Komentář ke klíčovým bodům Rozhodnutí MZČR ze dne 22. ledna 2007

Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví České republiky (dále jen MZČR), díky němuž Magistrát opět zamítá udělení registrace pro vykonávání činnosti porodních asistentek podle vyhlášky č. 424/2004 (Vyhláška byla v r. 2011 zrušena a nahrazena Vyhláškou č. 55/2011 Sb.), paragraf 5, odstavec 1, písmeno f, je plný zavádějících informací až lží, a jednotlivé jeho části si navzájem odporují. Společnost Porodní dům U čápa jednala jak s Magistrátem hl.m. Prahy, tak s Ministerstvem zdravotnictví prostřednictvím právního zástupce (převážně písemnou cestou). Jednání jsou to velice obtížná, mimo jiné i proto, že úřady, se kterými jednáme, nerespektují jakékoli časové limity v rámci správních jednání, a nárokují si právo veta: „My se domníváme, a proto to tak je a tečka!“

Část I

Odstavec 3

...vybavení nezaručuje bezpečnou péči lege artis...
Postup zv. lege artis je postup doporučený odbornou společností. V našem případě se MZČR opírá o vyjádření a doporučení České gynekologicko-porodnické společnosti (ČGPS). Ta ovšem není odbornou společností porodních asistentek. Porodní asistentky tedy mohou vzít doporučení ČGPS v úvahu, ale nejsou povinny se jimi řídit. Zvláště pokud se jedná o péči o zdravé těhotné a rodící ženy, neboť většina doporučení ČGPS se vztahuje k postupům při péči o vysoce rizikové případy.

...ani formou smlouvy v definovaném čase dostupnosti 15 až 20 minut.
Zatím není známo kdo, kdy a kde definoval dobu dostupnosti zařízení, které by poskytovalo ambulantní primární porodnickou péči od lůžkového zařízení. Není ani známo, jak onen člověk dospěl k časovému údaji 15 až 20 min. Takový údaj není definován ani v zahraničí, kde porody mimo porodnici patří k normální nabídce pro ženy.

Odstavec 4

...o fyziologickém porodu je možné hovořit až poté, co proběhl...
Z tohoto hlediska by bylo možné konstatovat, že neexistuje zdravá populace. Vlastně jsme všichni nemocní, protože nesměřujeme nikam jinam než ke smrti.

Část III

Odstavec 3

...Odvolatel nabídl ústní jednání, u kterého by byli přítomni znalci. Orgán prvního stupně tento návrh zamítl...
Tím vlastně orgán prvního stupně zamezil, aby byly znalcům položeny otázky s žádostí o vyjádření jejich názoru, které by se týkaly skutečně práce porodních asistentek a provozu zdravotnického zařízení, které pečuje o zdravé ženy. Bylo by také zajímavé vědět, z jaké zkušenosti znalci při psaní posudků vycházeli. Není možné aplikovat zkušenosti s vysoce rizikovými pacientkami v zařízení terciární péče na zdravé těhotné a rodící ženy. Ty potřebují zcela odlišný přístup, péči a podporu.

Část VI

Celý odstavec 2 je matoucí a údaje v něm uvedené se vzájemně popírají. Z toho je zřejmé, že právní úprava chybí. Porodní dům U čápa o.p.s. předložil podklady pro možnou úpravu vyhlášky č. 49/1993 Sb., avšak návrh nebyl vzat v úvahu a nebylo o něm nikterak jednáno.

Konec tohoto odstavce:
Směrnice neukládá žádné povinnosti členským státům co do rozsahu personálního, věcného a technického vybavení zdravotnických zařízení, kde porodní asistentky působí. Tuto skutečnost ponechává plně na uvážení jednotlivých států.
Směrnice č. 80/155 EHS, na kterou se text odkazuje, pojednává o činnostech porodních asistentek, nikoli o vybavení jejich ordinací. Směrnice předkládá činnosti, které porodní asistentky mají vykonávat resp. mají umět vykonávat a mít možnost je vykonávat. Nikdo, kromě úřadů České republiky, nepředpokládá, že by porodní asistentka pro péči během normálního porodu potřebovala operační sál s anesteziologickým týmem. Stejně tak by asi žádný zdravý, normálně uvažující člověk nechodil po ulici s kyslíkovým přístrojem a nebydlel na jednotce intenzivní péče.

Odstavec 3

Z uvedeného plyne, že činnosti, pro které byl vydán souhlas, budou vykonávány samostatně a nezávisle a v souladu s platnou právní úpravou (m.j. zákon č. 48/1997 Sb.) budou patřičným způsobem také finančně odměněny.
Toto tvrzení je falešné. Pokud porodní asistentka chce, aby její služby byly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, musí si její službu vyžádat lékař prostřednictvím písemné žádanky. Z veřejného zdravotního pojištění lze hradit jen ty činnosti, pro které byly písemně vypracovány tzv. výkony a jimž byly přiděleny určité kódy pro vykazování zdravotní pojišťovně. Tyto kódy navíc musí být schváleny schvalovacím řízením. Porodním asistentkám byl schválen jen velmi omezený počet výkonů. Nejenže tedy nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění přímo, ale pouze na základě indikace lékaře, ale díky tomu, že výkony pro většinu činností nebyly v rámci schvalovacího řízení schváleny, není možno jejich provedení vykazovat zdravotní pojišťovně a požadovat od ní jejich úhradu.

Tento fakt má velice diskriminační dopad jak na porodní asistentky, tak ale především na ženy, které by rády služeb porodních asistentek využily. Musí totiž většinu jejich služeb hradit v hotovosti. Pokud využijí služeb skutečně nezávisle pracující porodní asistentky, pak musejí v hotovosti hradit všechny její služby.

Odstavec 4

Celý odstavec je vzhledem k projednávané věci irelevantní a na jeho konci (podtržený text) autor textu vyvozuje (neznámo z jakého zdroje), že by porodní dům (potažmo každá soukromá porodní asistentka) měl zaměstnávat lékaře porodníka a pediatra pro případ poskytnutí první pomoci. Autor textu nevzal v úvahu, že pro zajištění stálé služby je třeba zaměstnat a také zaplatit minimálně 3 osoby požadované kvalifikace, tedy tři porodníky a tři pediatry. Ti by byli ovšem v pracovním nasazení jen vzácně (pokud vůbec) a dané zařízení by je tedy platilo jen za jejich přítomnost. Tento požadavek tedy jednoznačně odporuje ekonomické efektivitě personálního vybavení zařízení typu porodního domu.

Odstavec 10

V textu je sice přiznáno právo porodních asistentek pracovat samostatně, ale zároveň s poznámkou ...ale jen do té míry, aby životy novorozence a rodičky nebyly ohroženy... Tato poznámka popírá veškeré ostatní právní normy, které předkládají požadavky na vzdělávání porodních asistentek a podmínky pro získání osvědčení pro způsobilost k výkonu povolání bez odborného dohledu. Podsouvá také myšlenku, že pokud je žena v rukou lékaře, je v naprostém bezpečí. Všichni víme, jak nesmyslné by takové tvrzení bylo.

Odstavec 12

uvádí požadavek evaluační komise EU z roku 2002: ...česká legislativa musí být novelizována tak, aby porodní asistentky mohly vykonávat praxi nezávisle a samostatně. V praxi však vidíme opačný postup rozhodujících orgánů: všemožně se snaží nastavit taková pravidla, aby porodní asistentky vykonávat svou praxi samostatně a nezávisle na lékařích nemohly.

Část VII

Odstavec 4

Zde je uvedeno materiálně technické vybavení požadované Magistrátem hl.m. Prahy jako minimální vybavení porodního domu. Potažmo takové vybavení by měla mít každá porodní asistentka, jejíž registrace by neměla být ničím limitována, a která by měla mít možnost „vykonávat praxi nezávisle a samostatně“. Požadavek vznikl pravděpodobně na základě posudku vybraných znalců a jejich hluboké zkušenosti z práce v zařízení terciární péče a nulové zkušenosti z prostředí ambulantní primární porodnické péče navíc vykonávané v komunitním prostředí.

Odstavec 8

Je skličující fakt, a považujeme za arogantní přístup odvolacího orgánu tvrzení, že výstupy mezinárodních organizací jako je FIGO (Mezinárodní federace gynekologů a porodníků), WHO (Světová zdravotnická organizace) a ICM (Mezinárodní konfederace porodních asistentek), jsou nezávazné. Přesněji – právně nezávazné. Pokud odvolací orgán lpí na tomto tvrzení, jak potom může vyjádření ČGPS a znalců (zvolených odvolacím orgánem) považovat za závazné? Zvláště znalců, kteří s danou oblastí péče nemají nejmenší zkušenost!

Odstavec 11 a 12

Oba odstavce jsou velice rozporuplné. Na jedné straně potvrzuje, že neexistuje právní norma, která by přikazovala hospitalizaci rodiček, na straně druhé podsouvá názor, že nikde jinde není bezpečno. Na jedné straně je tedy teoreticky ženám dána možnost výběru, na straně druhé se odvolací orgán opírá o tvrzení, že ženám nelze vyhovět kvůli vyhláškám č. 160/1992 Sb. a č. 49/1993 Sb., které porod mimo porodnici sice přímo nezakazují, ale neznají ani pojem ambulantní porod, ani pojem porodní dům. Z pohledu státu tedy „Co neznáme, to neexistuje“ a také „Co neznáme, tomu nevěříme, toho se bojíme“. Odvolací orgán sveřepě tvrdí, že porody mimo porodnici přinesou prudké zvýšení morbidity a mortality novorozenců a matek a s tím také markantně zvýšené náklady, avšak neuvádí, z jakého zdroje či na základě čích zkušeností k takovým závěrům dospěl.