Zánik CAP na Bulovce

Všichni, kteří jste znali náš CAP, víte, že v létě roku 2000 skončil svou činnost. Přesněji řečeno – ukončil činnost v té podobě, ve které jsme jej všichni do té doby znali.

CAP byl od svého prvopočátku – vzhledem ke svému u nás dosud nevídanému systému poskytované porodnické péče (přístup k těhotným, k rodičkám a k porodu vůbec) – neobvyklým pracovištěm v České republice. Ovlivněno nezvratnými úspěchy Centra uvažovalo vedení Gyn.-por. kliniky o rozšíření tohoto typu poskytované porodnické péče na celý dosavadní klasický porodní sál a vybudovat tak jedno velké Centrum aktivního porodu k uspokojení zájmu většího počtu žen, které si přejí přivést na svět své potomky přirozeným způsobem.

Tak tomu bylo ještě na počátku roku 2000. Díky nepříznivým změnám v CAPu, které následovaly, vedení Gyn.-por. kliniky tuto myšlenku opustilo a namísto toho navrhlo obrácený postup: začlenit Centrum aktivního porodu do běžného režimu porodního sálu. Vystupňováním tohoto nápadu byl úmysl vedení povýšit dosavadní CAP na (dobře placený) nadstandardní pokoj porodního sálu. Nápad pro nás naprosto nepřijatelný! Není možné, aby se pracovní systém a typ poskytované péče v Centru přizpůsobil normálnímu porodnímu sálu, protože to by znamenalo faktický zánik Centra! Původní myšlenka a účel Centra by se tak zcela znehodnotil. Hrozba realizace myšlenky začlenění CAPu k porodnímu sálu byla také jedním z důvodů naší hromadné výpovědi (viz dále).

Při zahájení činnosti Centra jsme nastupovaly pro nás na velice nevýhodnou pracovní smlouvu. Výška mzdového ocenění dosahovala sotva 2/3 ocenění porodních asistentek běžného porodního sálu. Způsob práce v Centru byl ale zcela jiný, rozhodně ne jednodušší nebo méně náročný. To hrálo ve vývoji událostí značnou roli. „Provozní“ problémy vyvrcholily odchodem jedné z nás na mateřskou dovolenou a na jaře 2000 několikaměsíčním onemocněním druhé z nás. Díky tomu na skutečnou práci zbyly tudíž pouze tři porodní asistentky (z původních pěti).

Situace se stala již opravdu neúnosnou. Ve třech není možné zajistit předporodní kurzy, které probíhaly čtyři dny v týdnu (v ranních i odpoledních hodinách) a přitom zajistit péči pro maminky během porodu po 24 hodin denně. Vyčerpané porodní asistentky jen těžko mohou poskytovat bezpečnou péči. Pro rychlé řešení situace jsme navrhovaly

1. úpravu pracovní smlouvy
2. okamžité přijetí dalších porodních asistentek pro Centrum aktivního porodu
3. stanovení jasných pravidel provozu, která by zachovala plný rozsah a účel, pro něž byl CAP založen

Pan primář nám na jedné straně dal za úkol sehnat si nové spolupracovnice, na druhé straně nám zakázal podat inzerát, jehož prostřednictvím bychom mohly nové pracovnice získat. Požádaly jsme tedy (opakovaně a intenzivně) o pomoc kolegyně z porodního sálu. Bohužel bezvýsledně: některé kolegyně z porodního sálu nám řekly, že se na práci v CAP necítí, pro jiné byl nepřijatelný náš systém práce a pro některé dokonce náš přístup k nastávajícím maminkám. Problémem bylo také i zmíněné finanční ohodnocení. Jen málo je nadšenců, kteří by byli ochotni pracovat intenzivněji za méně peněz.

Vedeni obavou o další osud Centra a úmyslem vyprovokovat vedení kliniky k pozitivnímu vyřešení kritické situace rozhodly jsme se všechny asistentky Centra podat hromadnou výpověď. Situace v Centru se dostala dokonce až na veřejnost (tisková konference, rozhlas, televize). Avšak ačkoli jsme my asistentky cítily především obavy o budoucí podobu Centra po našem odchodu, kterou jsme cítily ohroženou, všechny rozhovory v médiích vyzněly jen jako pouhé vnitřní, provozní, personální problémy pracoviště. Vedení kliniky ani nemocnice neučinily ve věci Centra ani poté žádný konstruktivní krok, naopak – naše výpovědi byly přijaty! Náš pracovní poměr v nemocnici Bulovka tak skončil 31. srpna 2000. Provoz však byl značně narušen již od května a v podstatě už v červnu činnost Centra skončila, alespoň ve své původní podobě. Vybavené místnosti však zůstaly.

Našim největším přáním a úsilím bylo a je dosáhnout všeobecného uznání správnosti myšlenky a filosofie aktivního porodu, uznání typu porodnické péče, kterou Centrum aktivního porodu poskytuje rodícím ženám, jako normální a běžně dostupnou volbu.

Leckomu se může vynořit otázka, co jsme si to vymysleli a zda náš CAP není jen módní záležitostí. Odpovídám na ni přímo, že není. CAP rozhodně není novinka, není to náš výmysl: je to věc, která byla přejata z vyspělých západoevropských a mimoevropských zemí, kde již dvacet, třicet let rozšiřuje nabídku porodnické péče nastávajícím maminkám.

Nám, porodním asistentkám, které jsme Centrum aktivního porodu iniciovaly, je velice líto, jak se celá záležitost vyvinula. Nechaly jsme tam hodně sil a energie. Doufaly jsme, že se naše Centrum stane modelovým pracovištěm pro další nemocnice. Přály jsme si, aby představitelé dalších porodnic v naší republice přijali myšlenku Centra aktivního porodu za správnou i pro své klientky, a na půdě svých klinik vybudovali stejná pracoviště, stejná Centra aktivního porodu. Dosažení toho by bylo naším největším úspěchem. Stále pevně doufáme, že úspěchy našeho Centra pozitivně ovlivní další vývoj porodnictví v ČR.

Osud Centra se však nedotkl jen nás, porodních asistentek pracujících v Centru, ale začal se dotýkat i veřejnosti, jež se díky medializaci o problému CAP dozvěděla a reagovala na něj sepisováním petice za jeho záchranu a zasypávala primáře kliniky telefonáty. I novináři a televize rovněž pana primáře oslovovali a dožadovali se vysvětlení, co že se v Centru děje a jaký bude jeho další osud. Pan primář všechny aktivity veřejnosti i médií odmítal stereotypním svalováním viny na porodní asistentky CAPu a rovněž ujišťováním o zachování Centra. Nikdy však nedořekl, v jaké podobě!

Po nějakou dobu po našem srpnovém odchodu byl CAP uzavřen, samozřejmě z různých důvodů: zpočátku pro „Nevyhovující hygienické podmínky“, poté bylo důvodem „Malování“, později „Úklid“ a nakonec jakési „Onemocnění sestry, která vede předporodní kurzy“.

Po našem odchodu z nemocnice na Bulovce se my asistentky věnujeme každá jiné činnosti, všechny jsme však zdravotnictví věrné zůstaly.

Zánik CAPu nezpůsobila chybná idea a filosofie přirozeného porodu, způsobily je obyčejné, provozní rozpory mezi vedením porodnice a porodními asistentkami CAPu!

 

      

 

Následující řádky přinášejí vyjádření, prohlášení a názory různých osob a institucí k tehdejší situaci v CAP.

 

---

Dopis Zuzany Štromerové primáři porodnice na Bulovce

---

MUDr. Jaroslav Blovský
primář gyn.-por. odd. FN Bulovka
Budínova 2, Praha 8

V Praze, 22. srpna 2000

Vážený pane primáři,

sleduji zprávy o Centru aktivního porodu v tisku i televizi a nevycházím z údivu, jakých zkreslených a nepravdivých informací se veřejnosti dostává. Rozhodla jsem se proto zaslat Vám otevřený dopis, aby byla veřejnost pokud možno nezkresleně a úplně informována o osudu tolik diskutovaného Centra a problémů kolem něj. Očekávám, že na dopis odpovíte rovněž formou otevřeného dopisu, aby výměna informací zůstala zachována na nabídnuté úrovni. Věřím, že totéž bude od Vás očekávat i veřejnost.

S myšlenkou založit Centrum aktivního porodu jsme přišly my, porodní asistentky, na základě „naslouchání přání maminek“. Byly to ony, které vypracovaly systém péče v Centru aktivního porodu, hygienický režim i celou filosofii. Na základě mého jednání se sponzory bylo Centrum kompletně vybaveno a zařízeno tak, aby mohlo plnit svou funkci. Centrum bylo založeno jako pracoviště zcela nového typu a jeho činnost byla založena právě na odlišnosti od klasických porodních sálů, kterých se mnohé maminky bojí. Vy jste s tím tenkrát souhlasil. Proč nyní stavíte porodní asistentky pracující v Centru aktivního porodu do pozice lidí, kteří se nechtějí podřídit řádu porodního sálu? Copak nechápete, že by tímto krokem popřely to, co samy iniciovaly, tedy zřízení domácího prostředí, přátelského nejen k maminkám, jejich dětem, ale i k celým rodinám?

Centrum aktivního porodu bylo založeno jako standardní prostředí, kde rodí ženy očekávající nekomplikovaný, normální porod. Vzhledem k tomu, že nejsou nemocné, nevyžadují léčbu, a pokud porod postupuje normálně, tedy bez komplikací, přejí si, aby do běhu porodu nebylo zasahováno a aby to byly ony, které budou rozhodovat o tom, jaká péče jim bude poskytována. A dále: vzhledem k tomu, že se jedná o zdravé ženy a normální porod, je možné a bezpečné, aby péči poskytovaly porodní asistentky. Ostatně ty to stvrzují svým podpisem při nástupu do zaměstnání.

Proč tedy informujete v televizi veřejnost o tom, že „porodní asistentky uznaly, že porod samy vést nemohou?“

Jak Vy ve svých vystoupeních pro tisk či televizi, tak pan ředitel FN Bulovka MUDr. Martínek říkáte, že Centrum aktivního porodu je dobrá myšlenka, a že rozhodně neuvažujete o jeho zrušení nebo uzavření. Informace podaná veřejnosti Vašim prostřednictvím tedy zní:„ Všechno je v pořádku, nic se neděje“. To přece ale vůbec není pravda! Vždyť porodní asistentky byly donuceny situací v CAPu a přístupem vedení k zoufalému kroku – podání výpovědi!!! Poté, co dvě porodní asistentky opustily pracoviště – jedna z důvodu mateřství, druhá z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti – je provoz v CAPu silně narušen. Ve třech pracovnících není možné zajistit běh předporodních kurzů v takovém rozsahu v jakém byly plánovány a přitom zajistit čtyřiadvacetihodinový provoz! Dal jste nám za úkol, abychom si sehnaly spolupracovnice. Vzhledem k pracovní smlouvě a z toho plynoucímu finančnímu ohodnocení však žádná kolegyně nebyla ochotna jít do Centra pracovat. Vždyť naše platy dosahovaly pouze 2/3 platu porodních asistentek z klasických porodních sálů, při mnohem vyšším faktickém pracovním nasazení. Kromě toho nám bylo zakázáno vedením gyn.-por. oddělení, abychom podaly inzerát, jehož prostřednictvím by bylo možné nové porodní asistentky sehnat. Proč se vedení gyn.-por. oddělení nesnažilo podpořit zařízení, jehož prospěšnost a užitečnost samo uznává? Vždyť pouhý pasivní souhlas nestačí! Díky laxnímu přístupu vedení docházelo k porušování zákoníku práce (značný počet tzv. minusových hodin a vysoký počet hodin pohotovosti – až 280 za 1 měsíc na jednu osobu!!!). Nebyl jste ochoten zasadit se o změnu našich pracovních podmínek. Jaké pracovní a platové podmínky nabídnete novému personálu CAPu? Lepší? Nebo stejné, jako jsme měly my? V tom případě – lovu zdar!

Ve vystoupení pana ředitele dne 17.8. 2000 se objevila informace, že v CAP se rodí dál, i když porodní asistentky podaly výpověď. Pan ředitel však již nepřiznal, že u oněch zmiňovaných porodů, které v CAPu v srpnu proběhly, asistovala poslední porodní asistentka CAPu těsně před odchodem na povinnou dovolenou před rozvázáním pracovního poměru. Zatím žádná porodní asistentka z klasického porodního sálu samostatně v Centru porod nevedla. Přístup k rodičkám je skutečně výrazně odlišný než na klasickém porodním sále a ten přístup je třeba bezezbytku přijmout, má-li CAP fungovat tak jak tomu bylo dosud. Říkáte-li tedy, že chcete Centrum aktivního porodu zachovat, máte na mysli ty pěkně zařízené místnosti, které se dají využít třeba jako nadstandardní (a podle toho i placené) prostředí porodního sálu, nebo máte na mysli původní účel a filosofii? V tom je totiž značný rozdíl. Zde bych ráda připomněla, že sponzoři věnovali své úsilí a finanční prostředky právě standardnímu prostředí a myšlence, nikoli nadstandardu!

Součástí péče v CAPu jsou i předporodní kurzy. Tím, že tvrdíte, že Centrum pokračuje dál ve své činnosti jen s personálními změnami, říkáte, že také fungují i předporodní kurzy. To ale není pravda! Poslední asistentka z CAPu odešla na povinnou dovolenou a do jejího odchodu se neohlásil nikdo, kdo by jí měl nahradit. Proč se tedy na vstupních dveřích Centra objevila 21.8.2000 cedule oznamující: „Sestra onemocněla. Kurzy se ruší“? Stál snad provoz Centra již jen na té jedné, poslední „CAPové“ porodní asistentce?

Na počátku srpna jste sdělil v tisku, že činnost CAPu bude omezena jen asi na týden, mezitím přijmete porodní asistentky pro doplnění stavu a vlastně se nic nestalo. Od toho výroku uplynulo více než 14 dní a zatím se žádná nová porodní asistentka nezajímala o systém práce v CAP. Zaškolení bude jistě chvilku trvat, má-li být péče stejná, jako bývala. A bude-li náhle možné přijmout další porodní asistentku, PROČ to nebylo možné již v květnu, kdy ke krizovému stavu došlo a situaci v Centru aktivního porodu bylo třeba URYCHLENĚ řešit. PROČ jste svým laxním přístupem donutil stávající porodní asistentky k podání výpovědi? Jestliže, jak alespoň sám říkáte, o Centrum aktivního porodu stojíte, mohl jste svým rozhodným vystupováním zabránit celému rozruchu a situaci vyřešit v klidu. Přece by pro Vás nebylo těžké přesvědčit vedení nemocnice o prospěšnosti takového zařízení, o něž byl až do června letošního roku stále rostoucí zájem ze strany maminek a k němuž se vedení nemocnice staví velmi pozitivně. Alespoň z televizního vystoupení pana ředitele dne 17.8. t.r. to vyplynulo.

Zuzana Štromerová, Centrum aktivního porodu, Praha

 

---

Prohlášení vedení gyn.-por. oddělení a vedení FN Bulovka k situaci v CAP

---

Modrou kurzívou je uveden komentář Z. Štromerové

Vznik CAPu ve FN Na Bulovce byl veden opravdovou snahou o prohloubení a zintenzivnění procesu humanizace našeho zdravotnictví, který nastal počátkem 90.let.
Je nutné upřesnit, že s iniciativou založit toto centrum přišly porodní asistentky, které naslouchaly přání maminek. Jejich snaha byla založena na informacích z významných mezinárodních institucí (Světová zdravotnická organizace WHO, Mezinárodní konfederace porodních asistentek ICM, Mezinárodní federace gynekologů a porodníků FIGO).

Byli jsme první porodnicí v Praze, která vpustila doprovod rodičky na porodní sál. Nejčastěji otce dítěte. Otevřeli jsme porodnici, především oddělení šestinedělí, veřejnosti tak, jak jsem to viděl při svých zahraničních cestách. Proto jsem podpořil myšlenku zpestření poskytované porodnické péče rodičkám, které byly již o těchto možnostech informované a byly ochotné cestovat za těmito službami po celé republice.
Rozhodně odmítám výraz „zpestření“. Neodpovídá záměru a původní filosofii CAPu. Jednalo se o zavedení a prosazení zcela odlišného způsobu vedení porodu a přístupu k rodícím ženám.

Alternativní způsoby fyziologického porodu jsme zatím soustředili do malého centra s předpokladem a s podmínkou dalšího rozšíření tak, aby naše porodnické oddělení bylo schopno poskytnout jakékoli rodičce veškeré služby včetně nezbytných porodů v klasické poloze a event. veškerých nezbytných řešení akutních stavů včetně operačních. Tím by se stala porodnice zařízením poskytující kompletní porodnické služby.
S tímto plánem porodní asistentky CAP vřele souhlasily. Bohužel k jeho uskutečnění nikdy nedošlo.

Přivítal jsem proto chuť porodních asistentek Štromerové, Königsmarkové, Dvořákové a Novákové se pustit do založení zmíněného CAPu v prostorách a pod vedením porodnického oddělení nemocnice. V podstatě se přenesla idyla domácího prostředí do nemocničního, které zase zajišťuje nezbytnou odbornou lékařskou péči, bez které se moderní porodnictví neobejde. Musel jsem ocenit elán a obdivovat se vynaložené námaze spojené se vznikem tohoto pracoviště. Musím na druhé straně připomenout absolutní podporu ze strany vedení oddělení i nemocnice a umožnění mimořádných výhod časových i materiálních.
Porodní asistentky naopak velmi ocenily kladný přístup pana primáře k iniciativě založení CAPu. To byla ale poslední velká podpora, které se porodním asistentkám dostalo. Hovořit o absolutní podpoře a dokonce o časových či materiálních výhodách je více než absurdní. Vždyť materiální vybavení CAP bylo dodáno sponzorem a jeho dovybavení bylo zajištěno spokojenými rodiči.

Filosofie alternativního porodu v podmínkách CAPu je v podstatě velmi jednoduchá. Rodička v příjemném, téměř domácím prostředí, v přítomnosti dobře známé porodní asistentky, v různých polohách dle volby včetně možnosti použití vanové lázně postupně dospěje k porodu děťátka, se kterým stráví ještě bezprostřední další hodiny společně se svým doprovodem, nejčastěji otcem dítěte. Ihned zpočátku jsme museli modifikovat pohled holandských PA, od kterých byl tento způsob porodu odvozen, především přítomností lékaře porodníka a pediatra během a v závěru porodu. O tom, jak byl tento krok důležitý, by mohly PA velmi dobře vyprávět, stejně tak umístění tohoto pracoviště do komplexu porodního sálu.
Porodní asistentky jsou vděčné za možnost přivolat lékaře v případě komplikace. Během normálního, nekomplikovaného porodu však byla jeho přítomnost občas rušivým elementem. Ne každý lékař byl (zvláště zpočátku) ochoten respektovat intimní atmosféru probíhajícího porodu. Porodním asistentkám patří do rukou fyziologické porody, lékařům komplikované. Z tohoto důvodu si vzájemně nemohou konkurovat, ale mohou spolupracovat.

Takže, ač byl mnohokrát pomlouvaný a znectěný především prvními dvěma jmenovanými, nakonec se tam řešily stavy často zachraňující život miminka nebo matky původně rodící v CAPu.
S iniciativou založit Centrum aktivního porodu v nemocnici přišly porodní asistentky. A tento krok nebyl náhodný. Bezpečnost matky a dítěte je i pro ně prioritou a dokud nebudou v naší republice vytvořeny podmínky pro bezpečné porody doma, měl se stát CAP právě tím bezpečným domáckým prostředím, které je v těsné blízkosti porodního sálu s možností jakýchkoli lékařských zásahů.

A především tímto dehonestujícím a povýšeným postoje PA z CAP vůči kolektivu PS začala vleklá krize interpersonálních vztahů mezi těmito týmy.
Netuším, jaký dehonestující a povýšený postoj má pan primář na mysli.

Během existence CAP se vyvíjela idea o dalším rozvoji alternativního porodnictví na našem oddělení. Byl jmenován odborný garant tohoto pracoviště MUDr. Dvořák, který měl za úkol sladit názory PA z CAP s legislativou a odbornými požadavky na jejich činnost především z pohledu lékaře – porodníka.
Tento názor je jen těžko přijatelný. Systém péče, který porodní asistentky pro CAP navrhly, je založen na doporučeních a zásadách Světové zdravotnické organizace a na mezinárodní definici porodní asistentky, schválené WHO, ICM a FIGO. V CAPu nikdy nebyla navrhována ani poskytována péče, která by byla v rozporu s legislativou.

Společně byl vypracován koncept na rozšíření možnosti poskytovat tento způsob porodu zvyšujícímu počtu zájemkyň, včetně nejnutnějších stavebních úprav porodního sálu.
K uskutečnění záměru však nedošlo.

To samozřejmě vyžadovalo i rozšíření počtu PA v CAP. Od počátku jsem tuto situaci předpovídal a PA CAP měly za úkol vybrat si podle vlastního úsudku další pracovnice, z řad PA stávajícího porodního sálu ev. externích PA, které by je nejen posílili početně a event. nahradily v případě jejich nemoci, dovolené, atd. Proč se tak nestalo bylo mě záhadou, ale odpověď, že jsou špatně finančně ohodnocené, myslím není upřímná.
Porodní asistentky CAP oslovily své kolegyně na klasickém porodním sále FN Bulovka. Těm, které by eventuálně měly o práci v CAP zájem však nevyhovovala pracovní smlouva a finanční podmínky. Další kolegyně se vyjádřila v tom smyslu, že jí přece nějaká ženská nebude poroučet. Porodním asistentkám z CAP bylo zakázáno najít další vhodnou porodní asistentku pomocí inzerátu, prý z finančních důvodů.

Teprve v době vzniklé personální nouze se dozvídám, že nezájem o tuto práci nebyl jen finanční, ale především osobní. Byly to opět jména Štromerová nebo Königsmarková.
Zde bychom žádaly pana primáře o upřesnění: čí nezájem o práci? Co myslel slovem „osobní“?

Přes veškerá mnohočetná jednání a vyjednávání o možných variantách začlenění PA z CAP do komplexu služeb na PS s předností práce v CAP skončila nedohodou. Finanční ohodnocení, které nemocnice nabízela, je pro CAP nepřijatelné. Toto ohodnocení by jistě bylo nepřijatelné i pro všechny další adeptky práce v CAP.
Finanční odměna v poměru k náročnosti práce a počtu skutečně odpracovaných hodin je nízká. Vždyť vše je počítáno z odměny za poloviční úvazek. Celkový počet odpracovaných hodin však dosahuje (a v období, kdy zbyly jen tři porodní asistentky dokonce přesahuje) úvazek celý. S tím může být člověk jen těžko spokojen. Proto žádaly porodní asistentky změnu pracovní smlouvy a přijetí alespoň jedné další kolegyně.

Desinfomacemi o další existenci CAP na Bulovce byly zneužity i rodiny matek, které v CAPu porodily. Šíření nesmyslů o jeho zrušení, likvidaci atd. straší nastávající rodičky, které mají na Bulovce zájem porodit.
Nejedná se o desinformace. Taková je prostě situace. Do dnešního dne (3.8.2000) nebyla přijata další porodní asistentka a tudíž ani změněna pracovní smlouva tak, aby bylo možné poskytovat v CAP bezpečnou péči podle původní filosofie CAP.

Pomluvy o porodnici na Bulovce dostávají kriminalizující nádech. Potvrzují to některé telefonáty rozlícených otců, kteří po vyslechnutí obšírného vysvětlení se omlouvají, že byli mylně informováni.
Ráda bych věděla, které konkrétní pomluvy má pan primář konkrétně na mysli.

Dokladem toho jsou též roztrpčené dopisy často urážející lékaře o zkorumpovanosti a nebezpečnosti jejich působení na oddělení. Od koho asi tyto informace mají a jak si jednostranné informace ověřovali, když si dovolí používat tak silné výrazy?
Proč stále někteří lékaři pochybují o tom, že lidé mohou mít i svůj vlastní názor, a že ten názor mohou také vyjádřit?

Z tohoto pohledu se situace v CAPu může hodnotit poněkud odlišně, než jí referují PA CAP. Po absolvování amsterodamské konference por. asistentek, kterého jsem se účastnil, jsem si bohužel, musel na celé dění okolo alternativního porodnictví lehce poopravit celkový pohled na věc. Ono skloňované blaho nastávajících maminek není zas až tak úplně ten jediný cíl některých skupin PA, včetně té naší. A o to právě jde. A to by měly vysvětlit právě jmenované PA CAP.
Je velmi smutné číst tyto řádky, neboť to byly právě porodní asistentky z CAP, které nabídly panu primáři účast na mezinárodní konferenci v Amsterdamu v blahé naději, že se mu tato konference stane cenným zdrojem informací. Podle předešlého odstavečku to však vypadá, že byl přinejmenším duchem na konferenci nepřítomen.

Není toto jen jedna z etap boje za práva PA? Bohužel, ano. Takže všechny možnosti jsou dobré, třeba zneužití důvěry desinformovaných rodiček a lačných medií po nějaké senzaci. Je mi z toho smutno, obzvláště po tom, když jsem byl obviněn nejmladší PA z týmu CAP, že jsem pro ně nic neudělal. Od koho měla tato mladinká kolegyně tak závažné informace, že si byla tak jistá ve svých závěrech přestože v CAP pracovala asi jeden a půl roku?
Tato mladinká kolegyně má celkem šest let praxe na porodním sále. Z toho rok a půl v CAPu. Je třeba připomenout, že CAP poskytuje péči teprve dva a půl roku.

Není též k zamyšlení nad sebou samým, proč se cítily tak isolované v celém kolektivu oddělení? Není též náhoda, že obě musely odejít ze svého původního pracoviště pro zásadní nesoulad s vedením?
Nemusely odejít. Odešly z vlastní vůle. Je jistě dobré položit si otázku v čem spočíval ten nesoulad. Odpověď by možná postavila situaci do jiného světla.

Po uplynulém období přítomnosti jmenovaných a jejich střetech s vedením nemocnice se již nedivím. Není to lehká pozice stále vysvětlovat: „Ony to tak nemysleli“. Ještě jednou: nikdy jsme neměli zájem na likvidaci CAPu. Tato myšlenka, jak jsem v úvodu uvedl, je správná. A je mi líto těch, kteří těmto desinformacím uvěřili. Na druhé straně, jsou tady stále lidé, kteří mají o existenci CAP eminentní zájem a chtějí jej udržet v činnosti.
I porodní asistentky CAP měly a mají zájem udržet CAP v jeho činnosti. Říkáme-li CAP, máme tím na mysli způsob poskytované péče a přístup k maminkám, ne jen pěkně vybavené pokojíčky. Věříme, že vedení GPO nikdy nemělo v úmyslu zlikvidovat ty pěkně zařízené místnosti. Jestliže se ale změní přístup k maminkám, jestliže se na ně počne pohlížet opět jako na pacientky, jako na ty, které nemají možnost svobodného rozhodování ani během normálního nekomplikovaného porodu, pak není možné hovořit o provozování Centra aktivního porodu.

Jako předtím jmenovaná děvčata, i ony budou mít moji absolutní podporu.
S přáním příjemného prožití zbytku léta 2000 Váš MUDr. Jaroslav Blovský, primář GPO.
Budou-li mít naše nástupkyně stejnou absolutní podporu jako stávající porodní asistentky CAP a stejné pracovní i finanční podmínky, dlouho ve FN Bulovka nevydrží. Jestliže se jejich pracovní i finanční podmínky pozitivně změní, naskýtá se otázka: „Proč to nešlo udělat již dříve? Proč muselo dojít k současné krizi a nepříjemnostem?“ Doufám, že ji opět nezneužijí.

 

---

Reakce OSF a HAM na dopis primáře Blovského

---

Praha 1. srpna 2000

Vyjádření primáře gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice Bulovka Jaroslava Blovského nepovažujeme za dostatečnou záruku toho, že CAP bude matkám a dětem sloužit tak, jako doposud.

Byli bychom rádi, kdyby vedení gynekologicko-porodnického oddělení a zároveň vedení celé nemocnice daly jasně najevo, zda nadále chtějí, aby CAP fungoval na půdě této nemocnice. Za velmi důležité pak považujeme upřesnění podoby, v níž by mělo toto ojedinělé porodnické zařízení pokračovat ve své činnosti.

Obáváme se totiž, že ačkoli vedení gynekologicko-porodnického oddělení slibuje další existenci centra, může jít o zařízení svým fungováním velmi odlišné od starého CAP. A to přesto, že jeho dosavadní podoba matkám velmi vyhovovala. Nešlo totiž pouze o to, že se zdejší prostředí lišilo od strohé nemocnice, mnohem důležitější byl přístup personálu. Rodičky se s porodními asistentkami seznamovaly již v průběhu velmi kvalitních přípravných kursů a v okamžiku porodu telefonovaly konkrétní jim známé osobě, místo, aby zamířily na anonymní nemocniční příjem. Zdejší porodní asistentky dále umožňovaly matkám, aby porodily dítě zcela podle svého, a také chování k novorozencům zde bylo mnohem nesrovnatelně vlídnější než obvyklá nemocniční rutina, která přikazuje dítě ihned změřit, zvážit a podobně. Někdo může podobný přístup označit za nadstandard, ale v konečném souhrnu je takovéto zacházení rodičkou levnější, než klasická péče na porodním sále.

Pokud je nám známo, vedení Bulovky ani jejího porodnického oddělení nikdy nevzneslo žádnou oficiální námitku vůči způsobu, jimž se v CAP rodí děti. Pak ovšem nechápeme kroky, které nyní vedení podniká a které podle nás směřují k tomu, aby CAP ve své dosavadní podobě přestal fungovat.

Nedovedeme si navíc představit, jak během avizovaných několika dnů dokáže nemocnice znovu zajistit chod takového oddělení, jakým je dosavadní Centrum aktivního porodu. Obáváme, že tento příslib vychází z hrubého nepochopení celé myšlenky aktivního a přirozeného porodu, na níž je centrum vystaveno. Vzhledem k nárokům na vysokou specializovanost, samostatnost a zodpovědnost, které byly kladeny na dosavadní porodní asistentky, se bude jen velmi těžko hledat náhrada. Máme proto strach z toho, že centrum mnohem spíše buď splyne s klasickým porodním sálem FN Bulovka, či že z něj naopak vznikne draze placený nadstandard. Obojí by však popřelo myšlenku aktivního porodu jakožto bezpečné a zároveň levné volby, která nepatří do vysoce specializovaného zdravotnického zařízení. CAP má sloužit matkám, respektive rodičům, kteří porod a těhotenství vnímají jako přirozenou věc, a proto nechtějí rodit v klasické nemocnici.

Jsme si vědomi toho, že jedním z důvodů sporů mezi nemocnicí a nynějším CAP jsou nejasnosti v pracovně právních vztazích. Ačkoli vedení gynekologicko-porodnického oddělení ústy primáře Jaroslava Blovského odmítá domněnku, že za vším stojí i osobní antipatie, některé jeho kroky nás bohužel přesvědčují o opaku. Přepokládáme mimo jiné, že hodlá případným novým zaměstnancům CAP nabídnout výhodnější smlouvy, než dosavadním. Proč však lepší pracovní podmínky nemůže poskytnout přímo jim? Znovu opakujeme, že zařízení, jakým je CAP, vyžaduje porodní asistentky, které mu dokáží obětovat více, než jen odpracovanou směnu, jde tu o schopnost empatie, individuálního přístupu a zápalu pro věc. Všechny tyto předpoklady dosavadní personál splňuje. Nechápeme, proč má tedy odcházet.

Znovu proto žádáme, aby vedení nemocnice a gynekologicko-porodnického oddělení vysvětlilo, jakým způsobem a v jakém personálním obsazení má CAP existovat dále. Ptáme se za všechny ženy, které nyní trnou v obavách, že pražské porodnictví momentálně dělá krok zpět, když de facto likviduje nejlepší tuzemské pracoviště nabízející přirozený porod.

Za Open Society Fund – Zdravé rodičovství Eva Labusová
Za Hnutí za aktivní mateřství Petra Sovová

 

---

Dopis Z. Štromerové redakci časopisu Dítě

---

Vážená paní
Markéta Nováková, šéfredaktorka časopisu Dítě
Bozděchova 7, Praha 5

Praha, 15.11.2000

Vážená paní šéfredaktorko,

měla jsem možnost přečíst si ve Vašem časopise Dítě (listopad 2000, strana 22) článek o Centru aktivního porodu. Tento článek mě velice rozlítostnil, protože potvrdil rys české povahy, tedy to, čemu se říká „chlubit se cizím peřím“.

Jak možná víte, Centrum aktivního porodu (CAP) bylo otevřeno v březnu 1998 z iniciativy porodních asistentek a díky souhlasu pana primáře MUDr. Blovského. Myšlenku CAPu přinesly a propracovaly skutečně porodní asistentky (nikoli lékaři, ani pan doktor Dvořák) a to na základě zkušeností ze zahraničí a svých vlastních zkušeností, které získaly během lekcí předporodní přípravy. Jinými slovy – z naslouchání maminkám. Dalo nám tehdy hodně práce prosadit otevření CAPu, a jeho provoz si vyžádal mnoho ústupků z naší strany (nevýhodná pracovní smlouva, platové ohodnocení odpovídající 2/3 platu porodních asistentek na porodním sále apod.) Jak čas postupoval, vzal myšlenku CAPu za svou i pan doktor Dvořák. Nikdy ji ale výrazně neobhajoval, spíše se nás snažil přimět, abychom učinily další ústupky k „obrazu lékařovu“. Pravdou je, že proti existenci CAPu byl mnohem méně zaujatý než ostatní lékaři.

Chod CAPu zajišťovalo pět porodních asistentek, po odchodu jedné z nich za mateřskými povinnostmi a po onemocnění další, zbyly na stejný objem práce jen tři. Ačkoli jsme volaly o pomoc, kde se dalo, ačkoli jsme žádaly vedení gynekologicko-porodnického oddělení o změnu pracovní smlouvy a o přijetí dalších porodních asistentek, bylo vše marné. Pan doktor Dvořák i porodní asistentka Iva Rychtaříková, která je na snímku doprovázejícím článek, se k nám otočili zády. Ve třech nebylo možné poskytovat nastávajícím maminkám bezpečnou péči. V zoufalství jsme podaly výpověď a přiznávám, že jsme doufaly, že vedení porodnice učiní kroky k zachování plné činnosti CAPu, protože pan primář několikrát veřejně přiznal, že CAP je dobrá myšlenka a že si přeje provoz udržet, a že to bude důvodem pro stažení výpovědi. Kroky však učiněny nebyly, takže všechny porodní asistentky, které CAP přinesly, prosadily a založily – odešly. Zůstaly po nich čtyři hezky vybavené místnosti (sponzorský dar časopisu ELLE věnovaný standardní péči poskytovanou ženám v těhotenství a během porodu). I o získání sponzora (časopisu ELLE) se postaraly porodní asistentky, které nakonec, díky nevstřícnému chování vedení porodnického oddělení, byly donuceny odejít.

Je velmi zvláštní, že porodní asistentky stávajícího porodního sálu, které se při naší nabídce vymlouvaly, že nemohou v CAPu ani dočasně vypomoci, se teď s hrdostí nechávají vyfotografovat, jak jeho chod zajišťují.

Nejsmutnější na celé věci je, že CAP již nefunguje jako CAP, ale jako nadstandardní místnosti porodního sálu. Pokud bylo v CAPu vše v pořádku, dostala se maminka do blízkosti porodního sálu jen po cestě k výtahu, kterým jela z CAPu na oddělení šestinedělí. V CAPu znaly maminky své porodní asistentky již z předporodní přípravy. Maminky měly kdykoli možnost konzultovat jakoukoli nejasnost (před porodem i po něm) s porodními asistentkami. Navštěvovaly jsme je i na oddělení šestinedělí. Péče byla doslova a do písmene péčí individuální a kontinuální. Jak a o čem jsou informovány maminky v současné době, se k CAPu nedá ani přirovnat.

Jistě teď chápete, proč je mi z článku ve Vašem listopadovém časopise smutno.

Přeji Vám hezký den a šťastnější ruku při výběru námětů.

Štromerová Zuzana

Na vědomí: MUDr. Martin Dvořák, por.as. Iva Rychtaříková

 

---

Reakce veřejnosti

---

Následující „přehlídka“ vyjádření lidí na události v CAPu v létě 2000 byly vybrány z velkého množství příspěvků. „Přehlídku“ tvoří jednak příspěvky z diskusní rubriky internetové stránky www.rodina.cz, jednak dopisy adresované primáři porodnice, řediteli nemocnice Bulovka i samotným porodním asistentkám CAPu. Téměř všechny příspěvky byly zkráceny na nezbytné informační minimum.

Vážený pane řediteli, vážený pane primáři. Mne i celou rodinu rozhořčila a pobouřila zpráva o možném zániku Centra aktivního porodu. Rozhodla jsem se proto přispět svým dílem k jeho obraně, ačkoli jeho existence by měla být samozřejmá a běžná. Proč by měl CAP i nadále existovat v nezměněné podobě? Své děti jsem vždycky chtěla přivést na svět co nejpřirozenějším způsobem, protože jsem se coby rodička nikdy nepovažovala za nemocnou pacientku potřebující nemocnici. Nikdo v pražských nemocnicích nebyl ochoten přistoupit k alternativnímu způsobu asistence u porodu. Tak jsem byla nucena své dva první syny porodit v nemocnici v Městci Králové, kde jsem se setkala s mimořádně skvělým týmem porodnice. Primář porodnice mi ve všem vyšel vstříc. Oba porody proběhly nádherně, v jejich průběhu jsem si sama volila polohy, nikdo mi nic nediktoval co a jak mám dělat. Spolehla jsem se sama na sebe a důvěřovala přirozenému instinktu přírody. Pro narození svého třetího dítěte jsem byla nucena znovu hledat jiné zařízení odpovídající mým představám. Pražské porodnice stále rodily na „běžícím páse“ v duchu zcestné představy pánů lékařů, že matka do průběhu porodu nemá co mluvit, od toho jsou tu přece oni, aby jí řekli, kdy nastává a vrcholí kontrakce a kdy má začít tlačit. V momentě, kdy jsme se s manželem navzdory všem varováním rozhodli porodit společnými silami doma, jsem se dozvěděla o CAPu. Naše očekávané dítě a my jsme vyhráli! Třetí syn se narodil v klidu, míru, tichu, v pohodě a atmosféře vzájemné důvěry a rovnocennosti v malém pokojíku CAPu. Nikdy nezapomenu na civilní povlečení porodní postele, na které jsme spolu s dítětem a manželem strávili nádherné chvíle bezprostředně po porodu. Vstřícnost porodních asistentek, neustálá jejich poradna, předporodní kurzy, to všechno přispívalo k atmosféře klidu a radostného očekávání. Lituji jen, že na CAP nenavazoval pobyt na šestinedělí ve stejném duchu. Pobyt na „normálním“ poporodním oddělení byl studenou sprchou. Nevím, kolik maminek služeb CAPu dosud využilo, věřím ale, že byly všechny spokojené a jejich děti také. Chápu ekonomické stránky věci. CAP vydělal jistě dost peněz a byl tak pro Bulovku vítaným přínosem, nechápu ale, proč CAP rušit! Je přece jasné, že pokud se stane nadstandardem, zdaleka nebude přístupný všem. Zrušíte-li CAP, řada maminek půjde bezpochyby rodit jinam (ty zvlášť odvážné třeba i domů). Uděláte-li z něho drahý nadstandard, pokřivíte záslužný a ušlechtilý úmysl nynějších porodních asistentek CAPu, které pak budou jistě zařazeny do stávajícího „výrobního procesu“ porodnic. Hodláte zničit něco, co se tak slibně začalo vyvíjet. Mgr. Daniela Bělohradská, 3. 8. 2000

Vážený pane řediteli, vážený pane primáři. Tímto dopisem chci reagovat na informaci o chystané přeměně vašeho Centra aktivního porodu v nadstandardní pokoj konvenčních porodů. Možnost porodit v CAPu byla tím nejlepším, co mi české zdravotnictví nabídlo za celý můj život. Díky předporodním kurzům jsem celý porod prožila bez nejmenších obav, s radostným pocitem z toho, co všechno moje tělo dokáže za asistence kvalifikovaných, milých a do své práce ponořených porodních asistentek. Mé konvenčně rodící přítelkyně svůj porod přetrpěly jako nesmírně těžkou práci a po po porodu naprostým vyčerpáním usnuly, já se po porodu v CAP cítila výborně a užila si procházky po nemocniční chodbě. Velmi jsem si užívala kontaktu e svým dítětem v prvních hodinách jeho života, poněvadž mi zbýval dostatek sil. Za takto příznivé situace pro CAP a potažmo i nemocnici Bulovka, což odráží i příjmy plynoucí z činnosti CAPu, jen těžko hledám logiku chystané likvidace CAPu. Ten vaší nemocnici posouvá na evropskou úroveň, z čehož v budoucnu vedle prestiže odborné i veřejné zákonitě musí plynout finanční zdroje (granty). Ovšem v případě redukce CAPu na pouhou nadstandardní místnost pro majetné rodičky budou vaší porodnici konkurovat mnohá podobná pracoviště! Kvůli sobě i dalším ženám, které si přejí a budou si přát dostatečnou péči a prostor v tak důležitém okamžiku, jakým porod dítěte jistě je, doufám v zachování CAPu v jeho současné podobě. Mgr. Alena Bílková, 10. 7. 2000

Měla jsem možnost porovnat klasickou porodnici s CAP, a ten rozdíl je tak velký, že srovnávat tato dvě prostředí a přístup porodních asistentek snad ani nelze. Pevně doufám, že zvítězí lidskost nad penězi a že nemocnice nebude parazitovat na tom, že stále více žen chce rodit aktivně. Nemocnice na Bulovce by ve změně přístupu k porodu mohla být příkladem. Těším se na to, že i své další dítě porodím v CAP a nebude žádným nadstandardem. Edita Budínová, 28. 6. 2000

Nevím a nechápu, oč ve sporu o CAP jde. Jedno však chci říci: velice si vážím žen, které se zasloužily o vznik CAPu a dokázaly ze země vydupat místo, kde se tak dobře rodí. To, že porodní asistentky nyní bijí na poplach, ukazuje, že někdo chce zmařit jejich dílo, a to je škoda! Doufám, že všichni zúčastnění najdou společnou řeč a neudusí aktivní snahu o dobrou věc. Lenka Haiselová, 28. 6. 2000

Představa, že by se z CAP měl stát pouze jakýsi nadstandard přidružený klasickému porodnímu sálu, mě velmi znepokojuje, neboť na CAPu je úžasné právě to, že se téměř ve všem klasickému porodnímu sálu vymyká. Petra Helikarová, 1. 7. 2000

Mohu konstatovat, že pouze pracoviště CAPu rozhodlo a v budoucnu znovu rozhodne o tom, kde budu rodit. Lékaři jsou pochopitelně fundovaní a na jich péči si nelze stěžovat, ale myslím, že záleží mnoho na přístupu středního a nižšího zdravotnického personálu, se kterým člověk přichází nejčastěji do kontaktu, a také na vlídnosti prostředí, a to je v tomto případě nesrovnatelné. Nemocnice by měla být hrdá , že má pracoviště jako je CAP, a nepochopím snahy o jeho zrušení, resp. transformaci. Porod není jen chvíle v životě, ale zážitek, na jaký se nezapomíná. Bolest se zapomene, ale nezapomene se na přístup a podmínky. Proto nechte rozhodnout ty, kteří to v CAP zažily: maminky a tatínky a taky zdravý rozum. Všechny nastávající maminky mají právo rozhodnout, jak přivedou své dítě na svět. Kdybych byla milionář, zaplatila bych si porod v soukromém sanatoriu. Jsme ale normální rodina s normálními příjmy, proto doufám, že nezmizí možnost rodit v CAP a za normální finanční částky. Ing. Blanka Nováková, 27. 7. 2000

Ahoj, zkouším mluvit s lidmi a vysvětlovat jim to. Mnozí již něco vědí z tisku, dnešní „Tady a teď“ bylo fakt výborný, ve výborný čas a s vysokou sledovaností (nahrála jsem to, pokud to někdo neviděl). Jedenadvacítka snad bude taky úspěšná. V tak krátkém čase asi není možné se pouštět do podrobností bez zkreslení, ale pokud lidi nevědí za jakých pracovních podmínek (myslím tím pracovní smlouvu, nasazení, finanční ohodnocení, peníze za porody pro Bulovku) jste pracovaly, tak jim ten konflikt není moc zřejmý. Mě se to tak aspoň jeví podle reakcí nezúčastněných lidí. Nevím, jestli tahle zpětná vazba něčemu pomůže, ale aspoň víte, že na Vás lidi myslí. Je třeba se zasazovat o otevření „konkurenčního CAPu“ nebo úplně nového zařízení, které ve starém CAPu nebude mít konkurenci (a naopak), protože jejich praktiky budou jiné. Otevření CAPu jinde resp. jeho převedení jinam je však jen poloviční řešení. Úplným řešením je ochránit tu myšlenku CAPu alespoň občanským sdružením nebo profesním sdružením dřív než si ji přivlastní Bulovka a přemění CAP na nadstandard ve smyslu materiálním a ne duchovním. Mějte se všichni co nejlépe. Veronika Víchová, Praha, 17.8.2000

Naše milé „tety“ z CAPU! Zatímco vy prožíváte boj o CAP, já trávím léto na chatě se svým synkem, kterého jsem porodila u vás. Počasí nám zatím nepřeje, ale věřím, že jak vysvitne sluníčko nám, rozsvítí se i CAPu, a možná i někomu v srdci. Nechce se mi věřit, že existují lidé, kteří se snaží rozbít to pěkné, co se povedlo vybudovat. Zmařit úsilí a práci porodních asistentek, a mnoha dalším maminkám vzít naději prožít neopakovatelné zážitky. Vím, že budete stále ty „černé ovce“, ty „capové“, ale pro nás zůstanete ty „zlaté ovečky“ ve velkém světě zdravotnictví, ve kterém je každý nesvéprávným pacientem odkázaným na milost a nemilost a jen čeká, co s ním bude a nebude. Nešla jsem rodit do CAPu pro rohovou vanu, dřevěný nábytek, atd., ale pro vlastní myšlenku aktivního porodu, pro to, že se budu moci na všem aktivně podílet. Věřím, že nakonec zvítězí zdravý rozum. Ne všechny z nás jsou schopné si zaplatit nadstandard. A naopak ne všechny ty, které si nadstandard zaplatí, chtějí rodit aktivně, ale spíše si přejí, aby to někdo odrodil za ně. Skutečné nadstandardní místnosti se klidně mohou vybavit zlatými kohoutky, zlatými křesly a třeba i vodotryskem. Kdo to tak bude chtít, ať si to zaplatí! Nám ale nechte CAP se vším tak jak je! Mgr. D. Adamicová, Praha, 10.7.2000

Díky CAP mi bylo dopřáno přivést své dítě na svět způsobem, který nejenže splnil má nejskrytější přání a představy, ale dokonce je překonal. Doslechla jsem se však, že CAP stojí před faktickým zánikem. Jsem hluboce přesvědčena, že aktivní způsob vedení porodu je prospěšný matce i dítěti: podporuje u obou zapojení vlastních sil, je nenásilný a podporuje celkově aktivní přístup k vlastnímu zdraví, čímž napomáhá rozvoji prevence ve zdravotnictví. V neposlední řadě zvyšuje odolnost proti bolesti, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Tento trend je pro budoucnost velice perspektivní, je podporován na evropské i světové úrovni. Tyto a ještě mnohé další přednosti aktivního porodu přispívají k tomu, že si tento způsob získává stále větší oblibu. Do vaší nemocnice jezdí rodit ženy z celé republiky, a ty, které u vás v CAP rodily, si nedokáží představit svůj další porod nikde jinde. I já se k těmto maminkám řadím. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že přístup porodních asistentek CAP na rozdíl od ostatního personálu gyn.-por. oddělení (GPO) je diametrálně odlišný: v CAP podporují vaší aktivitu a tvořivou sílu, na GPO se od vás vyžaduje poslušnost. V CAP respektují vaší jedinečnost, na GPO na vás pohlížejí jako na jeden kus na běžícím pásu. Vybavení CAPu by bez aktivního přístupu všech zúčastněných bylo pouhou kulisou. Věřím, že přeměna CAPu na nadstandardní oddělení GPO by nepřineslo kýžené zvýšení zisku, neboť by se neudržel dosavadní velký zájem maminek o porod v CAP pramenící z jejich touhy podílet se aktivně na příchodu svého dítěte na svět. Prosím vás tedy: nepřipravte svou nemocnici o významné prvenství v oblasti porodnictví u nás, a nás, maminky, o možnost prožít plnohodnotně tak klíčovou událost v našem životě, jakou je zrození dítěte. Umožněním existence CAP ve vaší nemocnici přispíváte ke zkvalitnění naší budoucí populace směrem k větší tvůrčí aktivitě a nezávislosti. Přimlouvám se proto za zachování CAPu v jeho nynější podobě i za jeho rozšíření, neboť zájem o toto zařízení již dnes překračuje jeho kapacitu. Lenka Azari, Praha 5, 11.7.2000

Vážená Ivano a Zuzano, Velmi rádi bychom Vás podpořili, zatím můžeme jen formou e-mailu. Po absolvování předporodního kurzu v CAPu se náš porod konal bohužel v tradiční části porodnice Na Bulovce. Byly to tak nepříjemné a smutné zkušenosti, na které i dnes, po 19 měsících, vzpomínáme velmi neradi. Personál jevil větší zájem o televizní program než o rodící ženy, a na poporodním oddělení dvě hodiny po porodu nikdo nebyl schopen vysvětlit, jak poprvé přiložit dítě k prsu. Nemůžeme se tady rozepisovat o všech nedostatcích a chybách, které se tam denně konaly. Bylo by toho na více stránek. V CAPu jste nás přijaly do příjemného přátelského prostředí, s velikou ochotou a láskou, a tímto Vám chceme velmi poděkovat a popřát hodně úspěchů do budoucna. Ivana svoji rychlou návštěvou u nás doma a pomocí vyřešila náš problém, u kterého jiní odborníci příčinu spatřovali úplně jinde a doporučili nám přestat kojit. Děkujeme mockrát, Ivano, že jsi nás navštívila během půl hodiny po našem zavolání. Jen díky tomu je naše dcera kojena dodnes. Držíme Vám palce, aby Váš ostrůvek „nového“ přístupu k rodičkám v Čechách (co v mnoha zemích je už zcela normou) vydržel a nadále plnil svoje určení. Se srdečným pozdravem Paulina Jerzy Podulka, 26.7.2000

Milá Zuzano, rodila jsem 18. května u Vás v CAPu, a byla jsem moc ráda, ze něco takového tady existuje. Máte můj velký obdiv za to, že jste vytvořily prostor pro rodiče, které mají na porod jiný názor než je to tady zvykem. Jela jsem včera kolem nemocnice a chtěla jsem jít podepsat tu petici za záchranu CAPu, ale nikdo tam nebyl. Dá se to taky vyřešit e-mailem? Díky za Vaše snažení a Vaši odvahu, držím moc palce. Meret Brandner, 16.8.2000

Vážený pane řediteli, vážený pane primáři! Vzhledem k tomu, že není tajemstvím, že nemocnice Na Bulovce hodlá změnit respektive pohltit Centrum aktivního porodu, rozhodli jsme se napsat vám tento dopis. Převedení CAPu do běžného chodu nemocnice a vytvořit z něj nadstandardní zařízení, kterým dosud nebylo, by bylo obrovskou chybou a krokem zpět v moderním porodnictví. Je známo, že po celé Evropě vzniká mnoho podobných zařízení, jež jsou považována za rovnocenná s klasickou porodnicí. Můžeme říci, že jsme vznik CAPu přijali s nadšením a ocenili ochotu Bulovky zpřístupnit moderní metodu na svou půdu. Pokud by nevzniklo v dohledné době takovéto zařízení, byli jsme rozhodnuti uskutečnit porod doma i s veškerými riziky. Toto rozhodnutí vyplývalo z přesvědčení, že porod je přirozenou událostí, kterou není třeba řešit v nemocnici. Nepodceňujeme moderní vědu a její možnosti. Právě proto jsme pro porod našeho dítěte nakonec zvolili alternativu – váš CAP. Tato symbióza je opravdu ideální. CAP je jedinečné zařízení především v tom, že poskytuje individuální přístup k jednotlivci. Během porodu jsme s skutečně cítili jako doma. To bylo dáno hlavně tím, že již předem jsme znali prostředí a především lidi – porodní asistentky. Díky předporodnímu kurzu jsme předem věděli, jak bude porod veden a na co máme být připraveni. Bylo velice příjemné, že se porodu může aktivně účastnit i partner a může tak ihned navázat vztah ke svému dítěti. Tohle všechno by se ztratilo, kdyby se to mělo stát nadstandardem a zapojilo by se do běžného chodu porodnice. Především by zmizel výše popsaný kontakt s asistentkami, nebyla by možnost „ohmatat si“ prostředí a též by se změnila finanční dostupnost. Následkem toho by bylo snížení klientely. CAPem simulované domácí prostředí přináší alternativu pro lidi cítící potřebu vcítit se alespoň z části k přírodě. Věříme ve vaše moudré rozhodnutí. Rodina Veselých, 20.7.2000

Dobrý den, viděla jsem příspěvky v TV a jsem smutná, že to dopadá tak špatně. Problémy CAPu jsou v médiích zkresleny díky novinářům, kteří zužují celou věc na pracovně právní vztahy. Kateřina Fialová, šéfredaktorka časopisu ELLE

Ahoj Zuzano, volala mi Iva Konvalinová z Vrchlabí, ptala se, co je s CAPem. Jezdí jí tam manželské páry z Prahy, co chtěly rodit v CAPu. V žádném případě nechtějí rodit na klasickém porodním sále v klasické porodnici. Bulovka přichází o klientelu. Co to nazvat jako porodní turistika nebo cestování za svobodným porodem? Takto zjednodušeně to nabídnout tisku. Jana Novotná, Praha, 21.8.2000

Milá Zuzano, děkuji za zaslání kopie dopisu panu primáři. Byla jsem též značně zmatena prezentací problematiky CAPu. Byla jsem na jedné straně potěšena reportážemi na ČT1 (v událostech i v 21), ale myslím že v 21 nebyl redaktor dost důrazný a odpovědi pana ředitele byly dosti rozpačité a jaksi nic neříkající. Stále věřím v pozitivní řešení situace. Nabízím své síly vedoucí k uchování původní myšlenky CAPu, pokud bude třeba. Ještě jednou díky za vaší nezlomnou bojovnost za CAP. Radka Víchová s manželem a synem Matyášem, 25.8.2000

Vážení, jsme menší kolektiv, pracujeme na letišti, a zatím rodily jen tři z nás. Zbytek to teprve čeká, jestli vůbec. Ale jestli ANO, tak potom JEDINĚ v CAP!!!!!!!! Ať se stydí všichni, kteří za tuhle věc nebojují! Tak připojujeme podpisy: Monika Svěráková, Alena Kopfová, Irena Štíbrová, Markéta Kadličková, Lada Dědourková, Vladimíra Salvová, Andrea Justová, Jitka Palková, Jarmila Spurná, Šárka Sochorová, Petra Bastlová, Viliam Vician, Petr Tesař, Petr Jurečka, Pavel Hupka, David Listík, David Čechovič, Martin Čechovič, Láďa Laštovka, Robert Bezouška. 26.8.2000

Podporujeme dopis Z. Štromerové a dodávám: vedení FN Bulovka lže všem, rodičům, médiím a pravděpodobně i samotným asistentkám. Měli jsme termín porodu 18.8.2000 a chtěli jsme rodit v CAP. Absolvovali jsme kurz a těšili se na porod v milém prostředí. Vše pro nás nakonec vyvrcholilo tím, že naši přátelé a zároveň kolegové z kurzu jeli k porodu do CAP, kde jim primář oznámil, že CAP je z hygienických důvodů uzavřen, takže museli jít rodit na klasický sál, tedy na ten, kterému se chtěli vyhnout a proto šli do CAP. O to více mě zarazila debata v TV pořadu „21“ o cca 4 dny později, kde ředitel FN Bulovka všechny informoval, že CAP funguje normálně dál a snažil se problém převést do jiných souvislostí. Jestli nic jiného, tak toto je podle mého otevřená lež, kterou se vedení FN Bulovka veřejnosti směje do očí způsobem dnes bohužel velmi obvyklým. Ale nás nezajímá, že je obvyklý, nás zajímá, že se jedná o prachsprostou lež a zlo, a proti těm je třeba bojovat. Bohužel se domníváme, že CAP jako takový již na Bulovce zanikl a že obě strany konfliktu již asi nebudou schopny se dohodnout. V budoucnost CAP na Bulovce – tak jak fungoval – již nevěříme. Manželé Němcovi, 3.9.2000

Vážená paní Štromerová, čekám svoje první děťátko a jsem ve dvacátém pátém týdnu těhotenství. Jsem velkou příznivkyní Vašeho úsilí o boj za přirozený porod v České republice. Sleduji Vaši práci z povzdálí už přes rok o obdivuji Vás. Velmi mě mrzí krizová situace kolem Vámi vybudovaného Centra aktivního porodu. Moc jsem si přála pokusit se rodit v CAP, i když vím, jaký je o něj zájem. Ale jak tak vidím, mé naděje nejsou moc veliké. CAP je zrušený? Porody neprobíhají? Vaše porodní asistentky už tam nepracuji? Nevím, jaká je nejaktuálnější situace – na to bych se rada zeptala. Ráda bych absolvovala alespoň Vaše předporodní kurzy. Netuším, jestli je to ještě možné, jestli se něco takového ještě koná. Kdy a kde bych se eventuálně mohla přihlásit? Můžete mi, prosím, dát vědět, jakou mám šanci stihnout Vaše kurzy a dokonce i porod v přirozeném prostředí, pokud můj termín je stanoven na 7. ledna 2001? Jestli nebudu patřit mezi ty šťastnější, které mohou rodit s Vámi, jsem Vám vděčná už teď. Velmi jsem se z Vašich příspěvků na serveru www.rodina.cz poučila, a vím, jak bych si představovala svůj ideální porod, a budu se snažit prosazovat zájmy své a svého dítěte i v jiné porodnici. Samozřejmě tak jak situace dovolí. Budu držet palce sobě i ostatním maminkám, aby Vaše skvělá snaha nepřišla nazmar a pokračovala třeba jinde a jinak, nezávisle na FN Bulovka. Je něco, co pro Vás můžeme jako maminky udělat, abychom Vám v tom pomohly? Lenka Michálková, redakce týdeníku EURO, 21.9.2000

Vážená paní Štromerová, vážně mě dost mrzí, co jste mi napsala. O CAP mi vyprávěla maminka, která tam před rokem rodila a byla velmi spokojená. Řekla mi, že na Bulovce se to ukončilo, ale webové stránky mne dokonale zmátly. Kadaň je možná hezké město, ale skutečně není z Prahy příliš po ruce. Kterou porodnici si mám proboha vybrat, abych si to třetí a poslední (doufám) mimino v klidu vychutnala?? Chci rodit s manželem jako dosud vždy a chci mít kolem sebe příjemné profesionály. Je to tak moc? Můžete mi poradit? Budu Vám vážně moc vděčná a pošlu to dál. L. Škáchová, 21.9.2000

Vážený pane řediteli, ráda bych vyjádřila podporu Centru aktivního porodu ve vaší nemocnici. V CAPu jsem porodila své druhé dítě. První porod proběhl v běžné porodnici, takže mám možnost srovnání. Hlavním plusem CAPu je to, že se maminkám dostává velké psychické podpory a to jak před porodem tak i při něm. Důvod vidím v tom, že s porodní asistentkou se mají možnost seznámit již předem v předporodních kurzech a mají k ní tudíž důvěrnější vztah než v normální porodnici, kde se během celého porodu vystřídá několik sestřiček i doktorů. Další výhodou zde vidím určitou volnost výběru. Vím, že v běžných porodnicích se možnosti také zlepšují, ale zdaleka nedosahují možností CAPu. Porod v CAP mi dodal mnoho sebevědomí, protože své miminko jsem zde porodila já (s pomocí asistentky) a ne jako u prvního porodu, kdy mě odrodili lékaři. Domnívám se, že pokud by se porod v CAP stal nadstandardem porodního oddělení, byla by to věčná škoda a velké nepochopení smyslu činnosti CAPu. Vždyť jeho úlohou není vytvořit pouze hmotné zázemí, nýbrž úplně jiný přístup k rodičkám, kde hlavní roli hraje komunikace v pravém slova smyslu. Věřím, že v CAPu budou nadále rodit nejen maminky z bohatší vrstvy, ale právě ty, které si svůj porod chtějí opravdu prožít. Irena Špačková, Praha 4, 18.7.2000

Milá Zuzano, několik týdnů jsem nebyla s Vámi v komunikaci. Nevím, jaká je současná situace v CAPu. Existuje stále? V jaké formě? Pokud tam již nepracuje váš profesionální tým sestřiček, které CAPu dávaly skvělého ducha porozumění, jistoty a bezpečí, rýsuje se pro vás možnost otevřít CAP v jiném zdravotnického zařízení? Existuje podobný zázrak, jež jste vytvořily, v okolí Prahy? Moc Vám děkuji za odpověď. Ivana Schickerová, 1.10.2000

Vážený pane řediteli, je málo nemocnic a ještě méně porodnic, které se mohou pochlubit kvalitou služeb a personálu na takové výši, jako pracoviště Centrum aktivního porodu zřízené ve Vaší nemocnici. Měla jsem tu možnost porodit své první dítě právě v CAP a musím říci, že mne velmi překvapilo příjemné prostředí a profesionalita porodních asistentek. Jejich ochota, příjemné vystupování, obrovské odborné znalosti a péče o maminky nad rámec jejich povinností zpříjemnily období před, při i po porodu určitě nejen mně. Tato pro mě příjemná zkušenost poopravila mé názory na velké fakultní nemocnice. Zjistila jsem, že alespoň jedné z nich neschází flexibilita, moderní názory a chuť zpříjemňovat své služby pacientům. O to víc mě mrzí zpráva, že se z CAP stává oddělení, ve kterém nám, rodičkám budou poskytovány zmenšené služby za vyšší cenu. V tom případě budu nucena hledat jiné porodnické zařízení. Z toho důvodu jsem nucena pozastavit svá doporučení Vašeho zařízení, alespoň do doby, než se celá záležitost zase vyjasní Petra Žampachová, Praha 8

Vážený pane primáři, ráda bych Vám poděkovala za to, že jistě i s Vaším svolením vzniklo skvělé zařízení zvané Centrum aktivního porodu. Je mi moc líto, že náš CAP chcete přeměnit na CPP (Centrum placeného porodu). Jeden porod jsem prožila před šestnácti lety. Nemám na něj příjemné vzpomínky a proto jsem dlouho otálela s druhým miminkem. Pro své druhé miminko jsem se rozhodla, když jsem objevila Vaše zařízení a doslova se do něj zamilovala. Po přečtení článků v časopisech jsem věděla, že to je ono. Něco mezi domovem a nemocnicí. Nejen prostředí, ale hlavně porodní asistentky na mně velmi dobře zapůsobily. Bylo na nich vidět, že svoji práci dělají rády. Moc prosím za nás obyčejné lidi, kteří chtějí rodit v takovém prostředí jako je CAP, abyste ho nezměnili něco za velké peníze, ale naopak, rozšířit CAP i na porodní sál a do dalších porodnic. Jana Venclíčková, Praha 9, 17.7.2000

O CAP už jsem dost četla i slyšela dříve a velmi se mi tento nápad zalíbil. Je to něco pro nás nové a lákavé, určitě není nad to, když si mohu vybrat, jak budu rodit a kde. Přiznejme si, že naše zdravotnictví stále ještě není tam, kde by mělo už dávno být, jen stále platíme více a více, ale že bychom dostávali my „zákazníci“ – pacienti něco víc, to ne! Je to stále stejná písnička: nejsou peníze, atd. Ale když se sejdou lidé se snahou něco zlepšit a někomu pomoci, aby jsme měli na vybranou vždy, ozvou se lidé, kterým se to nelíbí, a je to okamžitě nadstandard. To je přece hloupost! Co je to za nadstandard, že si může žena vybrat, jak bude rodit? Velmi se divím odborníkům, kteří jdou proti CAP, vždyť oni sami musí vidět, jakým stresem vládne celé naše zdravotnictví. Opravdu je nemocnice pro novorozence to nejlepší prostředí??? Jsem rozhodnuta rodit tak, jak to bude nejvíce vyhovovat mě, a ne tak, jak mi to někdo přikáže!! A pokud to nepůjde u nás v ČR, tak to bude muset jít jinde, i když by mě to mrzelo. Srovnáváme se světem, ale nevidíme si ani na špičku nosu! Petra Kypenová, 9.10.2000

Poprvé jsem rodila v roce 1991. Velmi jsem tehdy toužila podělit se s někým o své pocity a prožitky, ale nebylo s kým. Cítila jsem se hrozně. Když jsem otěhotněla podruhé, otevřel se CAP a já byla nadšená. Realita samotná naprosto předčila mé očekávání. Prostředí bylo velice uklidňující, intimní a nijak nepřipomínalo nemocnici, což považuji za důležité. Během několika týdnů před porodem jsem se seznámila se všemi porodními asistentkami a znala jejich křestní jména. Bylo velmi osobní a pro nás rodičky příjemné. Ony byly chápající a vstřícné všem mým pocitům a názorům, což je dnes ojedinělé. Naprosto báječné pro mne bylo vědomí, že až přijde ten „můj den“, půjdu do příjemného prostředí s ;někým mě blízkým. To, co jsme pak s manželem prožili, bylo něco tak nádherného, že ještě dnes, po dvou letech, je pro nás velmi příjemné si vše znovu v mysli promítnout. Mívám pocit, jako bychom prožili něco neskutečného. Má vděčnost k těm, kteří mi toto umožnili, je obrovská. A také vím, že veškeré změny zničí všechno to jedinečné, co v CAP je a kvůli čemu jsme se my maminky pro něj rozhodly. Radka Šulcová, Praha, 11.7.2000

Jen krátce: kdyby mé „ano“ mohlo přispět k záchraně Centra pro aktivní porod, byla bych nesmírně ráda. Sama jsem si prožila své v roce 1992 v Šumperku – ty zážitky raději líčit nebudu, ale dost mi psychicky ublížily. Snad stačí charakterizovat, že byly velmi ponižující. Bez ohledu na nedávný pořad, který jsem v olomouckém studiu Českého rozhlasu moderovala (týkal se alternativních metod porodů), a kdy se (nejen mě) paní doktorka snažila přesvědčit, že v porodnicích lze dnes nabídnout „úplně všechno“, co si jen nastávající maminka bude přát (přeje), zdá se mi toto tvrzení příliš pohádkové a ideální. Moc bych si přála – kvůli všem ženám, které si přejí jiný přístup, aby Centrum pro aktivní porod nadále existovalo. Kéž by! (Nebo raději člověk udělá krok zpátky?) Markéta Sokolová, moderátorka a redaktorka Českého rozhlasu Olomouc, 1.11.2000

Dobrý den Zuzano, rodila jsem v CAPu 9. 9. 1999, byla jste u porodu Vy a Věra. Vždycky jsem si říkala, ze druhé miminko porodím opět s Vámi, a tak se mi vůbec nelíbí, co zamýšlí vedení FN Bulovka. Mojí kamarádce jsem Vás doporučila, a ta byla s předporodními kurzy a celým vedením CAPíku moc spokojená. V prostředí, které nabízí CAP, jsem se cítila mnohem lépe, více bezpečně a uvolněně. Teď už vím, že žena kolem sebe potřebuje milé lidi, někoho blízkého, někoho, komu může důvěřovat, potřebuje pocit, že je o ni dobře postaráno, že tam není v této intimní situaci nikomu na obtíž, že jim nejde jen o to, aby už konečně odrodila a měli klid... Mělo by se udělat více takových zařízení, jako je CAP, aby zde mohlo rodit více žen. Nevidím důvod, proč by se tento naprosto přirozený porod měl brát jako nadstandardní péče. Jediné, čeho by se tím dosáhlo, by bylo, že by si to nemohla dovolit každá maminka. A naopak, ta lépe finančně zajištěná, by mohla být zklamaná, že při fyziologickém porodu musí mnoho udělat ona sama, že jí to nikdo neulehčí, že žádné zázračné léky, aby to bylo hned "venku" a bylo po bolestech, nedostane... Dopřejte nám, ženám, i nadále možnost svobodného výběru. Je to to nejmenší, co můžeme my všichni pro naše maličké udělat. Nechat je přijít na svět tak, aby to pro nás, matky, bylo co možná nejpříjemnější a přispělo to ke krásnému vztahu k děťátku. A pokud to bude v prostředí jako je CAP, kde v sousední místnosti je specializované pracoviště s odborným personálem pro případné komplikace, s radostí se tam vrátím i podruhé... Držím nám všem palce. Andrea Mrázová-Tischerová, 21.7.2000

Vážený pane řediteli! Chtěla bych Vám proto poděkovat za to, že právě Vaše nemocnice umožnila CAPu existenci a zároveň chci apelovat na Váš zdravý rozum. Nemyslíte, že by nebylo dobrou vizitkou vracet se zpátky v čase, a rušit to nejlepší, co jste ve své porodnici vybudovali? Doufám, že nebudete tak zpátečničtí a nedáte se ovlivnit ekonomickými ukazateli, nebo jinými důvody, které Vás vedou k tomu, že se snažíte přizpůsobit CAP porodnímu sálu a ne naopak. Ode dne, kdy jsem porodila, jsem se dělila se spoustou lidí o své dobré zkušenosti, a za ten rok a půl jsem udělala CAPu reklamu nejen v okruhu svých známých, ale i u svého gynekologa a pediatra. Nedokážu si představit, že bych své další dítě byla nucena porodit opět na „klasickém sále“. Pravděpodobně bych v takové situaci zvolila porod doma, přestože ani já nesouhlasím se zbytečným vystavováním rodičky i dítěte riziku komplikací nezvládnutelných v domácím prostředí. Pokud by byl přesto CAP zrušen či začleněn a tím vlastně znehodnocen, považovala bych to za důvod ztráty důvěry v zodpovědné vedení FN Bulovka. Věřím, že si uvědomujete důležitost a nezastupitelnost tohoto zařízení v širších souvislostech a doufám, že jeho další existenci podpoříte, neboť si myslím, že je to jeden z nejlepších počinů Vaší pracovní kariéry. Považujte prosím tento můj dopis za další hlas na petici za zachování CAPu. Lucie Šeberová, Praha 9, 24.8.2000

Pane primáři, přijetím výpovědí a TRVÁNÍM NA DOSAVADNÍCH PRACOVNÍCH PODMÍNKÁCH pro porodní asistentky pouze prodlužujete krizovou situaci v CAPu a bráníte skutečně nápravě stavu, postupujete tedy přesně opačně, než jste v nedávném televizním vystoupení deklaroval. Eva Rázgová, Praha, 21.8.2000

Řediteli FN Bulovka a primáři porodnice. Příchod svého syna na svět jsem očekávala nejen s velkým nadšením, ale i obavami, aby jeho příchod byl bezproblémový. Jednu záležitost jsem nemohla dlouho vyřešit: volbu místa, kde bych chtěla své dítě porodit. To místo totiž mělo pro současnou českou medicínu nemožné požadavky. Chtěla jsem mít u sebe lidi přátelské i profesionální a hlavně ty, kteří mají svoji práci rádi. Znám práci zdravotníků ze zahraničních stáží (USA, Velká Británie), takže mé nároky na jejich práci vycházejí z reality! Ono to jde, když se chce a nejde to, když se NECHCE. Proto jsem byla ráda, že jsme s manželem objevili CAP, který nám vyhovoval po všech stránkách. Již v předporodních kurzech (o kterých jsem si původně myslela, že se tam bude opakovat jen to, co už dávno znám) na nás všechny porodní asistentky udělaly ohromný dojem. Dá se skoro říci, že jsem se na porod těšila. Přestože jsem kdysi pracovala na operačním sále, prožívala jsem téměř panickou hrůzu, abych náhodou neporodila na „klasickém“ porodním sále. Druhý den jsem porodila svého chlapečka do teplého, přátelského a klidného prostředí. Na mého chlapečka nikdo nesvítil a ani nikdo nekřičel. Nikdo mi hned nesebral, a on nás také s manželem prohlížel a hned s námi komunikoval. Mohu napsat, že na chvíle, kdy jsme se s ním seznamovali, nikdy nezapomenu. Ani na podporu porodních asistentek Věry Novákové a Zuzany Štromerové, která neskončila porodem, ale pokračovala i na oddělení šestinedělí a vlastně trvá stále. Já sama jsem z porodnice odcházela s pocitem, že porod jsem zvládla skvěle a to mi také dodávalo mnoho sil do dalších dní. Náš chlapeček se mnou tímto obdobím procházel obdobně – je zdravý, spokojený. Věřím, že bezproblémové poporodní období bylo také vyústěním toho, čeho se mi dostalo od CAPu. Po této zkušenosti pokládáme za samozřejmé, že se děti mají rodit jen tímto způsobem. Velice nás proto udivuje informace o organizačních změnách, které CAPu hrozí. Spíše bychom očekávali vznik nových CAPů – ale to by se asi musely asistentky z CAPU klonovat? PhDr. Vendula Tylová, Mgr. pedagogiky a ošetřovatelství

Plně se připojuji ke své manželce jako rodič, psychoterapeut, výzkumník, pedagog a publicista. Nevím, jaké bude vaše rozhodnutí, ale moje rozhodnutí je jisté: potká-li tento vzácný ostrůvek humanistické medicíny zvaný CAP nějaká nehoda, otevřu mediální kampaň za ozdravení poměrů v našem nemocném porodnictví, která neskončí, dokud nezvítězí zdravý rozum nad nevzdělaností, tmářstvím, lhostejností a cynismem. PhDr. Jiří Tyl, klinický psycholog, Fakultní poliklinika Klimentská, Praha

Jsem matkou dvou dětí. Poprvé jsem rodila na klasickém porodnickém oddělení, podruhé v Centru aktivního porodu na Bulovce. Oba mé porody byly bez komplikací, přesto mé pocity z prvního a z druhého porodu jsou velmi rozdílné. Poprvé se mnou bylo nakládáno jako s nemocným člověkem, s pacientem. Péče personálu se mi dostalo pouze v odobě injekcí a infuze. Jinak jsem zakusila křik, příkazy a vyhrožování. Samotný porod v nepřirozené poloze na zádech byl opravdu nepříjemným zážitkem. Z druhého porodu mám úplně jiné pocity. Porodní asistentka mi po celou dobu věnovala svou pozornost a nevtíravým způsobem mi pomáhala: radila jakou polohu nejlépe zaujmout, povzbuzovala. Žádný křik, žádné příkazy, jen samá dobrá doporučení. Rovněž příjemné prostředí a především jasná mysl neovlivněná léky přispěly k mému pozitivnímu pocitu. Porodila jsem ve svislé poloze na porodní stoličce, což mi připadalo mnohem přirozenější a hlavně snazší, než vleže na zádech. Po porodu jsem se cítila velmi dobře, byla jsem schopná se sama bez pomoci osprchovat pěšky odejít na oddělení pro šestinedělky. Proto se velmi přimlouvám za zachování CAP v dosavadním plném rozsahu. Mgr. Jitka Hrušková, Praha, 13.7.2000

Když čtu tyto zprávy, říkám si, kam se to ženeme. Vše se u nás mění podle „západního světa“, a když se tomuto trendu snaží přiblížit i naše zdravotnictví, tedy alespoň nadšencům ze stran zdravotnického personálu, tak se jim hází klacky pod nohy. Místo toho, aby sestřičky, které se snaží pomoci nastávajícím maminkám a jejich dětem, podpořili, dělají z nich problematické osoby. Jsem velmi znechucena a děsím se svého těhotenství, až si budu chtít svobodně vybrat, kde bych chtěla přivést na svět své dítě, ale podle dosavadní situace mi v podstatě asi nezbude nic jiného, než jít do zastaralých a nemoderních porodnic s neskutečně neochotným personálem. Doufám, že tato petice pomůže ke změně rozhodnutí. Marta Lanková, 18.8.2000

Myslím si, že takových zařízení pro maminky a miminka by mělo přibývat a ne je rušit!!! Jsem ze Severní Moravy a v této oblasti ČR takové zařízení postrádáme. Je nesmyslné, aby tak skvělá zařízení zanikla. Ve světě jsou naprostou samozřejmostí. Pokud se chceme dostat jako stát na světovou úroveň, je potřeba se zdokonalovat ve všech směrech, ne jen v politikaření. Stále se objevují nové články, že v naší republice se snižuje porodnost. Mnoho žen má značný strach z porodu, který jim brání mít děti. Proč někdo chce zrušit zařízení, které díky vysoké profesionalitě svých pracovníků pomáhá ženám přivádět na svět děti za příjemnějších podmínek než tomu bylo dosud! Přeji CAP, aby konečně hlupákům v našem státě došlo, že ne všechna jejich rozhodnutí se shodují s přáním a potřebami lidí, za které si dovolují rozhodovat. Držím palce!!! Karin, 11.8.2000

Chtěla bych rodit v příjemném bezstresovém prostředí, v přítomnosti klidných lidí, kteří ví co dělají a dělají to rádi. Důležité je to i pro dítě, protože ho ovlivňuje psychický stav matky při porodu, a to, s čím se setká v první chvíli po narození. Proto by měla centra jako je CAP spíše vznikat, než aby se sloučila s klasickými porodními sály a byla považována za nadstandard. Proč by jsme měli platit za něco, co je přirozené a co je nejlepší pro dítě? Petra Sedláčková, 24.8.2000

Zatím děti nemám, ale porodu se bojím. Babička mi vždy líčí, jak je to strašné, a tak mám obávaný strach. Vzhledem k tomu, že se pokoušíme s manželem o děťátko, tak bych si přála rodit v CAP. Myslím si, že by žena měla rodit tam, kdy ji to nejlépe vyhovuje. To si myslím, že CAP tomuto vyhovuje. Proč by tedy pacientky měly za přirozený porod platit jako za nadstandardní službu? Jarmila Koppová, 23.8.2000

Chtěla bych se připojit k petici proti zrušení CAP. Kamarádka tam rodila a byla naprosto nadšená. Myslím, že až se doví, že své druhé dítě bude muset odrodit v „normální“ nemocnici, bude to pro ni šok. Prosím, nerušte něco tak skvělého jako CAP. Radka Pražáková, 24.8.2000

Jsem bez váhání všemi dvaceti pro zachování tohoto ojedinělého centra, které si všechny maminky, které zde rodily, jen pochvalují. Je důležité, aby toto pracoviště nepřestalo fungovat tak jak doposud. Proč brát rodičkám možnost lidštějšího přístupu, pocit vlastní iniciativy při porodu, bezpečnosti, pohodlí a soukromí (jako doma)?! Vždyť stačí jen tak málo. Tato zařízení jsou určitě potřebná, každá žena má mít právo zvolit si pro sebe nejpřirozenější a nejmilejší způsob a čas, jak přivést na svět své děťátko. Proto Vás žádám, nerušte toto (bohužel zatím) ojedinělé místo. Byl by to obrovský krok zpátky. Jana Sokolová, 27.8.2000

Jako uvědomělá nastávající maminka jsem se na příchod svého miminka snažila co nejlépe připravit. Mé zážitky z vlastního porodu v CAP jsou ryze příjemné. Vzhledem ke svým zkušenostem jsem CAP doporučovala a doporučuji komukoliv, s kým se setkám, a kdykoli přijde o CAP řeč. Ale zánik CAPu či jeho přeměna na nadstandardní součást porodního sálu by znamenal naprostý hřích! Rozhodně by pak přestal být tak vyhledávaným, a to s ohledem na značné finanční zatížení mladých rodin očekávajících příchod potomka. Pevně věřím, že s ohledem na množství spokojených rodičů vás, vedení nemocnice, přiměje k rozhodnutí o zachování CAPu v jeho nynější podobě a způsobu jeho práce. Tak jako bezpočet dalších spokojených rodičů jsme připraveni CAPu kdykoli poskytnout pomocnou ruku v jakémkoli směru. Mgr. Blanka Kosařová, Praha 8, 21.7.2000