Logo Porodního domu U čápa
Porodní dům U čápa, o.p.s.
nestátní nezisková organizace založená ve formě obecně prospěšné společnosti, která
usiluje o návrat přirozených porodů do českého porodnictví
 

Od CAPu po Čápa

aneb

jak k tomu došlo, že dnes je všechno tak, jak je


Pojďte a poslyšte příběh, jenž se v době nedávné skutečně stal, příběh, jehož jste mnozí byli přímými účastníky či svědky, příběh, na jehož konci stojí dnešní Porodní dům U čápa v Praze na Spořilově.

Všechno, co tento příběh popisuje, je historie a pravda, kterou nelze vzít zpět. Budiž tedy na vše, o čem budete v tomto článku číst, dnes pohlíženo jako na kroniku nečeho, co opravdu existovalo a fungovalo.

A především jsme chtěli zachovat myšlenku! Třeba právě na příkladu legendárního Centra aktivního porodu v pražské nemocnici na Bulovce chceme dokázat, že porody lze vést způsobem, jak jsme je v něm v letech jeho existence (1998 – 2000) vedly my, porodní asistentky. Potvrdilo se, že takto vedená péče může být poskytována bez nebezpečí pro matku i dítě. O tom ostatně podávají jasná, přesvědčivá a především autentická vyjádření rodiček, které v CAPu tehdy porodily (a bylo jich 500 ! ). Náš příběh zachováme také proto, abychom ukázali, jak nelehká to byla cesta, a jak těžce se nové myšlenky prosazují...

Historie vzniku prvního porodního domu v České republice tak začala psát svou první kapitolu...

 


Kapitola první –  Jak to všechno začalo (1993 – 1998)

V roce 1993 byla Zuzana Štromerová, v té době porodní asistentka na porodním sále pražského Ústavu péče o matku a dítě, pozvána Dr. Hanson na třítýdenní stáž do jedné porodnice ve švédském Göteborgu. Zážitky a poznatky, které si z této stáže přivezla, jí zcela a od základu změnily pohled na porodnictví, především co se týče způsobu poskytování péče rodičkám během porodu a přístupu zdravotnického personálu k těhotným a rodícím ženám. Zcela ovlivnil vývoj a směr jejího dalšího profesního života. Zuzana o tom vypráví:

V letech 1993 až 1997 jsem absolvovala řadu stáží a profesních návštěv porodnic, porodních domů a porodních center i privátních porodních asistentek v řadě západoevropských zemí. Mou první zemí bylo Švédsko, porodnice v Göteborgu. Tam jsem na vlastní oči viděla porody probíhat jinak, než jak jsem je znala z naší země. Porody ve švédské porodnici se odehrávaly v příjemném, vlídném prostředí, přirozeně, svobodně a šetrně pro rodičku i dítě, žádné zbytečné zásahy do porodu. Maminky ležely v jednolůžkových pokojích, samozřejmostí byl její partner. O každou maminku se starala jedna asistentka. Samozřejmostí byla individuální péče. U porodu byly přítomné pouze porodní asistentky. Ty volaly lékaře pouze v případě nastalé komplikace. U porodů vládla klidná atmosféra. Ženy při porodu nemusí být přikurtované k posteli, mohou rodit tak, jak to vyhovuje jim. Rodily s asistentkou, která s ní prošla celým těhotenstvím. Mimořádně na mně zapůsobil zcela odlišný přístup personálu vůči rodičkám: než porodní asistentka cokoli udělá, diskutuje o tom s rodící ženou a vyžádá si její souhlas. Pokud s něčím nastávající maminka nesouhlasí, prostě se to neudělá a hledá se jiný postup! Lékař i porodní asistentka se mamince vždy osobně představí, a dokonce před každým vstupem do pokoje pacientky klepají! Když mají sebou nějaký doprovod, např. skupinu mediků, nejprve se pacientky zeptají, zda doprovod může vstoupit. Jestliže pacientka odmítne, doprovod do pokoje prostě nevstoupí! Bez toho, že by jí někdo předhazoval, že nespolupracuje, že je nevděčná, že s takovými jako ona to prostě nejde a podobně, jak to známe u nás... Protože – jak říkají – „Je to její porod a ona tedy bude určovat jeho podmínky. My jsme tu proto, abychom jí pomohli v případě, že nás o to požádá, nebo sama nebude moci.“ Při našem autoritativním přístupu zdravotníků k rodičkám u nás prostě nemyslitelné! Načerpala jsem tam mnoho nových informací a zkušeností. Stejné zkušenosti jsem nacházela i v ostatních západoevropských zemích. Když jsem se vrátila domů, uvědomila jsem si, jak moc musíme změnit náš přístup k porodu. Nabyla jsem přesvědčení, že tato cesta je i cesta pro naše porodnictví!



Kapitola druhá – Centrum aktivního porodu (1998 – 2000)

Počátkem roku 1998 bylo v pražské Fakultní nemocnici na Bulovce slavnostně otevřeno první Centrum aktivního porodu v České republice. Založily je porodní asistentky, přesvědčené obhájkyně přirozeného porodu, v čele se Zuzanou Štromerovou, která vznik Centra iniciovala. O tom, jak k tomu došlo, Zuzana vypráví:

Myšlenku vybudovat v České republice porodní dům mě vnukla jedna nastávající maminka, která mě v r. 1997 požádala, abych jí pro porod jejího druhého dítěte pomohla najít porodnici, ve které by vyšli vstříc jejím představám o porodu, tedy, kde by jí do porodu příliš nezasahovali, kde by jí nenutili tlačit, když ona sama necítí potřebu tlačit, kde by jí automaticky nenastřihávali a nedávali klystýr, kde by jí neodnesli miminko hned po porodu, prostě, kde by mohla porodit jako doma. S porodem prvního dítěte v porodnici měla ty nejhorší zkušenosti a rozhodla se je neopakovat. Přečetla několik knížek o přirozeném porodu (šlo o překlady zahraniční literatury) a nabyté vědomosti chtěla uplatnit při svém blížícím se druhém porodu. Tu mě napadlo, že její přání by mohlo splnit to, co jsem viděla v zemích západní Evropy, a čemu tam říkají Centrum aktivního porodu. To je taková samostatná porodní jednotka v rámci porodnického oddělení nemocnice, v níž péči poskytují pouze porodní asistentky. Jejich péče je postavená na filosofii přirozeného porodu, což je přesně to, co si ona nastávající maminka představovala. S myšlenkou vybudovat u nás Centrum aktivního porodu jsem začala obcházet pražské porodnice a oslovovala jejich představitele. Z počátku se mi nevedlo (to jsem ostatně očekávala), ale nakonec se to přece jen podařilo: jediný, kdo měl pro mou myšlenku pochopení a dal souhlas s její realizací, byl MUDr. Jaroslav Blovský, tehdejší primář Gyn.-por. kliniky Fakultní nemocnice na Bulovce: „Proč ne, nevidím na to nic špatného. Ostatně, naše klinika má už jedno prvenství: partnera u porodu, tak proč bychom nemohli mít první Centrum aktivního porodu?“ Podporu vyjádřil i tehdejší ředitel nemocnice MUDr. Blažek: „Čas ukáže, jestli má Centrum právo na život“. Jim oběma patří dík za to, že Centrum aktivního porodu opravdu vzniklo.

Pracovní tým. Zuzana Štromerová si přizvala ke spolupráci porodní asistentky Ivanu Königsmarkovou z tehdy existující porodnice v Londýnské ulici a Janu Dvořákovou z místní porodnice, později se přidala Věra Nováková z neratovické porodnice, jako poslední se přidala Petra Lojková. Tak vznikl „realizační tým“.

Vlastní budování. Nastalo období jednání o koncepci Centra, o uvolnění prostor pro jeho vybudování, řešila se finanční náročnost, hledali se sponzoři, stavební firmy a také firmy, které interiér Centra vybaví nábytkem a technikou. Pravda je, že jednání nebyla vždy snadná, avšak nezměrné úsilí našeho týmu a pevné přesvědčení o prospěšnosti budoucího záměru nedovolilo projektu padnout; konečného cíle bylo nakonec dosaženo!

Sponzoři a dodavatelé. Jelikož nemocnice nevládla finančními prostředky na vybudování finančně náročné přestavby prostor kliniky, byla zřejmá nutnost podpory sponzorů a dodavatelů. Jako generálního sponzora se nám podařilo získat vydavatelství ženského časopisu ELLE. Stavební práce provedla stavební firma Komorník Praha, o zútulnění všech prostor Centra se postaral obchodní dům IKEA Praha. Vybavení potřebnou technikou zajistily firmy Philips, Radiocom, INKU a Organon. Všem jmenovaným firmám patří náš velký dík za projevené pochopení a úsilí při vybudování tak důležité instituce, která u nás tehdy chyběla.

Slavnostní otevření Centra (historická pozvánka). Centrum se otevíralo 26. února 1998. Na jeho slavnostní otevření bylo pozváno vedení nemocnice v čele s tehdejším jejím ředitelem MUDr. Blažkem, byly pozvány všechny naše televizní společnosti, Český rozhlas a novináři. Byl pozván i zástupce vlády, jmenovitě tehdejší ministryně zdravotnictví MUDr. Zuzana Roitová. Z důvodu pracovního vytížení naše pozvání odmítla. Oslovili jsme tedy druhou ženskou zástupkyni vlády, tehdejší ministryni spravedlnosti Vlastu Parkanovou. Ta naopak naše pozvání s radostí přijala.

Slavnostní otevření Centra se konalo ve společenské místnosti Gynekologicko-porodnické kliniky, v jejíž prostorách bylo Centrum aktivního porodu vybudováno. Ceremoniál zahájil MUDr. Blovský, primář kliniky. Přivítal všechny přítomné a předal slovo iniciátorce a zakladatelce Centra, porodní asistence Zuzaně Štromerové. Ta všem přítomným objasnila myšlenku Centra aktivního porodu a seznámila je s historií jeho budování. Ve slavnostních projevech se dále vystřídali ředitel nemocnice, zástupce generálního sponzora (firma ELLE), a nakonec i ministryně Vlasta Parkanová (mj. nám sdělila, že ona sama se narodila doma). Všichni vznik Centra přivítali a popřáli mu úspěch v jeho činnosti. Po skončení slavnostních projevů byli všichni přítomní pozváni k okamžiku nejočekávanějšímu – vlastní prohlídce Centra. Novináři (přesněji novinářky) během prohlídky projevovaly velký zájem a zasypávaly porodní asistentky Centra otázkami týkající se provozu, typu a rozsahu plánované péče. Fotografové a televizáci sbírali obrazové materiály. Slavnostní otevření Centra aktivního porodu bylo ukončeno rautem ve společenské místnosti kliniky.

Realizace záměru. Centrum bylo vybudováno jako zdravý kompromis mezi porody vedenými doma a vedenými v nemocnici. Bylo to uměle vytvořené domácí prostředí v nemocnici, ve kterém byly výhody obou alternativ spojeny, takže v nemocnici se prováděly porody doma.

Centrum bylo vytvořeno jako samostatná ošetřovací jednotka vybudovaná přímo v objektu Gynekologicko-porodnické kliniky. Poskytovala ženám péči před porodem a po celou dobu porodu. Přestože bylo součástí státní nemocnice, systém práce porodních asistentek se v něm diametrálně lišil od běžného způsobu poskytování porodnické péče v našich porodnicích. Péči v tomto Centru totiž poskytovaly porodní asistentky v duchu filosofie a zásad přirozeného porodu. Porodnickou péči postavenou na filosofii přirozeného porodu poskytovalo v té době v České republice pouze naše Centrum aktivního porodu, v tom bylo výjimečné. Brzy se ve veřejnosti pro naše Centrum vžila zkratka CAP.

Péče o těhotné a rodičky v Centru aktivního porodu vycházela z ověřených zkušeností s vedením přirozených porodů v zahraničí, pracovalo se v něm podle zásad a doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) vydaných na základě celosvětového výzkumu, dále v souladu s mezinárodním Etickým kodexem porodních asistentek, směrnic Rady Evropy a doporučeními Mezinárodní konfederace porodních asistentek (ICM).

Centrum nebylo pojato jako zařízení poskytující nadstandardní péči, ale jako zažízení sloužící všem vrstvám žen, které dávají přednost přírodní porodnické péči před porodnickou péčí čistě lékařskou. Snažilo se co nejvíce přiblížit domácímu prostředí s dodržením hygienicko-epidemiologických zásad. Díky technickému a lékařskému zázemí bylo zajištěno maximální bezpečí pro matku i dítě (Centrum bezprostředně sousedilo s klasickým porodním sálem). Soustředilo se na ženy, jejichž hlavními prioritami pro porod bylo soukromí, individuální péče, přítomnost pouze porodní asistentky, žádné zásahy do porodního děje, volný pohyb během celého porodního procesu i výběr porodní polohy. Péči v Centru vyhledávaly především ženy, které si během těhotenství ujasnily svoji roli při porodu i v péči o miminko. Jejich aktivita a uvědomělost působily na běžný nemocniční personál nezvykle. Chování svobodně se chovajících lidí přicházejcích z CAPu na oddělení šestinedělí vyvolávalo u personálu šestinedělí nepochopení, mnohdy až nevoli.

Hlavním cílem Centra bylo poskytnout rodičkám kvalitní individuální a kontinuální péči v prostředí, které vzbuzuje klid, důvěru a pocit bezpečí, nabídnout domácí prostředí pro vedení nekomplikovaných porodů a co nejvíce se přiblížit provozu domácího prostředí s dodržením hygienicko-epidemiologických zásad.

Vedlejším cílem byla snaha dokázat české veřejnosti, že právo matky zvolit si způsob porodu a být při něm aktivní není utopie, ani nezodpovědnost, ani věc finančního zajištění. Rodička má právo nejen na volbu lékaře a lékařského zařízení, ale má právo mluvit i do způsobu vedení svého porodu. Porodní asistentky Centra chtěly dokázat, že to zvládnou i naše, české ženy, a také, že tento způsob porodu je bezpečný. Výsledky jejich práce ukázaly, že takto vedené porody jsou opravdu bezpečné. Některé výsledky dokonce předčily normální porodnice. Porodní asistentky Centra netvrdily, že byly lepší porodní asistentky, jen pracovaly jinak.

Porody v Centru. Přečtěte si o tom, jak porody v Centru probíhaly. Za dva roky existence prošlo Centrem více než 900 klientek a uskutečnilo se v něm více než 500 porodů! (Rozdíl je dán tím, že část klientek, které se připravovaly na porod v CAPu, porodila nakonec na standardním porodním sále, a to buď z důvodu zdravotních komplikací nebo nedostačující kapacity CAPu; v CAPu totiž mohl probíhat pouze 1 porod denně.) Všechny ženy, které u nás v CAPu porodily, byly spokojené a zdravé, stejně tak i jejich děti. Jen si přečtěte ohlasy rodiček, které v našem Centru porodily.

Publicita. První informace o CAPu se na veřejnost dostaly prostřednictvím tisku i televize bezprostředně po jeho vzniku. Od té doby se o něm psalo v novinách i časopisech, především v těch, které jsou určeny pro ženy (Rodiče, ELLE, Vlasta, Děti a my aj). Přečtěte si některé příspěvky z těchto časopisů.

Porodní asistentku Zuzanu Štromerovou, jakožto iniciátorku a představitelku CAPu, zvaly televizní a rozhlasové společnosti do svých pořadů, aby poskytla informace o nově vzniklém CAPu. Zuzana tak několikrát hovořila v Českém rozhlase, v televizi na Nově v pořadech „Áčko“ a „Snídaně s Novou“, v České televizi na ČT1 a ČT2 v pořadech „Dobré ráno“, „Sama doma“ a „Čas pro rodinu“, na Primě v pořadech „Dámská jízda“ a „Sauna“. Hlavním tématem všech pořadů byla aktuální situace nejen v samotném CAPu, ale i v celém českém porodnictví. Součástí pořadů byly také odpovědi na dotazy diváků. Na rodinném serveru Rodina měla Zuzana zřízenou osobní rubriku, ve které odpovídala na dotazy čtenářek, týkající se jejich těhotenství a porodu.

Fotogalerie. Podívejte se na několik fotek, které vám legendární Centrum aktivního porodu ukážou (některým z vás i připomenou).

Internetové stránky. Na počátku roku 2000 Zuzana Štromerová spolu se svým manželem založila a zprovoznila internetové stránky Centra aktivního porodu. Zpočátku stránky bezplatně hostil správce serveru Rodina Ing. Jiří Pavlín (budiž mu za to velký dík!), později si společnost zřídila vlastní placenou doménu.

Zánik CAPu. V létě roku 2000 Centrum aktivního porodu svou činnost ukončilo. Všechny porodní asistentky Centra po vleklých provozních neshodách s vedením porodnice podaly výpověď a z Centra odešly. Centrum bylo nějaký čas uzavřeno, později bylo přeměněno na nadstandardní porodní pokoj a stalo se součástí porodního sálu.



Kapitola třetí – občanské sdružení Centrum aktivního porodu (2000 – 2004)


Protože Centrum aktivního porodu na Bulovce bylo tehdy jediným porodnickým pracovištěm tohoto typu v naší zemi, hrozil s jeho zánikem i zánik ideologie a filosofie, na kterých bylo založeno a „provozováno“. To si uvědomovala odcházející porodní asistentka Zuzana Štromerová, a tak spolu s několika maminkami, které v CAPu porodily, založila občanské sdružení Centrum aktivního porodu, nezávislou organizaci, která by ideu a filosofii Centra zachovala a ochránila.

Občanské sdružení Centrum aktivního porodu (dále jen sdružení) bylo úředně zaregistrováno 17.7.2000. Předsedkyní byla zvolena Zuzana Štromerová, která vznik sdružení iniciovala a zorganizovala.

Cíle sdružení. Sdružení si vytklo za cíl myšlenku přirozeného porodu dále šířit a prosazovat v porodnické péči v České republice. Jedním z hlavních cílů činnosti byla snaha vytvořit dostatečně svobodné prostředí pro způsob práce založený v první řadě na partnerském přístupu k těhotné a rodící ženě a jejímu partnerovi, a také na přístupu, jenž by se opíral o výsledky výzkumů a doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), Mezinárodní konfederace porodních asistentek (ICM) a Mezinárodní federace gynekologů a porodníků (FIGO). Ženám totiž mnohdy více než spousty léků pomůže vlídné chování těch, které je během porodu obklopují, pomůže jim individuální přístup a partnerský vztah personálu. To není fráze – tento přístup byl v Centru aktivního porodu na Bulovce vrchovatě uplatňován, a potvrdilo se, že je možný a správný. Posláním občanského sdružení CAP bylo hledat způsob, jak dosáhnout toho, aby ženy na porod vzpomínaly jako na slavnostní okamžik a nikoli jako na událost, kterou bylo nutno přetrpět.

Další cíle:

  • Podporovat vznik center s porodnickou péčí založenou na filosofii aktivního porodu.
  • Podporovat změny v českých porodnicích, které vycházejí vstříc ženám.
  • Podporovat uznání profese porodních asistentek jako samostatnou a autonomní zdravotnickou profesi působící v rámci primární péče.
  • Podporovat rozvoj primární péče podle doporučení WHO a Evropské Unie.
  • Shromažďovat informace týkající se péče během normálního porodu a jejich šíření jak v řadách zdravotníků, tak v řadách veřejnosti.
  • Spolupracovat s odbornými a dobrovolnými organizacemi, jejichž činnost je orientována na porodnictví.
  • Spolupracovat a vyměňovat zkušenosti se zahraničními organizacemi s podobnými cíli a s porodními centry v zahraničí.
  • Diskutovat s představiteli oboru o požadavcích žen a jejich představách o průběhu porodu. Vysvětlovat důležitost aktivního porodu pro matku i dítě.

Aktivity sdružení v roce 2002

Rok 2002 byl pro občanské sdružení rokem opravdu dynamickým. Neúnavný motor sdružení porodní asistentka Zuzana Štromerová soustředila kolem sebe několik aktivních, pro věc zapálených lidí. Ke sdružení se posléze přidali další aktivní lidé, kteří chtěli pomoci. Každý měl však svou představu, jak by se rád zapojil, a co od projektu očekává. Tak docházelo k tomu, že ne všechny plány a návrhy byly ve všeobecné shodě (někteří dokonce zcela uhnuli od původního záměru vybudovat porodní dům a navrhovali zřídit v objektu fitcentrum, otevřít obchůdky s různým zbožím apod). Tito členové se proto rozhodli, že ze sdružení raději vystoupí, než aby se vzdali svých záměrů a představ. I přesto jim budiž velký dík za pomoc, kterou do té doby sdružení věnovali.
(Za ironii osudu můžeme považovat fakt, že dnes objekt školky slouží opravdu jako fitcentrum a dokonce je v něm i hospoda...).

Díky iniciativě jednoho z tehdejších členů sdružení, pana Romana Ludvíka, vznikl první tištěný letáček sdružení, jenž seznamoval veřejnost s projektem porodního domu a s faktem, že sdružení hledá objekt pro realizaci projektu. Dalším konkrétním činem pana Ludvíka byl návrh vyrábět upomínkový předmět – křišťálové kapičky. K jeho výrobě a kompletaci poskytl i jednotlivé komponenty. Prodejem těchto upomínkových předmětů získávalo sdružení drobné finanční prostředky pro budování porodního domu – kapičku ke kapičce.

Leden. Zuzana Štromerová předložila České televizi námět na výrobu televizního předporodního kurzu. ČT námět zpracovala do podoby Cyklu o přirozeném porodu se Zuzanou Štromerovou. V rámci pořadu „Sama doma“, televizního čtrnáctidenníku pro ženy, jej odvysílala v období března a dubna 2002. Zuzana Štromerová se rovněž spolupodílela na výrobě třicetiminutového dokumentu Možnost volby vysílaného Českou televizí v témže období.

Únor až červen. Cyklus přednášek nazvaný Zrození jako přirozený proces pořádalo občanské sdružení CAP ve spolupráci s galerií „Cesty ke světlu“ v Praze 4 na Chodově. Přednášela Zuzana Štromerová a její hosté.

Květen. Pro porodní asistentky uspořádala Zuzana studijní zájezd do Německa a Belgie s cílem návštívit porodnická centra zaměřená na podporu přirozeného porodu, na porodní domy působící mimo porodnici a nezávislé porodní asistent chodící k porodům doma. Cílovými místy byly města Aachen (Cáchy), Bernsberg, Haerdecke a Filderstadt v Německu a Oostende v Belgii. Zájezd byl úspěšný ke spokojenosti všech účastníků.

Zajištění výroby české verze tří populárně naučných filmů: Vlastní silou, Rozdíl mezi porodem v porodnici a porodem doma v Holandsku a Rodit a být porozen, které představují porod v různých prostředí. Česká verze titulu „Rodit a být porozen“ byla vyrobena ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem. Všechny filmy byly distribuovány na videokazetách VHS a občanské sdružení je prodávalo jako sadu. Finanční prostředky získané z tohoto prodeje byly použity na úpravu prostor porodního domu.

Internetové stránky. Sdružení se na svém zasedání v září téhož roku (2002) rozhodlo převzít internetovou stránku zaniklého Centra aktivního porodu na Bulovce za stránku občanského sdružení CAP, protože sdružení bylo jeho „ideovým“ pokračovatelem. Titul stránky Centrum aktivního porodu byl doplněn o text občanské sdružení.



Kapitola čtvrtá –  Projekt „Porodní dům v České republice“ (2000)

Občanské sdružení Centrum aktivního porodu se zapojilo do mezinárodního projektu nazvaného Zrození jako přirozený proces. V tomto projektu byly zapojeny také Belgie a Holandsko. Všechny tři země, ačkoli jejich tradice, co se porodnické péče týká, je odlišná, mají společné cíle:

  1. Zvýšit povědomí veřejnosti, o prospěšnosti a výhodách normálního, přirozeného porodu pro zdravý vývoj společnosti.
  2. Založit porodní dům jako kompromisní řešení mezi porodem v porodnici a porodem v domácím prostředí.
  3. Získat výzkumem podložená data týkající se normálního porodu jako procesu psychologického, somatického, sociálního i medicínského.

Občanské sdružení Centrum aktivního porodu si zapojením do tohoto projektu kladlo za cíl přinést systémovou změnu do porodnické péče v České republice. K tomuto účelu samo zpracovalo několik projektů. Ústředním projektem k přispění vybudování primární porodnické péče bylo vybudování porodního domu jako místa

  • praktické primární porodnické péče
  • výzkumné základny primární porodnické péče
  • vzdělávacího a poradenského
  • mezinárodní spolupráce

Hlavní myšlenkou projektu bylo vybudovat porodní dům v České republice, jenž by rozšířil nabídku porodnické péče pro české ženy. Vzorem pro tento projekt byly země Evropské Unie, ve kterých jsou porodní domy běžnou nabídkou porodnické péče. Česká republika je právoplatným členem Evropské Unie, v níž služby poskytované porodními domy patří nejen k běžné nabídce komplexní porodnické péče, ale jsou dokonce hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Česká republika je rovněž signatářem řady mezinárodních dohod, např. Mnichovské deklarace z roku 2000, kde se signatářské země zavazují mj. podporovat projekty rozvíjející komunitní péči a projekty podporující využití celého pracovního potenciálu sester a porodních asistentek. Současná legislativa ošetřující práci porodních asistentek a vycházející z legislativy EU, podporuje porodní asistentku jako autonomního, tj. samostatně pracujícího zdravotnického pracovníka. Porodním asistentkám nabízí možnost pečovat o těhotné a rodící ženy a ženy v poporodním období podle mezinárodně uznávaného modelu péče porodních asistentek s využitím hluboké znalosti fyziologie porodního procesu.

Iniciátorkou a vedoucí projektu byla Zuzana Štromerová, BSc., porodní asistentka.

Úvahy, které vedly k vytvoření projektu Porodního domu:

  • V ČR existuje menšina žen (podle společnosti APERIO je to něco přes 20%), které mají zájem o jiný způsob péče v těhotenství, během porodu a v šestinedělí, než nabízený porodnicemi.
  • V ČR nemají ženy možnost svobodné informované volby poskytovatele péče a způsobu péče během těhotenství, porodu a šestinedělí. Volit mohou pouze porodnici (adresu) s pouze lékařským způsobem vedení porodu. Někde si mohou zvolit ošetřujícího lékaře (za příplatek).
  • V ČR není oficiálně zajištěna péče během porodu pro ženy, které pro svůj porod volí domácí prostředí. Svůj domov volí proto, že porodnici (nemocnici) považují pro zdravou matku a zdravé dítě za místo k normálnímu, přirozenému porodu nevhodné.
  • Stát se soustřeďuje na zajištění vysoce kvalifikované péče o rizikové těhotné a o novorozence; zdravé těhotné a rodící ženy však adekvátní péči zajištěnu nemají.
  • V dnešní době lékaři nemají jasnou a především reálnou představu o normálním, přirozeném porodu.
  • Vzdělávání lékařů i porodních asistentek se zaměřuje na řešení patologií a jejich aktivní vyhledávání, nikoli na jejich prevenci a na podporu zdraví.
  • V České republice neexistuje místo pro praktický výcvik péče během přirozeného porodu, tedy místo, kde by porodní asistentky i medici mohli na vlastní oči vidět, jak vlastně přirozený porod vypadá a kolik může mít podob. Ačkoli nový způsob vzdělávání porodních asistentek počítá též s komunitní péčí, nejsou zajištěna místa praktického výcviku v plném rozsahu možné péče, kterou by porodní asistentky mohly ženám nabídnout. Za plnohodnotné místo praktického výcviku pro porodní asistentky není možné považovat ordinaci lékaře – gynekologa, ale ani soukromou praxi porodní asistentky, která se věnuje pouze předporodní přípravě či cvičení s těhotnými.
  • Přidělení registrace komunitní porodní asistentce váže Magistrát na povinnost vlastnit nebo si pronajmout "provozovnu", ačkoli porodní asistentka zamýšlí svou péči poskytovat pouze v domácím prostředí klientek. Přidělení registrace navíc váže na podmínku, že „porodní asistentka nebude poskytovat péči během porodu v domácím prostředí klientky“, ačkoli má k tomu oprávnění podle (tehdy platné) Vyhlášky MZČR č. 424/2004 Sb. (Vyhláška byla v r. 2011 zrušena a nahrazena Vyhláškou č. 55/2011 Sb.).
  • Pediatři nutí i zdravé ženy a děti pobývat v porodnicích minimálně 72 hodin po porodu.
  • Neexistuje právní norma, která by upravovala způsob péče, personální a věcné vybavení zařízení Porodního domu. Pro hygieniky je tak velmi obtížné najít způsob, kterým by byli schopni se k projektu vyjádřit.

Odůvodnění projektu

Porodnická péče v České republice je dosud jednoznačně koncentrována do porodnic (lůžková zařízení, klinická pracoviště). Porodnice pečují jak o nemocné, tak o zdravé těhotné, o rodičky, o matky a jejich děti. Systém a standardy péče v těchto zařízeních jsou vypracovány tak, aby zajistily bezpečnou péči těm, o které personál zařízení pečuje. Musí zvládnout péči o mnoho žen najednou a tak nezbývá prostor pro individuální potřeby a přání především zdravých žen. Stále více žen však vyhledává během těhotenství a porodu individuální přístup zdravotníků, který jim pomůže prožívat jak těhotenství, tak porod a poporodní období jako rodinnou událost, nikoli jako zdravotní krizi.

Komplexní péče o zdravé těhotné, rodičky, nedělky a jejich děti je v ambulantním typu pracoviště, kde péči poskytují pouze porodní asistentky, ekonomicky výhodnou variantou péče klinické.

Výhody projektu

  • Projekt svým dopadem působí jako projekt podpory zdraví.
  • Podporuje ženy ve vnímání těhotenství, porodu i období poporodního jako zdravé životní události spíše sociálního než zdravotního charakteru.
  • Učí ženy, co ony samy mohou udělat pro zdravý průběh těhotenství, porodu a období poporodního. Zdůrazňuje význam zdravého životního stylu.
  • Zaměřuje se i na rozvoj dalšího vzdělávání porodních asistentek.

Všechna uvedená fakta mají ozřejmit, že projekt porodního domu není v žádném případě podnikatelským plánem, nýbrž je projektem, který má ovlivňovat postoje a přístup celé společnosti k počátku života a k těm, jež jsou jeho nositelkami. Úcta k životu v celé jeho šíři a také k prostředí, v němž žijeme, jsou středobodem zájmu tohoto projektu.

*

Je zajímavou skutečností, že v dnešní době o tom, jakým způsobem budou ženy v České republice rodit, kde budou rodit a kdo jim u porodu bude pomáhat, rozhodují převážně muži ve věku nad 50 let, neboť ti stojí ve vedení gynekologicko-porodnické, perinatologické a neonatologické společnosti. Jinými slovy – o tom, kde a s kým budou rodit mladé ženy, rozhodují starší muži. Samy ženy pak za svá přání musejí v porodnicích bojovat.

Porodní dům není novou nebo modifikovanou porodnicí. Jde jen o nový typ porodnického zařízení, nazývaný v zemích, kde je již léta provozován, jednoduše porodní dům (v Anglii Birth House, v Německu Geburtshaus, ve Francii la Maison de Naissance).

Občanské sdružení Centrum aktivního porodu se od počátku své existence snažilo myšlenku porodního domu a myšlenku podpory a zachování normálního, přirozeného porodu propagovat i na veřejných setkáních. Zúčastnilo se tří diskusních setkání, které se týkaly přirozených porodů. Pořadatelem bylo občanské sdružení APERIO. Všechna setkání se konala v pražském hotelu PYRAMIDA. Součástí programu bylo promítání ilustrativních filmů, po nichž následovaly mnohdy velmi bouřlivé diskuse.

V jednom takovém setkání (říjen 2001) se probíraly porody mimo porodnici. Bylo pro nás milé a úsměvné slyšet z úst ředitele pražské porodnice ÚPMD, který se tohoto setkání osobně zúčastnil, že mu rakouský film Jemná alternativa – mít děti, jenž byl na tomto setkání promítán (kopie filmu je majetkem Státního zdravotního ústavu), přinesl spoustu nových informací. Bodejť by ne! Vždyť i jeden z přítomných porodníků z téže porodnice v diskusi přiznal, že vlastně normální, přirozený porod, tj. takový, který by nebyl narušován lékařskými zásahy, dosud neviděl...



Kapitola pátá – Porodní dům v Praze na Roztylech (2002 – 2004)

Prioritou činnosti sdružení bylo vybudovat stejné zařízení, jakým byl CAP na Bulovce, v jiné pražské porodnici. Když se tento záměr pro nepochopení představitelů oslovených porodnic zrealizovat nezdařil, upustilo od tohoto záměru a iniciovalo v té době již připravený projekt – vybudovat autonomní porodní dům, který v České republice do té doby neexistoval. Úsilí podložené přesvědčením o správnosti myšlenky bylo v létě roku 2002 korunováno úspěchem: občanské sdružení získalo objekt vhodný k provozování porodního domu.

Stalo se tak zásluhou paní ing. Kutnarové, která na podzim r. 2001 objevila možnost získat objekt pro porodní dům: Místní úřad Prahy 11 vyhlásil výběrové řízení na uvolněný objekt po bývalé Mateřské školce na Roztylech. Náš projekt jsme do tohoto výběrového řízení ihned přihlásili. Členové rozhodovací komise (včetně jejího předsedy), se kterými jsme mluvili, byli našemu záměru nakloněni. Dalo by se dokonce říci, že o přidělení objektu školky našemu sdružení mluvili jako o hotové věci. 16. července 2002 se jejich slova potvrdila: Rada Místního úřadu na svém jednání rozhodla, že objekt bývalé Mateřské školky pronajme našemu sdružení za účelem vybudování porodního domu.

Objekt se nacházel v báječném, tichém a čistém prostředí, přímo u Kunratického lesa, největším lesoparku v Praze. Autem 10 minut do porodnice v krčské Thomayerově nemocnici. Nepotřeboval celkovou rekonstrukci, nutné byly jen menší stavební úpravy interiéru, kterými bylo třeba přizpůsobit objekt školky pro nový účel.

Ihned se zahájilo budování Vzdělávacího centra v prvním patře objektu. Návrh rekonstrukce budovy provedlo sponzorsky Studio TESKA, konkrétně ing. arch. Barbora Tesková. Za to jí patří velké poděkování, protože se projektu věnovala s obrovským nasazením, a pomohla o.s. CAP zařídit všechny kroky nutné ke schválení projektové dokumentace a k získání stavebního povolení.

Podívejte se na několik fotek exteriéru a interiéru bývalého Porodního domu na Roztylech z období po převzetí objektu a připomeńte si začátky jeho budování.

Po nezbytných stavebních úpravách prostor, vymalování a vybavení nábytkem se tak již na podzim téhož roku (2002) otevírá pro veřejnost první porodní dům v České republicePorodní dům U čápa!  (Původní název byl „U čápa a vrány“, brzy však byl zkrácen jen na čápa.) Určitě si prohlédněte pár fotek, které dokumentují, jak se nám naše dílo podařilo!

Prosinec 2002. Svou činnost porodní dům zahájil nejprve ve své Vzdělávací části. První velkou akcí, pořádanou již v prosinci téhož roku (2002), byl seminář pro porodní asistentky a lékaře na téma Efektivní vedení porodního domu a bezpečná péče mimo porodnici. Díky velmi dobrým a přátelským kontaktům Zuzany Štromerové s významnými zahraničními porodními asistetkami a dalšími odborníky zemí západní Evropy, působícími v oblasti porodnictví, nebyl problém získat je jako lektory tohoto i dalších seminářů. Pozvání na první seminář přijaly porodní asistentky paní Barbara Kosfeld z Německa a Mary Zwart z Holandska. Semináře se zúčastnila i tehdy nově zvolená starostka Městské části Praha 11 paní Marta Šorfová, která přislíbila, že nad projektem Porodního domu U čápa převezme záštitu. Seminář finančně podpořilo mimo jiné i Ministerstvo zdravotnictví a úřad Městské části Praha 11. Podívejte se na pár fotek, které vám přiblíží atmosféru tohoto vydařeného semináře.

Rok 2003

Vzdělávací činnost porodního domu byla velmi intenzivní, dalo by se říci, že seminář stíhal seminář. A opravdu, semináře a kurzy pro porodní asistentky se v porodním domě konaly každý nebo každý druhý měsíc. O semináře byl pokaždé mimořádně velký zájem, sjížděly se porodní asistentky z celé České republiky, přijížděly i kolegyně ze Slovenska. Účastnice se dozvídaly zcela nové informace a prostřednictvím zahraničních lektorek poznávaly, jaké široké možnosti mají maminky v zahraničí a jaké porodnické péče se jim tam dostává.

Únor

  • Zahájení předporodních kurzů pro nastávající rodiče ve Vzdělávacím centru porodního domu.

Březen

  • Jednodenní seminář Porodní dům – ambulantní porodnické zařízení nového typu.,
    lektorka Zuzana Štromerová (ilustrační fotky).

Duben

  • Čtyřdenní seminář Bezpečná péče mimo porodnici,
    lektorky Barbara Kosfeld (Německo) a Mary Zwart (Holandsko).

Květen

  • Jednodenní seminář Základy homeopatie pro porodní asistentky, lektor ing. Aleš Sušický.
  • Zuzana Štromerová se podílela na výrobě české verze rakouského populárně naučného filmu Darovat život.
  • Byly obeslány všechny pražské střední školy, zdravotnické školy, lékařské fakulty, vysoké pedagogické školy a fakulty psychologie s nabídkou přednášky týkající se přípravy na rodičovství a na přirozený porod. Přednáška se konala a byla videofilmem doprovázena. Pro název přednášky jsme použili právě název zmíněného filmu. Pořádali jsme také diskusní setkání s promítáním tohoto filmu.
  • Pro rodiče byly pořádány různé aktivity: břišní tanec pro těhotné, jóga pro těhotné, kurz vázání šátků a další.
  • V kurzovní místnosti se pravidelně konaly předporodní kurzy pro nastávající rodiče.
Červen
  • Čtyřdenní seminář Jak se zbavit rizika při porodu, lektoři Barbara Kosfeld (Německo) a Dr. Michael Adam (Rakousko).
  • V kostele sv. Martina ve Zdi v Martinské ulici v Praze, který iniciovalo o.s. CAP, se konal Benefiční koncert. Výtěžek z koncertu byl věnován na vybavení porodních místností Porodního domu. Koncert podpořila Nadace Divoké husy zdvojnásobením částky vybrané na vstupném.
  • Ve venkovních prostorách porodního domu (na zahradě) se konalo historicky první Setkání rodičů a dětí, které se narodily mimo porodnici, přišla i řada přátel přirozeného porodu. Sešlo se tehdy na 40 rodičů a 60 přátel přirozeného porodu. Setkání nemělo žádný určený program. Jeho hlavním posláním bylo informovat účastníky o situaci kolem budování porodního domu a výměna osobních zkušeností a názorů mezi účastníky setkání. Z této nevšední události byla vytvořena fotogalerie doplněná popisky.

Říjen

  • Týdenní seminář České porodní asistentky na cestě do EU, lektorka Sue Brailey (Anglie).
Listopad
  • Čtyřdenní seminář Pracujeme hlavou, rukama a srdcem, lektorka Barbara Kosfeld (Německo).

V roce 2003 byl také zahájen nový projekt – Kurz pro předporodní poradce. Probíhal formou pěti víkendových setkání a byl určen těm ženám, které mají vlastní zkušenost s porodem, a chtějí pomoci a poradit nastávajícím rodičům, jak se na porod připravit a jak prožít porod ke své spokojenosti a podle svého, ať se rozhodnou přivést miminko na svět kdekoli. Vzhledem k tomu, že funkce předporodního poradce není v ČR běžný a známý, vedla první víkendové setkání paní Thea van Tuyl z Holandska, která pracuje 25 let ve své zemi jako předporodní poradce.

Rok 2004

Únor

  • Týdenní seminář Co škola nestihla, lektorka Barbara Kosfeld (Německo).
  • Týdenní seminář Práce s energií během těhotenství a porodu, lektor Sue Brailey (Anglie).
  • Jednodenní seminář pro zastupitele a zdravotníky, lektorka Zuzana Štromerová.

Na tomto místě je také důležité zmínit, že velkou zásluhu na úspěšnosti vzdělávacího programu mělo Vyslanectví Nizozemského království, neboť finančně podpořilo vzdělávací program našeho sdružení z programu MATRA / KAP. Díky této podpoře mohl být registrační poplatek za účast na odborných seminářích pro naše porodní asistentky únosný.

Zánik porodního domu. Část porodní se rovněž budovala, úpravy se však již nestihly dokončit, neboť na jaře r. 2004 muselo sdružení po vleklém a neúspěšném dohadování s majitelem objektu (úřad Městské části Praha 11) objekt Mateřské školky opustit. Všechny dosavadní aktivity (kurzy a semináře) pokračovaly v náhradních prostorách (v sídle spřízněné firmy WELEDA v Praze na Smíchově).



Kapitola šestá – obecně prospěšná společnost Porodní dům U čápa (2003 – dodnes)

Myšlenka a posléze záměr založit obecně prospěšnou společnost Porodní dům U čápa vznikly již v roce 2002, a to krátce poté, co se tehdejšímu občanskému sdružení Centrum aktivního porodu podařilo pronajmout objekt bývalé Mateřské školky v Praze 4 na Roztylech k vybudování Porodního domu.

K realizaci záměru došlo o rok později, v roce 2003, kdy byla obecně prospěšná společnost Porodní dům U čápa založena. Společnost založily členky občanského sdružení CAP vedeného Zuzanou Štromerovou.

Svou činností navazovala společnost Porodní dům U čápa, o.p.s., na činnost občanského sdružení Centrum aktivního porodu, jehož zkušeností využívala při dalším budování a posléze i provozování Porodního domu U čápa. Společnost se od svého založení stala provozovatelem porodního domu, občanské sdružení Centrum aktivního porodu bylo od té doby vedeno jako iniciátor vzniku porodního domu.

Společnost byla založena s touto plánovanou náplní činnosti:

  1. Provoz nestátního zdravotnického zařízení Porodní dům U čápa
  2. Služby související s těhotenstvím a porodem (předporodní příprava, péče během porodu, poporodní péče, specializovaná cvičení, konzultace ohledně kojení)
  3. Poradenská činnost v oblasti společenských věd a osobnosti
  4. Pořádání kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí včetně lektorské činnosti
  5. Poskytování služeb pro rodinu a domácnost

Zánikem porodního domu na Roztylech v r. 2004 občanské sdružení Centrum aktivního porodu svou činnost ukončilo. Štafetu v celém rozsahu jeho činností a aktivit převzala společnost Porodní dům U čápa.

Již od svého vzniku byla společnost Porodní dům U čápa spolupořadatelem vzdělávacích akcí pro odbornou veřejnost, především pro porodní asistentky. Jen během roku 2004 se konaly čtyři semináře a první běh cyklu přednášek pro porodní asistentky z praxe. Jeden cyklus semináře Porodní asistentkou v EU, který společnost Porodní dům U čápa pořádala ve spolupráci s 1. Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a Gyn.-por. klinikou Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, se dokonce podařilo umístit do velké porodnické kliniky v Praze (U Apolináře), což je dodnes považováno za velký úspěch a zároveň přínos pro spolupráci komunitních porodních asistentek s klinickým prostředím.

Internetové stránky. Členové společnosti se rozhodli převzít internetové stránky již nefunkčního občanského sdružení CAP jako stránky společnosti Porodní dům U čápa. Stránka tak potřetí mění svého provozovatele a tím i svůj titulek...

Nemění se však „osoby a obsazení“, ani ideologie a cíle. Stránky i nadále přinášely (a dosud přinášejí) informace stejného charakteru. Z toho důvodu se neměnil jejich základní vzhled a funkce.



Kapitola sedmá – přichází sponzor (2004)

Na několik měsíců se zdálo, že projekt porodního domu zanikne. Jako zázrakem se však na jaře roku 2004 objevil sponzor – pražská firma ADASTRA, s.r.o. Zásluhu na tom měl Ing. Michal Rozehnal, který přesvědčil ředitele Adastry Ing. Jana Červinku, aby finančně podpořil náš projekt. Ing. Červinka nabídl finanční prostředky k nastartování provozu porodního domu (stavební úpravy objektu, nákup nezbytného vybavení, pokrytí počátečních provozních nákladů). Investoval téměř jeden milion korun do projektu, který v té době neměl žádnou podporu na oficiálních místech, a jeho realizace byla závislá pouze na odolnosti, vytrvalosti a promyšleném postupu těch, kteří projekt prosazovali. Díky tomuto daru se porodní dům mohl dočkat svého otevření v roce 2005.

Ing. Červinka je velmi úspěšným podnikatelem: v r. 2004 se stal finalistou souteže „Podnikatel roku“ vyhlašovanou firmou Ernst & Young, a v r. 2006 byl oceněn jako „Nejprogresivnější zaměstnavatel roku“ v soutěži, jejímž garantem byla společnost Czech Invest.

Ing. Rozehnal se v rámci vlastního projektu snažil o profesionalizaci finančního řízení a plánování neziskových organizací. Společnosti Porodní dům U čápa pomáhal jednak s tvorbou rozpočtu při podávání žádostí o granty, jednak se správou grantu, který jsme získali z Evropského sociálního fondu v rámci projektu JPD3 – Vyrovnání šancí mužů a žen.

Nastalo období hledání vhodného objektu a zároveň období, kdy společnost oslovovala zákonem určené instituce, jejichž souhlasné vyjádření k projektu bylo nutné k úspěšnému kolaudačnímu řízení.



Kapitola osmá – hledání objektů pro porodní dům (2004 – 2005)

V létě roku 2004 se v Rumunské ulici v Praze na Vinohradech podařilo najít první objekt, jenž svým uspořádáním vyhovoval provozování porodního domu. I jeho majitel se záměrem využití svého objektu pro tento účel souhlasil. Byl vypracován projekt na rekonstrukci objektu, jeho realizace však nakonec ztroskotala na průtazích institucí, které se k projektu vyjadřovaly. Majitel ztratil trpělivost (utíkaly mu peníze za pronájem) a objekt postoupil jinému zájemci.

Stejné důvody vedly k zániku našeho záměru s dalším objektem, který jsme posléze našli ve vilové části pražské čtvrti Spořilov.

Proč tomu tak bylo? V České republice není znám pojem „porodní dům“, ani není známa jeho funkce, a tak pro odpovědné činitele bylo těžké předložit pozitivní vyjádření, jestliže k němu neměli úředně stanovené podklady (přestože měli mnohdy dobrou osobní vůli).

Nastalo zhruba půlroční období neúspěšného hledání dalších objektů, které by byly vhodné pro provoz porodního domu. Navštívili jsme několik objektů v různých lokalitách města Prahy, žádný však nesplňoval naše představy (malé rozměry, nevhodné uspořádání prostor, nutnost finančně náročných stavebních úprav atd).



Kapitola devátá – Porodní dům U čápa v Praze v Krči (2005 – 2009)

Úsilí členů společnosti se konečně naplňuje na počátku léta roku 2005, kdy v Dolnokrčské ulici v Praze 4 – Krči objevuje a do pronájmu získává objekt mimořádně vhodný k provozování porodního domu. Majitel objektu s využitím jeho domu pro naše účely souhlasil. Jelikož se jednalo o objekt zcela nový, nebylo v něm třeba provádět stavební ani technické úpravy. Pro provedení nezbytných „kosmetických“ úprav interiéru a vybavení nábytkem a technikou jsme použili část finančních prostředků ze sponzorského daru výše zmíněné firmy ADASTRA. Tak se již v září 2005 porodní dům otevírá pro veřejnost.

Porodní dům v Krči tvořila třípodlažní budova (přízemí, 1. patro a půdní prostor upravený k obývání). Porodní dům byl rozdělen na dvě části, část zdravotnickou a část vzdělávací.

Část zdravotnická tvořila celé 1. patro budovy a byla od počátku plně vybavena a připravena k poskytování péče během těhotenství a porodu. Zde se nastávajícím maminkám dostávala péče v podobě individuálních konzultací, fungovala poradna pro těhotné i pro novopečené maminky při jejich péči o novorozence včetně kojení. Aby zde mohly probíhat i porody, záviselo jen na udělení statutu zdravotnického zařízení.

Vzdělávací část tvořila půdní prostor budovy a byla ke svému účelu plně vybavena a již od začátku provozu porodního domu sloužila ke konání jednak předporodních kurzů pro nastávající rodiče a jednak odborných seminářů pro porodní asistentky.

Podívejte se na fotogalerii exteriéru a interiéru porodního domu v Krči.

Ředitelkou Porodního domu U čápa byla Zuzana Štromerová, BSc., porodní asistentka, iniciátorka a vedoucí projektu. Její práce byla vedena příklady vyspělých států Evropy, zkušenostmi zahraničních porodních asistentek při provozování stejných a podobných zařízeních ve svých zemích, a zároveň mnohaletými vlastními zkušenostmi z oblasti péče během těhotenství a porodu poskytované ženám jednak v nemocničním prostředí, jednak v Centru aktivního porodu na Bulovce a jednak během porodů doma.

Registrace. V roce 2006 získal Porodní dům U čápa registraci Nestátního zdravotnického zařízení. Registrace povolovala porodním asistentkám Porodního domu U čápa provádět všechny potřebné zdravotnické úkony spadající do sféry péče o těhotné ženy a ženy po porodu.

Ze seznamu povolených činností však byla vyjmuta péče během porodu stanovená písmenem f), odst. 1, § 5 tehdy platné Vyhlášky MZČR č. 424/2004 Sb. (Vyhláška byla v r. 2011 zrušena a nahrazena Vyhláškou č. 55/2011 Sb.), což znamenalo, že se v porodním domě mohla těhotným ženám poskytovat veškerá zdravotnická péče, kromě poskytování péče během porodu (jinými slovy – nesmělo se v něm rodit).

Finanční podpora. Od samého začátku realizace projektu porodního domu usilovala společnost o finanční podporu z grantů. Co žádostí Zuzana vypracovala a odeslala příslšuným grantovým organizacím, co energie, sil a času jí tato činnost stála! Jedna žádost za druhou však neprošla sítem hodnocení poskytovatelů: Zuzanin projekt totiž podporoval zdravé ženy a zdravé těhotenství, zatímco grantová politika je zaměřená na nemocné občany, týrané děti a na problémy národnostních menšin. Hrozilo, že několikaleté úsilí bude zmařeno, realizace projektu se nedotáhne do konce. Vytrvalost však nakonec přinesla kýžené ovoce: v r. 2005 Porodní dům U čápa získal grant, který poskytl Evropský sociální fond (ESF). Nastalá příznivá finanční situace všechny ukolébala a vyvolala přesvědčení, že objekt v Krči je objektem konečným...

Zánik. Leč „nic netrvá věčně“, a tak v létě r. 2008 grant skončil. Samotné příjmy z podnikání porodního domu, na kterých se negativně podepsala omezená registrace zdravotnického zařízení (nepovolení vést v porodním domě porody, které měly porodnímu domu přinést dostatečné finanční zajištění), nestačily pokrýt vysoký nájem a provozní náklady.

Pokračující nepříznivá finanční situace vyústila (v lednu 2009) v dohodu s majitelem objektu opustit polovinu budovy s úmyslem snížit naše náklady na polovinu. Situaci však nebylo možné udržet dlouhodobě (a také to nebylo fér vůči majiteli, který tak přicházel o značný zisk nevyužíváním druhé poloviny objektu), a tak již v dubnu s těžkým srdcem budovu v Krči opouštíme...



Kapitola desátá – Porodní dům U čápa v Praze na Chodově (2009 – 2010)

Opět se vynořilo dilema, zda začít znova (už pokolikáté...), nebo myšlenku vybudovat porodní dům v České republice definitivně opustit. Díky nezlomnému úsilí a víře ve správnou věc se Zuzana rozhodla pro pokračování.

Nastalo období urychleného hledání nového objektu pro porodní dům, neboť řada klientek byla objednána, předporodní kurzy byly v běhu. Provoz porodního domu tak nesměl být přerušen.

Představy o velikosti a kvalitách objektu se však tentokrát musely podřídit aktuálním reálným finančním možnostem společnosti. Po několika navštívených a vytypovaných objektech zůstaly nakonec ve hře dva: uvolněná ordinace v budově polikliniky na Jižním Městě a zrekonstruované a rozšířené prostory bývalé kočárkárny činžovního domu v sídlištní zástavbě na Chodově. Nižší (poloviční) nájemné nakonec rozhodlo, že se porodní dům stěhuje do činžáku na Chodově.

Porodní dům se tak stěhuje potřetí...

Přestěhování se muselo stihnout během čtyř dnů, protože na nejbližší pondělí a středu byly již objednány klientky. Stěhování tak muselo proběhnout od čtvrtka do neděle. Během této krátké doby bylo nutné prostory na Chodově vymalovat, zakoupit a položit koberec, pověsit obrázky, záclony, závěsy atd., a z Krče vystěhovat veškerý nábytek a nastěhovat jej do Chodova. Pomocí všech Zuzaniných rodinných příslušníků se však všechno zvládlo, takže v pondělí 1. května 2009 se nové prostory porodního domu otevřely pro veřejnost. Nové klientky ani nepoznaly, že porodní dům na Chodově funguje teprve první den...

Už při zahájení provozu v nových prostorách bylo zřejmé, že malé prostory (sice velká, ale jen jedna pracovní místnost, společná pro všechny činnosti, nebudou vhodné pro poskytování všech služeb, které měl porodní dům v rejstříku své nabídky. Bylo jasné, že především padne možnost vést zde porody. Malá místnost rovněž výrazně limitovala počet účastnic přeporodních kurzů i odborných kurzů pro porodní asistentky. Jenže zatím jsme byli rádi, že máme kde pokračovat ve své činnosti, navíc ze strany poskytovatele prostor (Družstvo vlastníků) jsme měli pocit, že jsme svým humanitním zaměřením vítáni. Také mimořádně nízké nájemné bylo ve srovnání s krčským působištěm snadno hraditelné.

Registrace zdravotnického zařízení. V roce 2006, ještě za svého „krčského“ působení, získal porodní dům registraci Zdravotnického zařízení. Každá registrace se však váže ke konkrétnímu fyzickému objektu, a není tudíž přenosná. Aby bylo možné v novém sídle vykonávat zdravotnické úkony, bylo nutné zažádat o registraci novou. Podle předběžných vyjádření kompetentních pracovníků Magistrátu však stávající prostory v některých aspektech nevyhovovaly. Sice méně významných (patřila mezi ně např. absence čekárny), ale získání statutu „zdravotnického zařízení” tím bylo nereálné. Od žádosti o registraci jsme tedy upustili. Aby se zachovala možnost provádět v porodním domě zdravotnické úkony, prováděly se nikoli pod hlavičkou porodního domu, nýbrž na základě jednak vlastního oprávnění a registrace poskytovatelky péče Zuzany Štromerové (Souhlas s personálním a věcným vybavením nestátního zdravotnického zařízení a s poskytováním zdravotní péče o pacienty v rámci své odbornosti Porodní asistentka z r. 2000 a Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu v oboru Porodní asistentka z r. 2004), jednak na základě tzv. Živnostenských listů (služby Péče o rodinu), které provádění potřebných zdravotnických úkonů umožňovaly. Z uvedených důvodů se také nemohl používat dosavadní název „Porodní dům U čápa“, a tak jsme se přejmenovali na „Poradnu Porodního domu U čápa“. Všechny stávající nepříznivé okolnosti vyvolávaly negativní dlouhodobou vizi stávajících prostor porodního domu, a bylo jasné, že se v budoucnu budeme muset poohlédnout po jiném objektu.

Alespoň pár fotkami si připomeňme krátkou éru existence (10 měsíců) poradny Porodního domu U čápa na pražském Chodově.



Kapitola jedenáctá – Porodní dům U čápa v Praze v Kunraticích (2010 – 2013)

Na přelomu let 2009 a 2010 začala paní Nina Kodymová z Prahy budovat ve velkém objektu v pražské městské čtvrti Kunratice rodinné centrum a mateřskou školku Montessori. Objektem byla nová, velká, krásná, dvoupodlažní vila (přízemí a první patro), v příjemném, klidném prostředí, v těsné blízkosti kunratického zámeckého lesoparku. Protože objekt byl opravdu velmi velký a pro školu nebyl celý využit, nabídla paní Kodymová Zuzaně sdílení prostor. Nabídka byla lákavá, navíc za mimořádně nízké nájemné. Nabídce se nedalo odolat a tak v únoru roku 2010 začalo stěhování poradny z Chodova do Kunratic (opět ve čtyřech dnech). Již 1. března 2010 se poradna otevírá do plného provozu, aby zde pokračovala v poskytování svých služeb stávajícím i novým klientkám.

Porodní dům se tak stěhoval počtvrté...

Paní Kodymová nám poskytla polovinu prvního patra budovy. K dispozici jsme měli pět místností: místnost pro poradnu a konzultace, pokoj pro vedení porodů, místnost pro konání předporodních kurzů, WC s koupelnou a příruční sklad.

Všechny prostory ilustruje fotogalerie, která naše vyprávění dokresluje .

V poradně jsme poskytovali služby těhotným ženám, které k nám přicházely využít nabízenou individuální péči. Na zahradě objektu jsme v roce 2010 a 2011 pořádali úspěšná Setkání rodičů, kteří porodily své děti doma. Pořádali jsme pravidelné předporodní kurzy pro nastávající rodiče a Dny otevřených dveří, a občas odborné kurzy pro porodní asistentky s tématikou péče o těhotnou a rodící ženu.

Jak se postupem doby začalo mateřské školce dařit (přibývalo dětí), vznikaly i nároky na větší prostory. A tak jsme byli paní Kodymovou požádáni o uvolnění místnosti, která nám sloužila pro konání předporodních kurzů, a ještě i o uvolnění poloviny skladu. Od té doby se všechny kurzy konaly ve velké herně v přízemí budovy. Pro potřeby kurzů jsme ji však museli pokaždé pracně upravovat a po skončení zase vše vrátit zpátky do původní podoby. Nároky na prostory se vystupňovaly v červnu 2013, kdy nás paní Kodymová požádala o uvolnění všech námi obývaných prostor a o úplné opuštění objektu školky.

Tentokrát nás to už tak nerozhodilo jako dříve, protože jsme už nějaký čas věděli o jedné volné místnosti v Praze na Spořilově. Zjistili jsme, že místnost je stále volná, a tak jsme se s jejím pronajímatelem rychle dohodli a začali se stěhovat. Nakonec – na stěhování jsme už byli, dá se říct, za ta léta, zvyklí...

Porodní dům U čápa se tak stěhuje popáté...



Kapitola dvanáctá – Porodní dům U čápa v Praze na Spořilově (2013 – 2023)

Poslední působiště porodního domu U čápa se nacházelo v pražské čtvrti Spořilov v jeho staré části (zv. Starý Spořilov), přímo na jeho centrálním Roztylském náměstí. Objekt tvoří bílá dvoupodlažní vila (přízemí, patro a mansarda), a po celkové rekonstrukci je ve velmi dobrém stavu. Přízemí obývá zdravotnické zařízení MiniCLINIC, s nímž jeho prostory sdílíme. MiniCLINIC nabízí zdravotnické služby z oblasti interny, revmatologie, ortopedie a rehabilitace. Celé první patro obývá realitní kancelář REMAX, mansarda je pronajímána pro soukromé účely majitele domu.

Naše prostory tvořila jedna nevelká místnost v přízemí budovy, hned za hlavním vchodem. Jedna místnost není zrovna ideální, potřebám porodního domu by lépe vyhovovaly místnosti dvě, ale jedna místnost musela postačovat. Tuto místnost si společnost Porodní dům U čápa pronajala jako poradnu porodní asistentky. Výhodou bylo, že naše místnost byla součástí zdravotnického zařízení, takže o udělení statutu „zdravotnického zařízení” jsme již nemuseli žádat (jako v minulosti).

Jako při každé změně působiště i tentokrát muselo přestěhování proběhnout ve čtyřech dnech (čtvrtek až neděle). Klientky totiž bývají do poradny objednávány dlouho dopředu a nesmělo tudíž dojít k přerušení jejího provozu. Jelikož byla budova po celkové rekonstrukci, nebylo třeba provádět žádné stavební či jiné úpravy. Jen jsme trochu přemalovali interiér a přestěhovali nábytek a ostatní vybavení z předchozího kunratického působiště. Klientky, které přišly v pondělí na konzultaci, ani nepoznaly, že poradna je v provozu teprve první den...

V polovině roku 2023 ukončila z vlastního rozhodnutí ředitelka Porodního domu U čápa Zuzana Štromerová smlouvu s pronajímatelem a tím ukončila i činnost poradny. Od té doby všechny služby poskytuje převážně v domácím prostředí klientek (viz příslušné články na těchto stránkách).

Prostřednictvím fotogalerie si připomeňme existenci naší poslední poradny.