Logo Porodního domu U čápa
Porodní dům U čápa, o.p.s.
nestátní nezisková organizace založená ve formě obecně prospěšné společnosti, která
usiluje o návrat přirozených porodů do českého porodnictví
 

Domácí porody – riziko?

Z úst lékařů slýcháme:
Porod je veliké riziko!
Porodit dítě mimo porodnici je velice nebezpečné!
Každou vteřinou se něco může přihodit!
Porodní komplikace často nastanou v řádu minut – to je příliš velké riziko domácích porodů!

Tak jak je to tedy s těmi porody doma? Na tyto a další otázky se vám v následujícím článku bude snažit odpovědět Zuzana Štromerová, BSc., jedna z nejzkušenějších porodních asistentek v České republice s vedením porodů doma.

*

Přístup porodních asistentek k ženám, které chtějí rodit doma, je nezodpovědný. Asistují ženám u porodu doma proto, že si to ženy usilovně přejí bez ohledu na zdravotní stav těchto žen.
Opak je pravdou: všechny ženy, které zájem o porod doma projeví, procházejí přísným filtrem při hodnocení vhodnosti pro porod doma. Rozhoduje celkový zdravotní stav ženy, stav a vývoj jejího těhotenství, osobní a rodinná anamnéza, užívání léků (příp. drog) před a během těhotenství, zvažují se potenciální komplikace porodu. Důležitým vodítkem je psychická stránka ženy. Pozorujeme její projevy a postoje, které prozrazují její postoj k porodu samotnému, pevnost rozhodnutí k porodu doma, důvěru ve své schopnosti, vztah k bolesti a k lékům. Stačí nesplnění nebo pochybnosti v jediném bodě tohoto posouzení a porodní asistentka ženě doporučí porod v nemocnici. Asistenci u porodu doma jí odmítne.

Nelíbí se nám, že porodní asistentky, jako profesionální zdravotníci, propagují porody doma, a dokonce navádějí ženy, aby nerodily v porodnici, ale doma.
Nikdy jsme porody doma nepropagovaly, od počátku hlásáme jen to, že by stát měl zákonem zajistit odbornou pomoc ženě u porodu doma, jestliže si žena domov vybere za místo pro svůj porod. Tak, jako je tomu v některých zemích západní Evropy (Anglie, Německo, Holandsko). V Německu zákon přímo nařizuje přítomnost porodní asistentky u každého porodu, tj. i u porodu vedeného v domácnosti. V Anglii existuje zákon, který porodní asistence nařizuje pomoci ženě při porodu, ať se žena rozhodne rodit kdekoli, tedy i doma. Vždy totiž budou existovat ženy, které budou rodit doma, ať se to komu líbí nebo ne. Nesouhlasíme s tím, že bychom měly tyto ženy ignorovat a nechat je, aby rodily samy, bez odborné pomoci. Takové porody nebudou dopadat dobře a ve svém důsledku mohou negativně ovlivnit dobré postavení naší země co se týče perinatální úmrtnosti.

Odmítám nařčení, že ženy navádíme k tomu, aby nerodily v porodnici, ale doma. Ženám pouze říkáme, že přejí-li si prožít přirozený porod, nemohou s ním do nemocnice. V nemocnici nemohou očekávat soukromí, ani individuální péči, naopak se musejí smířit s řadou preventivních a systémových zásahů do běhu porodu, a také se svou absolutně podřízenou rolí v celém porodním procesu a svého pobytu v zařízení. Na druhou stranu ženy i bez nás dobře vědí, že v případě problémově probíhajícího porodu mají v nemocnici zajištěnou bezprostřední a komplexní péči. Z toho důvodu již při sebemenších pochybnostech o bezproblémovém průběhu porodu doporučujeme těmto ženám rodit v nemocnici.

Máme druhou nejnižší novorozeneckou úmrtnost na světě! To je výsledek správného a příkladného způsobu práce našich porodníků a legislativy našeho zdravotnictví. Výborného výsledku bylo dosaženo důsledným dodržováním zásady vedení porodů výhradně v nemocnici pod vedením lékaře. Není proto důvod něco měnit, se zavedením porodů doma by se naše vynikající postavení ve světě zhoršilo.
Až do první poloviny 20. století byly podmínky nejen v porodnictví, ale i v běžném životě docela jiné. Zdravotní stav obyvatelstva, výživa a sociální podmínky se významně lišily od dnešních. I stav silniční sítě a vozový park byly zcela odlišné. Jiné byly i diagnostické metody používané během těhotenství. Ještě ani v sedmdesátých letech nebyla telefonní síť na takové úrovni jako je dnes, o mobilních telefonech ani nemluvě.

Zlepšení všech zmíněných aspektů významně přispělo ke snížení prenatální úmrtnosti. Vezmeme-li v úvahu zmíněnou perinatální úmrtnost, je jistě výborné, že toto číslo klesá. Byla by ovšem chyba stavět na základě jednoho statistického údaje hráz proti porodům mimo nemocnice všeobecně. Údaj o perinatální úmrtnosti zahrnuje totiž pouze děti, které zemřou v krátkém časovém limitu po porodu (do 48 hodin). Nezahrnuje však ty, které tento limit sice přežijí, ale následky patologických stavů vzniklých během porodu si nesou po zbytek svého života. Toto číslo také nezahrnuje matky, které utrpěly porodní psychické trauma v souvislosti s pobytem v porodnici nebo v souvislosti s „klasickým“ lékařským vedením porodu.

České porodnictví se již dlouho drží ve světových tabulkách na nejvyšších místech pokud jde o novorozeneckou úmrtnost. Hodnoty jsou tak nízké, že nám svět závidí. Není tedy co měnit, jsme mezi nejlepšími. Jenže z jiných zemí se k nám dostávají zprávy o lidském, individuálním přístupu, a také o možnostech, svobodě a spokojenosti matek. Vtírá se pocit, že se nám v těch statistických číslech matka a dítě ztrácejí. Pomineme-li onen fetiš čísel, závidíme naopak my světu...

Trend porodů doma jde proti koncepci oboru gynekologie a porodnictví a uvrhl by obor více než o sto let zpátky. Jedná se o návrat ke středověku a porody doma jsou nebezpečná zvrácenost. Po celá staletí se lékaři snažili zlepšit podmínky žen při porodu, podařilo se jim převést porody do nemocnic, a teď bychom to všechno měli vrátit zpět?
Nikoli po celá staletí: až do začátku minulého 20. století nebyly těhotenství a porod věcí lékaře, tím se prostě nezabýval, těhotenství a porod byly starostí porodní báby. Když žena přišla k lékaři a ten zjistil, že je těhotná, odeslal ji za porodní bábou, do jejíhož „rajónu“ žena patřila. Žádné lékařské kontroly nebyly, žádné předporodní kurzy apod., jak to známe z dnešní doby. Když bylo třeba provést císařský řez, provedli to chirurgové! Ještě před druhou světovou válkou byl císařský řez záležitostí chirurgie. Gynekologie a porodnictví jako instituce ještě neexistovaly. Jako medicínský obor vznikly až po válce. Je třeba více sledovat fakta a slepě nepřejímat neověřené informace (většinou ústně přenášené).

Stejně tak nevzniká z naší strany žádný tlak rušit porodnice. To by byl hrubý omyl. Lékařská péče je nezbytná pro řešení patologických průběhů těhotenství a porodů. Přívržencům porodů mimo nemocnici jde o to, aby zdravé ženy s fyziologickým těhotenstvím a porodem nemusely povinně trávit celou dobu porodu v nemocnici jen z preventivních důvodů. To by pak i chřipky a jiná onemocnění neměly být léčeny doma, ale preventivně v nemocnici, aby bylo vše po ruce, kdyby se vyskytly náhlé komplikace.

Na druhou stranu i mnoho lékařů „prohlédlo“ a porod doma přijímají jako bezpečný a přirozený způsob přivádění dětí na svět. Za všechny uvádím slova Dr. Marshalla H. Klause, významného amerického pediatra a neonatologa, profesora Pediatrické univerzity v Kalifornii v San Franciscu, držitele ceny Americké pediatrické akademie:
„Dnes se v tzv. západním světě většina porodů odehrává v nemocnicích. Vzdor tomu poslední výzkumy dokazují, že porodní centra a vlastní domov jsou místem, kde zdravá žena, doprovázená porodní asistentkou vzdělanou a zkušenou pro doprovod u porodu doma, může bezpečně porodit. Na porodu, který probíhá doma, můžeme vidět, jak skutečně vypadá to, co nazýváme normálním porodem. Pokud takovému modelu porozumíme a přijmeme jeho zásady, měli bychom být schopni vést porod v jakémkoli prostředí. Pro rodičky a porodní asistentky bude třeba nalézt takový přístup a vytvořit takové prostředí, v němž bude porod s největší pravděpodobností probíhat zcela normálně, a nalézt rovnováhu mezi soukromím a podporou. Pokud porod probíhá zcela normálně, spontánně, bez intervenčních zásahů, přináší to zážitek všem, matce, dítěti, otci, rodině i celé společnosti. Pokud vzniknou nějaké komplikace, je třeba tyto komplikace zvládnout s maximální snahou zachovat to, co je normální a přirozené.“
Marshall H. Klaus M.D., Future Care of the Parents, 1978, 2001.

Říkáte, že porody doma a v porodních domech jsou jen pro porody fyziologické. Avšak o tom, jestli je porod fyziologický, se dozvíme až na jeho konci. Nikdy to nemůžeme vědět předem!
Porod doma nebo v porodním domě pouze s porodní asistentkou je skutečně určen pouze pro fyziologické porody. Připomenu, že přirozený porod je porod, jehož průběh je zcela spontánní, tj. postupuje sám od sebe bez použití léků, a to ani z preventivních důvodů, a bez jiných vnějších zásahů.

Celá záležitost s předpovědí fyziologického průběhu porodu je jen nesprávně pochopena. Je samozřejmé, že i sebezkušenější zdravotník nedokáže průběh a závěr porodu předpovědět. Ale o předpověď tu nejde! Porodní asistentky se nesnaží udržet porod doma za každou cenu až do úplného konce, jak si to představují odpůrci porodů doma. Pravidlo přirozeného porodu říká, že porod doma probíhá doma jen do té doby, dokud je fyziologický, tj. dokud se neobjeví příznaky signalizující patologické změny, které už budou vyžadovat zásahy. Jakmile takováto situace nastane, porod doma končí a bude pokračovat v nemocnici. Tam je žena převezena a předána do péče kompetentním odborníkům na patologické stavy, tedy lékařům, kteří potřebné zásahy provedou.

A reálná zkušenost? Pouze několik procent porodů započatých doma vyžaduje převoz do nemocnice. Důvodem však nebývají těžké stavy, umírající matky a děti, stříkající krev apod., jak si to představují odpůrci, ale nejčastěji nepostupující porod a neodlučující se placenta.

Při porodu se mohou vyskytnout náhlé situace vyžadující rychlý zásah speciální přístrojovou technikou a lékaři. To při porodu doma nebo v porodním domě není možné zajistit.
Ano, náhlé, nečekané situace při porodu se opravdu stávají, jenže to platí pouze pro porody vedené v nemocnici, pro porody doma toto tvrzení nelze použít. Autoři tohoto výroku tak mluví proto, že jiný porod než v nemocnici neznají. Porod doma nikdy neviděli, nezažili, nikdy se o něj nezajímali, ani neznají statistické údaje. Nezajímají je bohaté zkušenosti porodních asistentek asistujících u porodů doma, nezajímají je zkušenosti s porody doma v jiných zemích. Sice vědí, že porody doma existují (především v zemích západní Evropy), ale nevěří jim, ignorují je a distancují se od nich.

Zato v nemocnici vidí a zažívají plno „horkých“ chvil kolem porodů, vidí náhlé zvraty, které je nutno rychle řešit. A proto prohlašují, že „porod je nebezpečná záležitost, která ohrožuje zdraví či dokonce život matky i dítěte.“ Usuzují, že když takto probíhají porody v nemocnici, musí tak zákonitě probíhat i doma. A tak nastávající maminky straší a před porodem doma je varují: „Chcete riskovat? Chcete své dítě zabít? Jedině nemocnice vybavená hromadou léků, přístrojovou technikou a lékaři je schopná zajistit bezpečí rodičky a dítěte. Na porod doma zapomeňte!

Kdyby tomu bylo skutečně tak, jak říkají, nikdo by doma nerodil, porodní asistentky by u porodů doma odmítaly asistovat, porodní domy a porodní centra by byly ze zákona uzavřeny, porody mimo nemocnici zakázány.

Nic z toho se však neděje. Jak je to možné?

Při porodech doma se totiž žádné zvratové situace nekonají, ženy ani děti neumírají, přesněji řečeno neumírají proto, že porod probíhal doma. Po porodu doma nemají ani poškozené zdraví, ani jinak nestrádají. Z vlastní zkušenosti vím, že je tomu právě naopak. Všechny ženy po porodu doma (vlastně po každém přirozeném porodu) jsou schopné hned vstát, chodit, dojít si na záchod, vysprchovat se, postarat se o dítě. Za celou dobu mé (12leté) praxe na porodním sále jsem tohle u žádné rodičky nezažila! V západní Evropě je porod doma běžný stejně jako tam běžně existují porodní domy, kterých v těchto zemích napočítáte desítky.

Jak zajistíte rychlý převoz z domova do nemocnice? Neumím si představit převážet paní z devátého patra paneláku v Praze, kde zrovna nefunguje výtah, a k tomu ucpanými pražskými ulicemi...
Odpověď přímo souvisí s předchozím bodem. Všechny odchylky od normálu, vyžadující zásah lékaře, se u přirozeného porodu hlásí dostatečně dlouhou dobu předem a porodní asistentka zkušená s vedením porodu doma je dokáže včas rozpoznat a ženu do nemocnice včas a beze spěchu převézt. Jak už jsem zmínila, nejčastějšími indikacemi pro převoz bývají nepostupující porod a neodlučující se placenta (ale to je vlastně situace už po porodu dítěte). Nezbytná pro zajištění bezpečnosti pro rodičku a její dítě je také souhra mezi porodní asistentkou s rodičkou na jedné straně a nemocnicí (a příp. sanitní službou) na straně druhé. V tomto ohledu mívám spíš horší osobní zkušenosti...

Několik porodů doma ale skončilo před soudem
To narážíte na několik soudních sporů v Německu. Seznámíte-li se však s těmito spory podrobněji, zjistíte, že důvodem nebylo vedení porodu doma, ale vždy byl na vině nedostatek zkušeností porodní asistentky s porody doma. Vždycky se jednalo o mladé, nezkušené asistentky, které si čerstvě po ukončení studia založily vlastní praxi a hned „rodily“ doma. A to je o něčem jiném...
(Viz také článek Pegasus Zentrum Akademie, část Vzdělávání.)

Takže odmítám krátkozraká zevšeobecňování.

Pro bezpečnost a hladký průběh porodu je důležitá prevence
Celý život ženy slyší, že porod je jedno veliké riziko, v podstatě zdravotní krize, která může každou minutou ohrozit matku i dítě na životě. Přesto se i zdravé ženy prožívající zdravé těhotenství a očekávající zdravý porod obracejí do nemocnic se žádostí o péči během normálního porodu. Důvod je nasnadě: prevence – „co kdyby se něco stalo?“ Z mnohaleté praxe vím, že pouze 10% porodů se zkomplikuje a vyžaduje lékařský zásah. To znamená, že cca 90 % porodů proběhne fyziologicky a stejné procento žen tak musí ležet v nemocnici jen z preventivních důvodů...

Nic proti prevenci, sama o sobě je žádoucí, jenže nemocniční personál si prevenci představuje jinak: už při příchodu do porodnice píchne asistentka ženě injekci „aby vás porod tak nebolel a aby tak dlouho netrval.“ Tento postup je v nemocnicích naprosto standardní: žádná žena se tomuto „rituálu“ při příchodu do porodnice nevyhne. Když se zeptá nebo namítne, dostane se jí odpovědi „To tady dostává každá...“ Po těchto slovech se málokterá dokáže vzepřít...

Pobyt v nemocnici z preventivních důvodů by se dal ještě přijmout za podmínky, že porod tam bude od počátku probíhat skutečně přirozeně, tj. v prostředí nepřipomínající nemocniční prostředí, nerušen jakýmkoli zasahováním do jeho průběhu, jen s porodní asistentkou, která bude pouze dohlížet na jeho průběh (pátrat po příznacích blížící se patologie) a rodící ženě bude pouze rádkyní a posilovacím činitelem. Teprve když porod bude vyžadovat zásah, bude zavolán lékař a do porodu se bude zasahovat. Na druhou stranu, jak znám lékaře, si neumím představit, že by souhlasili s tím, že budou v nemocnici jen pasivně čekat...

Také nemocnice má od okamžiku vstupu rodičky stresující vliv na průběh přirozeného porodu. Už samo nemocniční prostředí porodnice působí na mnohé negativně; jsou běžné případy, kdy vstupem do porodnice ustanou ženě do té doby pravidelné kontrakce. A když k tomu ještě připočteme nevhodné chování personálu (spěch, arogance, nezájem, strašení, povely) a přidáme nějaký ten lék podaný v „dobrém úmyslu pomoci ženě v její těžké hodince“, je dílo zkázy pro spontánní porod dokonáno. Porod doma tato negativa postrádá, protože tam faktory vyvolávající stres nejsou přítomny.

Globální provádění zmíněných preventivních opatření hned při vstupu rodiček do porodnice je první chybou, která se následně vymstí. Toto na pohled nevinné opatření způsobí ukončení přirozeného, spontánního porodu, neboť přirozený běh porodu se vnějším zásahem porušil. A zde platí zásada, že jakmile jednou do porodu zasáhnete, už se bez dalších zásahů neobejdete (každý zásah vyvolá potřebu dalšího zásahu).

Ono totiž záleží na tom, jak si se zásahem poradí organizmus ženy a především organizmus dítěte. Kámen úrazu je totiž v tom, že každý lék sebou přináší vedlejší účinky a na ně různí lidé reagují různě. A na to se zapomíná nebo se nad tím mává rukou: „Prosím vás, takové malé množství... No a když se to zvrtne, tak si s tím poradíme, od toho jsme tady...“ Prostě s klidným svědomím riskují a počítají s tím, že rodičce nebo dítěti možná přivedou nepříjemnosti. A skutečně, v řadě případů na sebe náhlá komplikace nedá dlouho čekat: „A sakra, ony nám najednou spadly ozvy, ustaly kontrakce, dítě se začalo dusit, matce klesl tlak atd., atd., honem to musíme spravit!“ A rychle podají nové léky, které potlačí nežádoucí účinek předchozích léků. Jenže další léky přinesou do organizmu zase svoje vedlejší účinky a tak se podávají další a další léky, až nakonec není vyhnutí a porod skončí na operačním sále velkou břišní operací – císařským řezem. A to původně přišla žena do porodnice s normálním nálezem...

Jinou kapitolou nežádoucího ovlivňování porodu jsou ukvapená rozhodnutí během porodu. Když něco nejde podle „předpisu“, snaží se lékař porodu „pomáhat“. Např. když porod postupuje pomalu nebo stahy na chvíli ustanou, podají lék k posílení či vyprovokování stahů. Pomáhají nejen pomocí léků, ale i povelů, např. „tlačte!“, mnohdy ve chvíli, kdy děloha odpočívá a nabírá síly. Někdy dokonce velí hrubým způsobem: „Tak sakra tlačte, tlačte, nebo to dítě zabijete!“ Obvykle rodičce již síly nezbývají, je dosavadním průběhem porodu značně vyčerpaná a nemá sílu porodníka poslechnout. Lékař vidí, že rodička nespolupracuje, dítě není schopno samo se narodit, a tak velí přejezd na operační sál. Pro porodníka v tu chvíli opravdu jediné možné řešení...

A tak nakonec všechno pomocí léků a operačních technik lékaři zvládnou. Utvrzeni ve své schopnosti buší se do prsou a prohlašují: „Viděli jste, co se stalo? Viděli jste ten náhlý zvrat a jak jsme ho zvládli? A jak byste si s takovým případem poradili doma? Bez léků, bez přístrojů, bez operačního sálu, he?“ Ale že zachraňují to, co vlastně sami zavinili, si v tu chvíli, zaslepeni pocitem vítězství, vůbec neuvědomí...

Některý porod potřebuje více času, a když ho začneme „postrkovat“ nebo svévolně měnit jeho průběh, nebude schopen sám normálně pokračovat a dokončit se. „Zasekne se“ a bude nutné pomáhat mu až do konce. U přirozeného porodu platí zásada RUCE ZA ZÁDA, NIC NEPODNIKAT A TRPĚLIVĚ ČEKAT. Neuváženými zásahy si koledujeme o vznik komplikací. To už dnes uznává řada porodníků.

Do této situace by se při porodu doma či v porodním domě vůbec nedostali. Tam se tyto situace prostě stát ani nemohou. To proto, že při přirozeném porodu se nepodávají žádné preparáty a to ani preventivně, ani kauzálně. To je absolutně dodržovaná zásada. Jakmile by situace lék podat vyžadovala, přirozený porod končí, končí porod doma a žena je převezena do nemocnice. Tam jsou na patologie dobře připraveni.

Přijďte se někdy na porod doma podívat a uvidíte. Možná pozvání odmítnete, protože se bojíte, že byste pak museli opravit své dosavadní mínění, na kterém tak zarputile stojíte. Budete překvapeni, až zjistíte, že porod doma probíhá klidně, nerušen hlukem okolního prostředí, pobíháním a povely personálu, boucháním dveří, cinkáním nástrojů a řadou přihlížejících mediků. Rodička po porodu doma záhy vstane, osprchuje se a postará se o dítě; vůbec není unavená a vyčerpaná, jak to znáte v nemocnici. Dítě se ihned po porodu přisaje k matčině prsu a často ani nepláče. Nemá také proč, je spokojeno. Tak probíhají porody doma.

Vy při porodu doma nepodáváte léky? To tedy znamená, že klidně necháváte porod vléci dlouhou dobu a rodičku necháte trápit ve velkých bolestech?
Tak za prvé: ženy, které se rozhodly rodit doma, jsou na bolest připraveny a dokáží s ní spolupracovat. Nejsou bolestínskými typy, které každou i sebemenší bolest špatně snášejí a hned sahají po analgetiku. A je pravda, že u přirozeného porodu nejsou porodní bolesti nikdy tak velké, aby se musely tlumit.

Není ale pravda, že by se při porodu doma bolest vůbec netlumila. Pokud se vyskytnou bolesti, které je třeba tlumit, dokážeme tak přírodními metodami (teplá koupel, masáže, změny polohy). To za druhé. Jestliže však bolesti přesáhnou únosnou míru nebo trvají příliš dlouho, končí přirozený porod a rodička je převážena do nemocnice. Doma analgetika zásadně nepodáváme.

Bolestem při porodu je věnován samostatný článek.

V každém případě je nejbezpečnější rodit v nemocnici
Opravdu? Jestliže si někdo myslí, že v nemocnici má zajištěnu 100% bezpečnost, že se tam nemůže nic stát, je na omylu. Přesvědčení nastávajících maminek „V porodnici jsou doktoři a ti zajistí, že se mi narodí zdravé dítě a i já budu v pořádku“ je scestné: na jedné konferenci gynekologů a porodníků v dubnu 2006 v Praze, které jsem se osobně účastnila, sami lékaři přiznali, že celá třetina porodů, které skončily dramaticky, padá na vrub chybných postupů ošetřujícího personálu.

Nemocnice je místem, kde se řeší patologie, a ne zcela všechny jsou řešitelné, to si všichni uvědomme. Ty neřešitelné končí buď trvalým poškozením zdraví nebo smrtí. Vyskytnou-li se u matky nebo u dítěte taková vývojová poškození orgánů, která jsou neslučitelná se životem, matka nebo dítě zemřou stejně, ať porod probíhal doma nebo v nemocnici. Proto odmítáme tvrzení lékařů, že v nemocnici ošetřovali těžké následky po porodech doma. Kdybychom šli do důsledku, zjistili bychom, že důvodem patologie nebylo místo porodu, ale patologie sama. Kdyby žena od počátku rodila v nemocnici, porod by patologicky probíhal a fatálně končil i tam. Někdy bývá také na vině nepřipravenost či liknavost sanitního personálu (opakovaná vlastní zkušenost).

Dodatek

Pro porody doma nejsou v České republice dosud vytvořeny podmínky. Problém vidím ve dvou bodech: v nepřipravenosti porodní asistentky a v nedostatečné legislativě.

A. Nepřipravenost porodní asistentky
Vzdělávací systém nepřipravuje porodní asistentky pro vedení porodů doma, porodní asistentka je připravována výhradně pro práci v nemocnici. Nejsou vedeny k samostatné, zodpovědné práci, ale pouze k asistování lékaři, který porod vede a za výsledek porodu ze zákona odpovídá. Pokud asistentka zjistí, že porod neprobíhá normálně, pouze zavolá lékaře a dále se řídí jeho pokyny a rozhodnutími. Porodní asistentka v nemocnici tedy funguje spíše jako pomocný personál; všechny problémy řeší lékař.

Škola musí porodní asistentky vybavit takovou kvalifikací, aby při porodu mimo nemocnici byly plně schopné samostatně sledovat vývoj porodního procesu, posoudit jeho kvalitu a včas rozpoznat známky odchýlení od normálního vývoje, určit prognózu a provést rozhodnutí k převozu rodičky do klinického zdravotnického zařízení. K tomu je nezbytná i praktická výchova vedení porodů mimo nemocniční prostředí.

B. Legislativa
Nedostatečná a především nejasná je podpora zákona při péči a vedení porodu porodní asistentkou mimo nemocniční prostředí. Stejně tak žádná podpora zdravotních pojišťoven (úkony porodních asistentek při vedení porodu mimo nemocnici nejsou zdrav. pojišťovnami hrazeny).

Zuzana Štromerová, BSc., Porodní dům U čápa, Praha