Logo Porodního domu U čápa
Porodní dům U čápa, o.p.s.
nestátní nezisková organizace založená ve formě obecně prospěšné společnosti, která
usiluje o návrat přirozených porodů do českého porodnictví
 

Role porodní asistentky u nás a v cizině

Odedávna, až do poloviny dvacátého století, pracovaly porodní asistentky jako opravdové porodní asistentky: staraly se o těhotné a rodící ženy ať v nemocnici nebo doma. Jestliže zjistily nějakou komplikaci, obracely se o radu a pomoc na lékaře. Fyziologické porody však patřily výhradně porodním asistentkám.

Se změnou politického systému u nás v r. 1948 se změnil náhled na práci porodních asistentek. Namísto, aby se porodním asistentkám dostalo takového vzdělání, které by umožnilo vykonávat jejich práci samostatně, na vysoké odborné úrovni a s plnou osobní odpovědností za výsledek své práce, byly postaveny – degradovány – na úroveň řadové zdravotní sestry. Jejich profese dostala nový název – ženská sestra. Dosavadní specializace porodních asistentek se rozšířila o sféru gynekologickou. Porodní asistentky sice mohly nadále poskytovat péči ženám s fyzologickým těhotenstvím, porodem i šestinedělím, rozsah této péče byl však vymezen vnitřními předpisy jednotlivých porodnických pracovišť. Dosavadní úlohu samostatné porodní asistentky s odpovědností za výkony převzal lékař.

Dosavadní asistentka rodících žen se stala asistentkou lékaře.

Změnou náhledu na profesi porodní asistentky vzniklo hluché místo v ošetřovatelském procesu: ženám začaly chybět důvěrnice, které jejich stesky, starosti a obavy s očekáváním a porodem miminka dovedly vyslechnout a dovedly odborně poradit i pomoci. A ženy jejich odborné i důvěrné rady tolik potřebovaly, velmi je vítaly a oceňovaly.

Jaká je situace dnes?

Vstup České republiky do Evropské Unie v roce 2004 způsobil obrat v postavení porodních asistentek v ČR: Česká republika byla nucena přijmout doporučená legislativní opatření, a tak již v témže roce (2004) vydal parlament zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních (mezi něž patří i porodní asistence), a k němu hned i MZČR prováděcí vyhlášku č. 424/2004 Sb. Oba zákony oficiálně obnovily profesi PORODNÍ ASISTENTKA, zcela v souladu s mezinárodní definicí porodní asistentky a legislativou EU. Což znamená, že porodní asistenci deklarují jako autonomní profesi, při které porodní asistentka poskytuje svou péči bez odborné indikace a dohledu lékaře.

Praxe je ovšem jiná. Evropská Unie, bohužel, dovoluje jednotlivým členským státům provést určitá přizpůsobení zákona místním podmínkám, a tak toho naše orgány briskně využily: solí v očích jim bylo ustanovení § 5, odst. 1, písm f) deklarující oprávněnost porodní asistentky vést samostatně porod bez odborné indikace a dohledu lékaře. To nemohli dopustit, a tak stanovili, že porodní asistentka může vše, kromě vedení porodu. Ve stejném duchu postupují i orgány oprávněné udělovat licenci (registraci) k provozování samostatné činnosti soukromých porodních asistentek; ty uděluji tuto licenci v celém rozsahu, VYJMA právě zmíněného ustanovení § 5, odst. 1, písm f) !!!  Lékařům tak stále patří doména ve sféře porodnictví...

Současným vývojem směřujícím k osamostatnění porodních asistentek se lékaři cítí ohroženi. Mají strach, že nástup samostatných porodních asistentek do praxe ohrozí jejich výlučné postavení v očích veřejnosti, sníží jejich význam. Z toho pak pramení jejich tvrzení, že „Samostatně pracující porodní asistentky nepředstavují pro zdravotní stav žen žádný přínos“, či tvrzení, že „Péče poskytovaná porodní asistentkou má být poskytována pouze na základě ordinace lékaře a pod jeho dozorem!“ Všechna tato tvrzení vyjadřují přezíravý pohled na porodní asistentky a jejich profesi. Neobstojí ani ještě donedávna oblíbený argument „Středoškolsky vzdělaná porodní asistentka nemůže konkurovat odbornou úrovní vysokoškolsky vzdělanému lékaři!” Od roku 2005 jsou porodní asistentky v ČR změnou školského zákona již povinně vzdělávány na vysokých školách. Studium je ukončeno udělením akademického titulu Bakalář (Bc). Mnohé porodní asistentky – Bakalářky – dalším studiem získávají dokonce titul Magistry (Mgr.)
Zajímavé na tom je, že v různých státech západní Evropy i středoškolsky vzdělané porodní asistentky vykonávají péči o rodící ženy zcela samostatně, dokonce s podporou zákona i zdravotních pojišťoven, ba, co víc – s respektem ze strany lékařů.

Co s tím?

Péče o těhotné a rodičky by se mezi obě profese mohla rovnocenně rozdělit:

  • Porodní asistentky by se staraly o fyziologicky těhotné, systematicky je připravovaly k porodu a porody těchto žen by samy odváděly. Do sféry jejich péče by také patřila poporodní péče.

  • Lékaři by realizovali svoje poslání – léčit. Jejich sférou by měla být péče pouze o nemocné: starali by se o patologicky těhotné a vedli by patologické porody.

Z uvedeného vyplývá, že si tyto profese nemohou konkurovat, pokud se budou držet toho, k čemu byly vzdělány. Navíc každá z obou profesí by nesla plnou odpovědnost za odvedenou práci ve své sféře.

Na závěr

Se změnou zákonů v r. 2004 byl asistentkám vrácen název „porodní asistentka“, který jim historicky patřil. Avšak „staronovým“ porodním asistentkám se samotným vrácením názvu nevrátila jejich původní funkce ani role ve vztahu k rodící ženě. Jejich práce si stále podržuje punc minulé doby, kdy byla pouhou sestřičkou, pomocnicí lékaře, stojící mimo odpovědnost za průběh a výsledek porodu. S postupujícími lety si však stále více a více porodních asistentek uvědomuje, že jejich profese neznamená jen podat panu doktorovi ten či onen nástroj, nebo ženě při porodu říci „Teď se nadechněte a tlačte“, ale znamená dát svému povolání sebe sama. Znamená dát mu duši. To je cesta k obnově původního a důležitého významu našeho krásného povolání.

Zuzana Štromerová, BSc., Porodní dům U čápa, Praha