Logo Porodního domu U čápa
Porodní dům U čápa, o.p.s.
nestátní nezisková organizace založená ve formě obecně prospěšné společnosti, která
usiluje o návrat přirozených porodů do českého porodnictví
 

Porodní asistentky v zemích Evropské Unie

Jaké podmínky ke své práci mají porodní aistentky v okolních zemích? Jak jsou organizovány? A jak organizace, které porodní asistentky sdružují, pracují? Je pro porodní asistentky členství v těchto organizacích výhodné? Na tyto otázky vám odpoví následující přehled evropských zemí, ze kterých máme ověřené informace.

  • Slovensko
  • Polsko
  • Německo
  • Rakousko
  • Holandsko
  • Belgie
  • Švýcarsko

Na Slovensku jsou porodní asistentky organizovány ve společné asociaci sester a porodních asistentek. Nezávislou, samostatnou asociaci porodní asistentky nemají, nejsou ani členy Mezinárodní konfederace porodních asistentek. Vzdělání asistentky je tříleté na vyšší škole, pro ženské sestry existuje možnost doplnění vzdělání (18 měsíců) a získání oficiálního titulu diplomovaná porodní asistentka.

Celková situace se od naší příliš neliší.

Polské porodní asistentky mají vlastní, nezávislou organizaci porodních asistentek, která byla ustavena v roce 2002. Kromě této organizace existují sdružení zabývající se zlepšením služeb v mateřství (např. Rodzit po ludzku). Členy takových sdružení nejsou pouze porodní asistentky, ale také psychologové, rehabilitační pracovníci a podobně. Spojuje je společný zájem: rozšířit nabídku služeb, které by ženy měly mít možnost v využít těhotenství, během porodu i po něm.

Kromě klasického porodu v porodnici mohou ženy oficiálně rodit také doma. Pravdou je, že tuto nabídku zatím příliš nevyužívají, ačkoli je zakotvena v zákoně, a to především z toho důvodu, že je jen velmi málo porodních asistentek, které by byly ochotné k porodům doma chodit. Prostě za ta dlouhá léta, kdy možnost rodit doma je, ztratily porodní asistentky umění asistovat při porodu mimo nemocnici – ty zkušené jsou již v důchodovém věku. Ty, které jsou nyní ve středním věku, vzdělávány v tomto směru nebyly, a ty mladé si teprve cestičku dobývají.

Nicméně snahy o změnu „klasického“ přístupu k rodícím ženám typického pro tuto část světa, jsou velmi patrné. Právě organizace Rodzit po ludzku zopakovala nedávno dotazníkovou akci (poprvé proběhla přibližně před 10 lety), jejímž cílem je zmapovat situaci v porodnicích v celém Polsku. Byl sestaven dotazník, který vyplnily všechny porodnice. Podobný dotazník byl uveřejněn i v nejčtenějším deníku, jenž byl určen ženám. Výsledky a vyhodnocení celé akce bylo uveřejněno ve stejném deníku. Ty nemocnice, které vykázaly nejnepříznivější výsledky (nevstřícnost, nevědecké postupy, nevlídnost apod.), musely své jednání zdůvodnit opět na stránkách zmíněného deníku.

Polsko je členem ICM – Mezinárodní konfederace porodních asistentek.

V Německu existují dvě oficiálně uznávané asociace porodních asistentek: BDH a BfHD. BDH je co do počtu členů mnohem silnější organizací (členská základna se počítá v tisících, zatímco u BfHD je to jen několik set), nicméně pokud jde o jednání s institucemi, jsou si obě organizace rovné, a stejně je pohlíženo i na jejich zástupce. Dá se říci, že BDH je organizací pro kteroukoli porodní asistentku. Členkami BfHD jsou nezávislé, soukromé nebo svobodně pracující porodní asistentky. Pracují buď v porodních centrech nebo jako soukromé porodní asistentky doprovázejí ženy u porodů doma, k porodu je připravují a vykonávají návštěvní službu po porodu. Neznamená to, že členstvím v jedné organizaci by si zavřely dveře do organizace druhé. Filosofie BfHD se ale přece jen liší. Obě organizace se zaměřují na sledování kvality práce porodních asistentek. Pro tuto činnost jsou v obou organizacích vytvořeny speciální pracovní skupiny.

Hodnocení kvality práce je obzvláště důležité pro nezávislé porodní asistentky (BfHD), pro něž jsou jejich vlastní výsledky velice cenným podkladem při vyjednávání s úřady (např. pojišťovny) a při jednání s ostatními odborníky – lékaři. Záleží jim samozřejmě na tom, aby výsledky jejich práce byly co nejlepší. To má mimo jiné i kladný dopad na kvalitu péče poskytované ženám a na posílení zodpovědnosti samotných porodních asistentek.

Německé porodní asistentky pracují jak na porodnických odděleních nemocnic a porodních sálech, tak mimo porodnice. Na gynekologických odděleních pracují jen velmi zřídka.

V německém zákoně je zakotvena formule: …porodní asistentka musí být přítomna u každého porodu. Což, mimo jiné, dává rodícím ženám skutečnou možnost volby místa porodu a zároveň jistotu, že u porodu nebudou samy a opuštěné.

Německo je členem ICM – Mezinárodní konfederace porodních asistentek, dále Evropské komise pro záležitosti porodních asistentek (European Liasson Committee of Midwives) a Evropského fóra sester a porodních asistentek při WHO. V roce 2001 byla do němčiny přeložena a doporučena k užívání brožura WHO „Péče během normálního porodu – praktická příručka“.

ÖHG – Rakouská asociace porodních asistentek sdružuje všechny porodní asistentky v zemi (v současné době 1500). Na profesi porodních asistentek je pohlíženo jako na autonomní profesi, která pracuje ve spolupráci s lékaři. Je to profese nezávislá na profesi sesterské. Vzdělání porodních asistentek je tříleté a probíhá na vyšší škole pro porodní asistentky (7 škol pro celé Rakousko). Ředitelkami těchto škol jsou opět porodní asistentky.

Porodní asistentky pracují především na porodních sálech, v menším množství na porodnických odděleních nemocnic, mohou pracovat v porodních centrech či domech, nebo jako nezávislé porodní asistentky. Po roční praxi v nemocnici si mohou založit vlastní praxi a asistovat i u porodů, které probíhají plánovaně mimo porodnici, připravovat ženy k porodu a vykonávat péči po porodu. Rakouské porodní asistentky nepracují na gynekologických odděleních. I rakouský zákon říká, že ...každá žena je povinna k porodu přivolat porodní asistentku, která jí poskytne péči během porodu a postará se o novorozence.

Ačkoli zákon z roku 1994 zdůrazňuje kontinuální péči porodních asistentek poskytovanou ženám v těhotenství, při porodu a v šestinedělí, zdravotní pojišťovna obvykle hradí předporodní péči poskytovanou pouze lékaři.

ÖHG zastupuje plně své členy a jedná s institucemi nejen ve prospěch těch, které pracují v porodnicích, ale také soukromých porodních asistentek. Snaží se prosadit celostní přístup jak k těhotným a rodičkám mimo nemocnici, tak v nemocnicích. Posílení úlohy porodní asistentky jako hlavního poskytovatele primární porodnické péče je jedním z hlavních cílů ÖHG.

Rakousko je členem ICM – Mezinárodní konfederace porodních asistentek. V dubnu 2002 bylo hostitelem 26. Mezinárodního kongresu ICM.

Holandsko má nejen v rámci Evropy, ale i světa, co se porodnictví týče, dalo by se říci přímo výjimečné postavení. Porody doma tam mají svou tradici, zdravotnická péče je poskytovaná na vysoké úrovni. Porodní asistentky jsou v Holandsku autonomními poskytovateli primární porodnické péče, jejich doménou je péče o nekomplikované těhotenství a normální, nekomplikovaný porod.

Tato země je sídlem nejen významných mezinárodních politických a hospodářských institucí, ale také sídlem některých místních i mezinárodních institucí porodních asistentek: v Haagu má sídlo ústřední kancelář International Confederation of Midwives – ICM (Mezinárodní konfederace porodních asistentek), sídlo zde má rovněž Holandská královská asociace porodních asistentek (KNOV) a také Evropský výbor pro záležitosti porodních asistentek.

Holandský zdravotní systém, tedy i systém porodnické péče, klade důraz na nízkou provozní cenu (úspornost) a zároveň vysokou kvalitu. Péče je tedy poskytována na cenově co nejnižší, kvalitativně však co nejvyšší úrovni. Na zájmy spotřebitele péče je brán maximální ohled. Snad právě proto má primární porodnická péče tak velkou váhu v holandském zdravotnickém systému, a porodní asistentky, jako hlavní poskytovatelky primární porodnické péče, mají ve společnosti své pevné a skutečně vážené postavení. Nikdy nejsou považovány za zdravotní sestry nebo za ně zaměňovány!

Základní vzdělávání porodních asistentek v Holandsku je čtyřleté na Vyšší škole pro porodní asistentky. Celý vzdělávací systém se soustřeďuje na maximální přípravu budoucích porodních asistentek pro práci v rámci primární péče. To neznamená, že by porodní asistentky neměly pracovat v porodnicích. Takových je však menšina a pracují většinou ve funkci porodních asistentek – školitelek. Jejich další vzdělávání je pak zaměřeno na péči o ženu při patologických stavech a na zdokonalení pedagogických schopností. Porodní asistentky nepracují na gynekologických odděleních. V Holandsku jsou v současné době čtyři školy pro porodní asistentky.

Přibližně třetina porodů probíhá v domácnostech. Procento závisí na oblastech Holandska. V některých oblastech dosahuje dokonce 70%, jinde naopak nedosáhne 20%. Faktorů, které snižují procento porodů doma, je více. Je to na příklad fakt, že Holandsko je „multinárodním“ státem, kde jsou silné národnostní menšiny (často přistěhovalci), u nichž porod doma zakořeněnou tradicí není. Dále je to „přetechnizovaný“ a „přecivilizovaný“, velmi uspěchaný způsob života, který ovlivňuje i postoj k příchodu člověka na tento svět. Velmi silný je také faktor geografický: čím blíže k Německu, tím je procento porodů doma nižší.

Ani Holandsko však nezná jen krajní póly možností – tedy porod doma nebo porod v nemocnici. V posledních letech se objevují tzv. porodní hotely (obdoba porodních domů), kam žena přichází se svou porodní asistentkou k víceméně ambulantnímu porodu. Domů odchází za několik hodin, většinou ne později než následující den po porodu. Základní náklady jsou hrazeny pojišťovnou, žena připlácí. Objevují se i porodní centra. Většina z nich poskytuje péči před porodem (sledování ženy v průběhu celého těhotenství) včetně nabídky různé formy předporodních kurzů, jógových cvičení, tance a podobně. Porodní asistentky těchto „hotelů“ prosazují velmi užitečnou filosofii:

Porod začíná doma. Pak uvidíme, kde skončíme. Neprosazujeme porod doma jako jedinou správnou variantu. Jediné, co prosazujeme, je možnost svobodného informovaného výběru.

V holandských „porodních hotelech“ děti na svět ještě do nedávné doby nepřicházely. I poporodní péče byla poskytována v domácnosti. Maminky se do porodního hotelu mohou vrátit na cvičení po porodu a další konzultace s porodními asistentkami týkajícími se péče o miminko, dalšího těhotenství, kontroly po šestinedělí, ale také zde mohou nakoupit různé drobnosti potřebné pro péči o dítě nebo jinak prospěšné v mateřství.

Kompromisem mezi porody doma a nemocnicí (a obdobou porodního hotelu) je chystaný porodní dům v Haagu. Jeho účelem je zachování atmosféry co nejvíce připomínající domov pro ty ženy, které by z jakéhokoli důvodu rodit doma nechtěly, ale nemocnice pro ně, podle systému holandské porodnické péče, tím nejvhodnějším prostředím také není, protože prožívají normální těhotenství a porod se také vyvíjí normálně. Porodní dům je pro ně vhodným kompromisem. Péči poskytuje jedna z porodních asistentek zaměstnaných v porodním domě. Péče je hrazena pojišťovnou.

Pro zajištění skutečně bezpečné péče během porodu mimo nemocnici musí mít holandské porodní asistentky povinné vybavení, které vždy nosí s sebou. Patří k němu ampule Oxytocinu (5j), ampule Mesocainu, malá přenosná kyslíková bomba s maskou a tzv. ambuvak. K povinnému vybavení naopak nepatří přenosný monitor. Některé porodní asistentky jsou vybaveny dopplerem, ten však patří spíše k potřebnému, než povinnému vybavení (stejně jako nástroje, šicí materiál, desinfekce, rukavice apod). Vzhledem k tomu, že profese porodní asistentky je v rámci primární péče nezávislou profesí, má porodní asistentka právo předepisovat některé léky. K nim patří právě Oxytocin a prostředky pro lokální anestezii (např. Mesocain).

Holandsko je členem ICM – Mezinárodní konfederace porodních asistentek, členem Evropské komise pro záležitosti porodních asistentek a Evropského fóra sester a porodních asistentek při WHO.

Situace v Belgii je do jisté míry podobná té naší. Vedou se stále rozhovory o postavení porodní asistentky, o rozšíření svobodného výběru pro ženy kde a jak porodit, a je možné pozorovat i neshody mezi jednotlivými asociacemi. Asociací v Belgii jsou celkem čtyři. Na mezinárodním poli je Belgie zastupována početně nejsilnější Vlámskou organizací porodních asistentek (VLOV). Druhou nejsilnější je Asociace francouzsky mluvících porodních asistentek, dále následují Asociace křesťanských porodních asistentek a Asociace nezávislých porodních asistentek.

Belgické porodní asistentky pracují jak v porodnicích, tak jako nezávislé porodní asistentky. Ty se snaží budovat porodní centra. Porodní centra v Belgii mají zatím různou tvář, některá se zabývají pouze předporodní přípravou a péčí po porodu. Existuje jediné porodní centrum v Belgii, kde je poskytována kontinuální péče maminkám po celou dobu těhotenství, mohou tam přijít k porodu a porodní asistentky za nimi přicházejí po porodu domů. V případě, že se žena rozhodne projít porodním procesem v porodnici nebo je třeba ji do porodnice přepravit, předává ji porodní asistentka z centra porodním asistentkám v nemocnici.

Poskytuje-li porodní asistentka svou péči při porodu doma, je za to placena pojišťovnou a má možnost přizvat si druhou porodní asistentku, která ji bude pomáhat. I tato „druhá“ asistentka je placena pojišťovnou, i když v menším rozsahu. Vztah porodní asistentka – lékař v belgických nemocnicích je v praxi velmi podobný témuž vztahu v českých nemocnicích. V některých částech Belgie porodní asistentky dokonce říkají, že porody nevedou vůbec.

Vzhledem k většímu počtu a různosti asociací porodních asistentek v Belgii různí se i náhled na priority, kterými je třeba se zabývat. Nezávislé porodní asistentky vidí prioritu v rozšíření nabídky služeb pro těhotné a rodící ženy a zároveň prosazení porodní asistentky jako hlavního poskytovatele primární porodnické péče. VLOV vidí jako jednu z priorit v tom, aby bylo oficiálně povoleno porodním asistentkám asistovat při aplikaci epidurální analgezie (EDA) a pečovat o matky se zavedenou EDA. V praxi to porodní asistentky dělají (činnost vyžádaná lékařem), ale v případě nehody, komplikace a podobně, by mohla být porodní asistentka obviněna z provádění činnosti, která není oficiálně v její kompetenci. Závažnost problému je tak velká proto, že v některých porodnicích rodí až 50% žen s epidurální analgezií.

Vzdělávání porodních asistentek je tříleté. Neuvažují o jeho prodloužení, ale o přiřazení titulu Bc bez výrazné úpravy osnov. Do budoucna uvažují o zavedení čtyřletého magisterského studia pro porodní asistentky.

Belgie je členem ICM – Mezinárodní konfederace porodních asistentek, má status pozorovatele Evropského fóra sester a porodních asistentek při WHO.

Švýcarské porodní asistentky mají poměrně komplikovanou situaci. Ačkoli mají jednotnou organizaci, volí zástupce hned pro tři oblasti podle jazyka: obast hovořící německy, oblast hovořící francouzsky a oblast hovořící italsky.

Švýcarská organizace porodních asistentek (SHV) je organizací se silným mezinárodním cítěním, a tak mnohá prohlášení, která byla posléze přijata a odsouhlasena ostatními státy (národními organizacemi porodních asistentek), vycházela původně právě ze Švýcarska. Jako příklad lze uvést Prohlášení k Mnichovské deklaraci, ve kterém Švýcarsko vyjádřilo obavu ze stále sílícího dominantního vlivu sesterské profese a tendencí zahrnout profesi porodních asistentek do profese sesterské. Švýcarsko také iniciovalo výzvu řediteli kanceláře pro Evropu Dr. Danzonovi k obsazení jednoho poradenského místa v kanceláři pro Evropu porodní asistentkou, která by měla stejné postavení a poradní hlas, jako má dosud hlavní poradkyně pro záležitosti sester a porodních asistentek (bývá jí obvykle všeobecná sestra). K výzvě se připojily i ostatní asociace porodních asistentek Středoevropského regionu. Další mezinárodní aktivitou SHV je snaha o prosazení zákazu prenatálních testů, jejichž cílem je zjištění pohlaví dítěte. V mnohých státech světa, především Asie, je toto testování prováděno pouze za účelem indikace umělého přerušení těhotenství v případech, kdy se zjistí, že plod je ženského pohlaví.

Co se vnitrostátních priorit týče snaží se SHV dosáhnout zlepšení kvality poporodní péče, podpory kojení a zlepšení sociálních podmínek žen. Švýcarsko má snad jednu z nejkratších mateřských dovolených v Evropě. Trvá tři měsíce, které zahrnují jak období předporodní, tak poporodní. Ženy, jejichž manžel má dostatečně vysoký plat, aby uživil rodinu, tak velký problém nemají. Horší je to tam, kde plat manžela není dostatečně vysoký, a matka tak musí po 10 týdnech znovu nastoupit do zaměstnání. V nejhorší situaci jsou ženy samoživitelky. V takovém nepříznivém prostředí vázne i podpora kojení. Zlepšení situace je jedním z hlavních cílů SHV. Ta se v tomto ohledu neustále snaží působit na státní instituce, avšak tradice žen „v domácnosti“ zatím odolává veškerému úsilí.

Porodní asistentky pracují ve Švýcarsku jak v porodnicích (převážně na porodnických odděleních a porodních sálech, výrazně méně na gynekologii), tak v porodnických centrech či domech, i samostatně. Obzvláště pracují-li mimo nemocnici, pracují ve spolupráci s lékařem, nikoli pod vedením lékaře.

Vzdělávání porodních asistentek je tříleté na Vyšší škole pro porodní asistentky.

Švýcarsko je členem ICM – Mezinárodní konfederace porodních asistentek, zaujímá status pozorovatele Evropského fóra sester a porodních asistentek.