Povinné registrace v porodnicích očima právníka

Občas v tisku proběhne informace o nutné registraci těhotné ženy v porodnici, ve které se budoucí maminka rozhodla rodit. Na diskusních fórech se nezřídka řeší, kdy je vhodné do porodnice k registraci přijít, aby těhotná měla ještě šanci, že ji pro naplněnou kapacitu daného budoucího termínu zaregistrují. Na webových stránkách především pražských porodnic jsou zveřejňovány podrobné pokyny k registracím, některé mimopražské porodnice na svých stránkách naopak vyzdvihují, že registraci k porodu nevyžadují. Registrující porodnice jako důvod registrace uvádějí zpravidla dlouhodobě přeplněnou kapacitu a zájem zajistit registrací zachování vysoké kvality péče poskytované rodičkám a novorozencům s tím, že bez registrace rodičku k porodu nepřijmou. Současně však tyto porodnice upozorňují, že přestože bude žena u nich registrována, v některých případech nebudou moci k porodu přijmout ani ji. Budoucí maminky jsou často zmateny rozmanitými podmínkami a různým procesem registrace v jednotlivých porodnicích, a zcela pochopitelně padají i otázky, zda je vůbec registrace povinná a jak je to s registrací z pohledu aktuálně platných právních předpisů.

Odpověď najdeme v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů v platném znění (dále jen ZVZP). Protože registrace je vyžadována nikoli pouze pro vlastní příjem k porodu, ale i pro péči poskytovanou v závěru těhotenství, kdy zpravidla gynekolog předává těhotnou ženu do péče porodnice (vyjma případů, kdy sám sleduje těhotnou až do doby porodu a má k dispozici potřebné přístrojové vybavení, nebo kdy např. těhotná dochází na prohlídky ke gynekologovi do ambulance umístěné přímo v porodnici, nebo je sledovaná na specializovaném pracovišti již od časnějšího těhotenství apod.), zabývám se registrací pro oba tyto účely zvlášť.

Registrace v porodnici jako podmínka pro převzetí těhotné do péče porodnice v závěru těhotenství

Zde se uplatní § 11 odst. 1 písm. b) ZVZP, který zní: „Pojištěnec má právo na výběr lékaře či jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví a zdravotnického zařízení s výjimkou závodní zdravotní služby, kteří jsou ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně; toto právo může uplatnit jednou za tři měsíce. Zvolený lékař může odmítnout přijetí pojištěnce do své péče pouze tehdy, jestliže by jeho přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení lékaře tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči o tohoto nebo o ostatní pojištěnce, které má ve své péči. Jiná vážná příčina, pro kterou může zvolený lékař odmítnout přijetí pojištěnce, je též přílišná vzdálenost místa trvalého nebo přechodného pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby. Míru únosného pracovního zatížení a závažnost příčiny pro nepřijetí pojištěnce do své péče posuzuje zvolený lékař. Lékař nemůže odmítnout pojištěnce ze stanoveného spádového území a v případě, kdy se jedná o neodkladnou péči. Každé odmítnutí převzetí pojištěnce do péče musí být lékařem pojištěnci písemně potvrzeno.“ Z uvedeného vyplývá, že těhotná žena, kterou její gynekolog předává do péče porodnice, si může vybrat konkrétní zdravotnické zařízení (porodnici), ve které bude tuto péči čerpat, přičemž zákon nepodmiňuje tento její výběr žádnou předchozí registrací a vybrané zdravotnické zařízení nemůže odmítnout těhotnou do péče převzít pouze kvůli tomu, že u nich nebyla těhotná zaregistrována. Odmítnout přijetí těhotné do péče lze pouze v zákonem stanovených případech, a pokud bychom vycházeli z doslovného znění zákona, pak fakticky by mohl odmítnout v těchto stanovených případech převzít do péče pouze konkrétní zvolený lékař, nikoli porodnice jako taková.

Těhotnou lze odmítnout k přijetí do péče v závěru těhotenství pouze v případě překročení únosného pracovního zatížení, kvůli kterému by lékař nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči dané těhotné, nebo ostatním svým pacientům. Neuplatní se možnost odmítnout péči kvůli přílišné vzdálenosti bydliště těhotné pro výkon docházkové služby (platí pouze pro praktické lékaře).

Pokud jde o těhotnou ze stanoveného spádového území, nelze ji odmítnout ani v případě překročení únosného pracovního zatížení lékaře. Jaké území je spádovým územím řeší § 39 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi.

Odmítnout i přes překročení únosného pracovního zatížení nelze těhotnou ani v případě, kdy jde o neodkladnou péči, což ovšem pro pouhé předání do péče v závěru těhotenství splněno nebude, samo o sobě o neodkladnou péči v tom smyslu, že by těhotná nemohla čerpat tuto péči v jiné porodnici, nepůjde.

Důležité je, že každé odmítnutí přijetí do péče musí daný lékař těhotné ženě (pojištěnkyni) písemně potvrdit. Dostane-li se tedy žena do situace, kdy jí lékař odmítne do další péče převzít, měla by trvat na písemném potvrzení tohoto odmítnutí včetně jeho odůvodnění.

Registrace v porodnici jako podmínka pro přijetí k porodu (přijetí do ústavní péče)

Pro tuto oblast, stejně jako v předchozím, platí možnost svobodné volby zdravotnického zařízení (viz výše zmíněný § 11 odst. 1 písm. b) zákona). Protože přijetí k porodu je (aspoň v dosud převažujícím pojetí) i přijetím do ústavní péče, použije se navíc i § 24 zákona, který zní:

1. Do ústavní péče jsou pojištěnci přijímáni zpravidla na doporučení ošetřujícího lékaře. Ošetřující lékař zasílá s doporučením k přijetí do ústavní péče též písemné odůvodnění a důležité zdravotní údaje včetně výsledků předem provedených vyšetření a informace o provedeném léčení. Do odborných léčebných ústavů jsou pojištěnci přijímáni na základě návrhu ošetřujícího lékaře; tato podmínka nemusí být splněna při přijetí do psychiatrické léčebny.


2. Pojištěnec musí být přijat do ústavní péče, jestliže by nepřijetím nebo odložením přijetí do ústavní péče byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo jeho zdraví, a jestliže jde o porod. Přijetí nesmí být odepřeno též v případě povinného léčení.


3. Každé nepřijetí pojištěnce do ústavní péče musí být řádně dokumentováno a pojištěnci musí být předána zpráva pro ošetřujícího lékaře. Stejně se postupuje i v případě, že pojištěnec sám přijetí odmítne.

Z dikce zákona je tedy jednoznačné, že pokud jde o porod, musí zvolená porodnice rodičku přijmout, neboť přímo porod je podle § 24 odst. 2 zákona důvodem, kdy pojištěnkyně musí být přijata do ústavní péče. Jiná podmínka než vlastní porod nemůže být pro přijetí do ústavní péče u pojištěnkyně v tomto případě požadována. Přijetí nelze v žádném případě podmiňovat předchozí registrací v porodnici. V případě, kdy daná porodnice má tzv. stop stav, je pochopitelně situace reálně komplikovaná, a je ideální, pokud se podaří nalézt řešení přijatelné pro obě strany, což může být i převoz do jiné porodnice, je-li k tomu časový prostor. Nic to však nemění na faktu, že podle zákona vybraná porodnice musí rodičku k porodu přijmout, a pokud tak neučiní (aniž by se dohodla s rodičkou na alternativním řešení), postupuje protiprávně.

Protože jsem občas narazila i na argumentaci, že bez registrace v porodnici neproplatí pojišťovna porodnici poskytnutou porodní péči, uvádím, že tato péče patří mezi péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, a ZVZP nepodmiňuje úhradu této péče žádnou registrací těhotné v dané porodnici.

JUDr. Monika Bakešová