nemocnicích a tam se jim nedostávají. Porodní dům je zcela odlišným zařízením poskytující péči během těhotenství a normálního porodu. Představuje takový typ zdravotnického zařízení, které dosud v České republice zcela chybí. Snad proto jeho vznik provází tolik otázek a nejasností.

Porodní dům není zdravotnické zařízení, které by se soustředilo na kvantitu poskytované péče tak, jak je tomu u „klasických“ porodnic. Prioritou porodního domu je naopak poskytovat individuální, kontinuální péči během těhotenství a porodu těm ženám, u kterých lze na základě průběhu těhotenství předpokládat, že porod bude probíhat normálně, fyziologicky, a které budou mít o porod v porodním domě zájem a samy si ho vyberou jako optimální místo pro příchod svého dítěte na svět.

Většina porodních procesů, pokud do nich není zbytečně zasahováno, probíhá normálně, fyziologicky. Právě na takto probíhající porody se specializují porodní domy. Péče o normálně, fyziologicky probíhající porod je mnohem levnější, než péče o porod komplikovaný. Je na rozvahu, zda by nebylo lepší než rušit v budoucnosti malé porodnice, přeměnit je na porodní domy. Pokud někdo tvrdí, že nepotřebujeme malé porodnice (nebo porodní domy), je to podobné, jako kdyby tvrdil, že pouze hypermarkety typu HYPERNOVA nebo MAKRO na okraji velkých měst jsou prospěšné, zatímco mlékárna ve vedlejší ulici je k ničemu. Doufejme, že činitelé, v jejichž rukou bude rozhodovací síla, budou moudří, a nedopustí, aby k rušení menších porodnic došlo.

Podobnou zkušenost již měli ve Švédsku, kde před několika lety uzavřeli celou řadu malých porodnic. Praxe ukázala, že tento krok vedl ke snížení kvality poskytované péče způsobenou

  • zhoršením dostupnosti porodnické péče, neboť rodiče museli překonávat velké vzdálenosti, aby se dostali do porodnice
  • přepracovaností personálu vyvolané zvýšením počtu pacientek ve „velké“ porodnici
  • nedostatkem personálu
  • nespokojeností porodních asistentek, které se samostatně starají o ženy s normálně probíhajícím porodem a lékaře volají pouze v případě komplikace

Je třeba si položit otázku, zda je moudré udělat stejnou chybu, nebo zda najít moudřejší způsob jak řešit ekonomické problémy zdravotnické péče v České republice.

Zuzana Štromerová, BSc., Porodní dům U čápa, Praha, 2001