Logo Porodního domu U čápa
Porodní dům U čápa, o.p.s.
nestátní nezisková organizace založená ve formě obecně prospěšné společnosti, která
usiluje o návrat přirozených porodů do českého porodnictví
 

Shrnutí a porovnání obou metod

Zastánci přirozených porodů označení „alternativní porod“ odmítají z obavy spojování se šarlatánstvím. Zdůrazňují historickou původnost svého přístupu vedení porodu: „Rozhodně ne alternativní! Říkat přirozenému porodu alternativní je scestné: přirozený porod probíhá v přírodě už miliony let, takže alternativa k čemu? K lékařsky vedenému porodu?“

Příznivci lékařsky vedeného porodu chápou porod jakomimořádně rizikovou záležitost, zdůrazňují zákeřnou nepředvídatelnost porodního procesu, obrací pozornost k „patologickým“ porodům.

*

Odvrácenou stranu klasického porodnictví lze spatřovat především v tom, že porod přestal být jaksi paušálně považován za přirozený jev. Lékařské zásahy a medikace se objevují i tam, kde nejsou zapotřebí. Porod se ocitl daleko od běžného života. Ač považován za největší rodinnou událost, rodině byl v podstatě odebrán. Zdá-li se někomu toto hodnocení příliš příkré, ať najde jiná slova pro následující skutečnosti.

Po celá léta byly naše ženy zvyklé přijímat autoritu institucí, aniž by projevily nahlas svůj názor. V posledních dvaceti letech díky změně politické situace v ČR a intenzivnějšímu přísunu informací z jiných zemí se situace u nás mění. Ženy se začaly zabývat myšlenkou, kde a jakým způsobem se jejich děti narodí, a samy chtějí přizpůsobit průběh porodního procesu svým přáním a představám. Ty, které si vyberou za místo svého porodu porodnici a lékařské vedení porodu, nemají nejmenší problém. Hůře dopadnou ženy, které zvolily domácí prostředí nebo porodní centrum. Tyto ženy jsou postaveny do pozice obtížných, rozmařilých a hlavně – hazardujících žen. Tyto ženy jsou vystaveny stresu, protože v ČR neexistují porodnická centra, ani není zabezpečena péče během porodu doma.

Značné množství žen vzpomíná zejména na svůj první porod s nelibostí. Vybavují si neútulné a neosobní prostředí porodnice a bezmoc i strach, které pociťovaly v okamžicích, kdy s nimi porodnický personál netrpělivě manipuloval, znemožnil přítomnost partnera, bez vysvětlení aplikoval léky, injekce a infuze či ihned po porodu odebral novorozené děťátko. Výrazná lékařská intervence nejednou způsobila, že maminka po porodu propadla depresi z pocitu selhání v nejdůležitějším okamžiku svého ženského života. V této souvislost se hovoří o negativním dopadu moderní medicíny na své pacienty. Jde o nevhodné lidské jednání lékařů a sester stejně jako o problematické či přímo nežádoucí působení užitých metod, zákroků a léčiv.

Přednosti lékařsky vedeného porodnictví jsou zřejmé a nesporné v případech, dojde-li v těhotenství či při porodu k vážnějším komplikacím. V takovém případě představují vymoženosti moderní medicíny ohromný potenciál k zachování zdraví matky i dítěte. Tak např. císařský řez bývá v souvislosti s počtem zachráněných životů považován za nejvýznamnější chirurgický zákrok vůbec. Nezastupitelnou roli mají další lékařské zásahy do patologických porodů: použití kleští, vakuumextrakce, podávání léků či správně aplikovaná anestézie rovněž pomáhají zmírňovat utrpení a zachraňovat životy, chopí-li se jich schopný lékař ve správnou dobu. Zkušenou lékařskou pomoc nezbytně potřebují předčasně narozené děti, nebo ženy, které by z důvodu vážné zdravotní komplikace bez asistence lékařů zdravé dítě možná vůbec neporodily.

Na počátku 80. let se vážně diskutovalo o rizicích kontaktu matky a dítěte po porodu ve smyslu rizika přenosu infekce z matky na dítě ale i opačně. V současné době byla nakonec zkonstruována nová rizika v přesně opačném smyslu. Jednala se o rizika psychologických a potažmo fyziologických následků odloučení matky a dítěte po porodu ve smyslu problémů se zahájením kojení. Oddělení matky od dítěte bezprostředně po porodu bylo zdůvodňováno nutností profesionální péče o dítě za účelem rychlého rozpoznání patologických příznaků, které by porodem vyčerpaná matka, především prvorodička, nemusela zachytit. Argumentací pro umístění matek na oddělení šestinedělí a dětí na novorozeneckém oddělení byl aspekt zajištění nutného odpočinku žen po porodu. Z pohledu propagátorů přirozených porodů je tento požadavek „nutného odpočinku“ příznačný pro lékařsky vedené porody (a je jejich logickým vyústěním), jenž svými zatěžujícími zásahy často přivedou ženu ke skutečnému fyzickému i psychickému vyčerpání. Následný odpočinek je pak po takovém porodu opravdu nutný, zatímco po přirozeném porodu jsou ženy schopné vstát, dojít si na záchod, osprchovat se a po několika hodinách i odejít z porodnice domů.

Mnohé porodnice dnes nabízejí možnost rodit v jiné, než klasické poloze, a mnohé mají k dispozici adekvátní porodnické pomůcky, např. porodní stoličku, avšak k porodům v jiné, než klasické poloze, dochází u nich fakticky pouze okrajově. Zhruba polovina českých porodnic sice deklaruje ochotu umožnit porod v jiné poloze, než na zádech, avšak skutečnou možnost volby polohy při porodu má jen čtvrtina žen, jejichž porod byl spontánní. V jiné poloze, než vleže nebo pololeže na posteli, rodí 5% matek. Děje se tak především z důvodu neinformovanosti rodiček: více než čtvrtina matek o poskytování možnosti rodit v různých polohách vůbec neví. Druhým důvodem je konzervativnost porodníků. Ženy, kterým se podařilo porodit přirozeně, většinou nerodily poprvé, a přípravě na porod i výběru vlastní porodnice věnovaly mimořádnou pozornost. Tyto ženy rodí statisticky významně častěji v jiné, než klasické poloze.

Ač se o tom mnoho nemluví, i moderní medicína skrývá rizika, která mohou v konečném efektu převážit nad původně očekávanými klady zvolené léčby. Problém klasického porodnictví spočívá v tom, že lékaři a porodní asistentky paradoxně škodí tam, kde chtějí vlastně „pomáhat“. S vidinou co možná nejrychlejšího porodu zapomínají, že spontánně rodící žena nic nepotřebuje tolik, jako – řečeno trochu poeticky – klidné plynutí času a nerušenou možnost přesunu do porodního „jiného stavu vědomí“. Dá se říci, že dnešní klasické porodnictví si zvyklo na pořádky, které vyhovují porodnickému personálu nesrovnatelně více, než rodící ženě a její rodině. Je tomu tak proto, že porodnice (podobně jako ostatní hromadná zdravotnická zařízení) usilují ze všeho nejvíc o svůj rychlý a snadný chod. Požadavek, aby zajišťovaly taktéž adekvátní individuální péči a laskavé zacházení, představuje vzhledem k odlišným potřebám jednotlivých rodiček a vzhledem k svízelné celkové situaci našeho zdravotnictví značně obtížný (nikoliv však nesplnitelný) úkol. Lékaři spíše kladou důraz na to, aby matka byla každou chvíli někým kontrolována, a místo kontinuální lidské péče využívají techniku (časté přístrojové monitorování plodu, využívání elektrických pump pro podání infuze, epidurální analgezie, atd).

Výsledkem obou přístupů je přibližně stejný poměrný počet zdravých maminek a miminek. Rozdíl je spíše v tom, jakým způsobem bylo toho dobrého výsledku dosaženo. A je samozřejmě docela možné zkombinovat přístup technologický s přístupem emocionálním. I když žena rodí s pomocí porodnické techniky, je dobré, aby byla v neustálém kontaktu se svými blízkými, s porodní asistentkou, které věří, aby se jí tak dostalo plné psychické podpory. Takto kombinovaná péče je ta nejbezpečnější a nejefektivnější obzvláště pro maminky, které prožívají více méně komplikovaný porod, nebo kde hrozí riziko nějaké vážnější komplikace.

Výhody přirozeného porodu

K výhodám přirozeného porodu patří individuální a osobní zacházení s rodící ženou i jejím partnerem a citlivé zacházení s novorozencem (odbourávání příčin tzv. poporodního traumatu), neaplikování rutinních předporodních opatření, nepoužívání opiátů a analgetik, možnost výběru porodní polohy, nízké procento epiziotomií a operativních ukončení porodu, rychlé zotavení rodiček po porodu, bezproblémové šestinedělí, vysoké procento úspěšně a dlouhodobě kojících matek a konečně přirozené posílení vazby mezi všemi členy nové rodiny.

Ženy při aktivním porodu mají pocit, že se porodu plně účastní a že porod je v jejich moci. Po porodu má matka pocit, že dítě skutečně porodila a ne že z ní bylo vytaženo. Aktivním porodem se žena promění ve svém nitru, a navenek jakoby zkrásní. Když se zaměříme na subjektivní pocity žen, které porodily aktivně, tak pochopíme, že porod může být fascinujícím, tvořivým a někdy až extatickým zážitkem. Ženy hovoří o nepopsatelném hnutí mysli, o jiném stavu vědomí při porodu, o touze křičet, pohybovat se, hovoří o blaženosti těsně po porodu, když držely nahé tělíčko svého novorozeného dítěte.

Nevýhody přirozeného porodu

V souvislosti s nevýhodami u přirozeného porodu se samozřejmě nejvíce hovoří o horší možnosti poskytnout okamžitou pomoc rodící ženě či miminku v případě vzniku akutního nebezpečí. Zastánci přirozeného porodu však argumentují tím, že komplikace lze ve většině případů vystopovat dostatečně dlouho předem, a kromě toho se žádné seriózní alternativní porodnické zařízení nezříká úzké propojenosti s klasickou medicínou, takže možnost rychlého lékařského zákroku je vždy zohledněna buď bezprostřední blízkostí moderně vybaveného porodního (operačního) sálu, nebo možností rychlé přepravy do nemocnice.

*

Světové studie neprokázaly příčinnou souvislost mezi způsobem vedení porodu a novorozeneckou úmrtností či nemocností. Světové studie ovšem také neprokázaly dopad běžně používaných diagnostických (ultrazvuk) a analgetických (epidurální anestézie) metod na průběh, kvalitu a ovlivnění porodu. Takové studie totiž – na rozdíl od těch prvních – neexistují.

Ať se podíváme na jakýkoli výzkum srovnávající porody, do kterých se zasahovalo, s těmi bez zásahů, vychází lépe ty druhé. Mnohé porodnické postupy sebou přinášejí rizika nebo se míjejí účinkem. Jsou tedy zbytečné. Dlouhodobé celostátní statistiky říkají, že 90% všech porodů je fyziologických, pouze 10% připadá na vrub porodům patologickým. Avšak slůvko „všech“ je zde zcela zásadní, protože představuje porody prováděné jak v porodnicích tak mimo ně! Z toho vyplývá, že převedeme-li zcela všechny porody do nemocnic, hodnotu 10% tím nesnížíme! Tento fakt uznávají i sami lékaři!

Nejšťastnější miminka se rodí těm ženám, které se řídí svým přirozeným intelektem a jsou přitom ohleduplně podporovány okolím.

Na závěr dovolte uvést citát americké fyzioterapeutky, školitelky a spisovatelky Penny Simkin:
„Být živi z porodu nestačí. Nastala doba naslouchat ženám. Věnovat pozornost jejich potřebám a přáním. Povzbuzovat je, aby se nebály vyjadřovat a prosazovat to, co si myslí, že by se v porodnictví dalo dělat jinak a lépe.“

Zuzana Štromerová, BSc., Porodní dům U čápa, Praha