Inovační kurz o právních aspektech porodnické péče

Zpráva společnosti Porodní dům U čápa o.p.s.

Dne 2.11.2007 se v posluchárně 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze konal inovační kurz nazvaný Právní aspekty porodu mimo nemocnici. Pořadateli kurzu byly společnost Porodní dům U čápa o.p.s. a Asociace pro medicínské právo a bioetiku. Inovační kurz byl uspořádán za finanční podpory Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.

Orientace v právních normách regulujících zdravotnická povolání je mezi zdravotníky všeobecně nízká. Tento fakt vyvstává velmi citelně v poslední době zvláště v porodnické péči. Rodiče uplatňují své právo na volbu místa porodu svého dítěte, volbu poskytovatele péče v době těhotenství a porodu, možnost ambulantního porodu apod. Nezřídka je jim bráněno v uplatňování těchto práv a dochází k případům, kdy jsou za svá rozhodnutí či volbu kriminalizováni. Stejně tak jako rodiče jsou opakovaně napadány i porodní asistentky pracující mimo porodnická lůžková zařízení, pokud se snaží rodičům pomoci v uplatnění jejich informované volby. Informace, které se objevují v médiích, jsou zpravidla neověřené a nepřesné.

Proto se společnost Porodní dům U čápa o.p.s. společně s Asociací pro medicínské právo a bioetiku rozhodla uspořádat inovační kurz zaměřený na právní otázky v porodnictví.

*

Cílem kurzu bylo seznámit účastníky s právní regulací profese porodní asistence a nabídnout vhled do právních norem vážících se úzce na porodnickou praxi. Součástí kurzu byly prezentace vztahující se k bezpečnosti péče poskytované ženám, které si pro svůj porod vyberou domácí prostředí.

Každý účastník kurzu obdržel brožurku s názvem Právo a porodní asistence, kterou k této příležitosti a za finanční podpory Evropského sociálního fondu vydala společnost Porodní dům U čápa o.p.s. Brožurka shrnuje hlavní předpisy týkající se regulace profese porodní asistence. Autorem odborného textu byl JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M, který byl i hlavním přednášejícím inovačního kurzu.
Kopii brožury (ve formátu PDF ) si můžete přečíst zde.

V dopolední části programu byli účastníci kurzu velmi přehledně seznámeni s právními normami regulujícími povolání porodní asistence v České republice. Byli také seznámeni s požadavky a směrnicemi Evropské Unie na harmonizaci vnitřního trhu, do jehož rámce porodní asistence, jako i jiné profese, spadá. Byla vysvětlena souvislost a návaznost evropských a českých právních norem.

Odpolední část programu byla zahájena prezentacemi, jejichž hlavním cílem bylo mezi odbornou veřejností zahájit diskusi na téma „Jsou porody mimo nemocnici bezpečné?“ Jedním z podnětů k této diskusi bylo sdělení mluvčího Ministerstva zdravotnictví uveřejněné ve sdělovacích prostředcích, že ročně zemře nebo je poškozeno 5 až 6 dětí díky porodům vedených v domácím prostředí. K dispozici však nejsou žádné oficiální statistiky, ani neexistují spolehlivé zdroje, které by toto tvrzení dosvědčily, potvrdily.

Doc. MUDr. Alena Měchurová CSc. z Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze seznámila účastníky s případy, které Česká gynekologická společnost eviduje v posledním jeden a tři čtvrtě roce. Předložila celkem 5 případů, kdy se žena rozhodla rodit za asistence porodní asistentky. Přednesené informace byly závažné, přinášejí poučení a zasluhují další rozbor. Nicméně nepotvrdily informaci poskytnutou mluvčím Ministerstva zdravotnictví a ještě více posílily potřebu skutečně seriózního výzkumu v oblasti péče poskytované porodními asistentkami.

Cílem druhé prezentace, kterou přednesla Zuzana Štromerová, bylo seznámit účastníky s pohledem mezinárodních organizací na profesi porodní asistence, se závazky České republiky k plnění mezinárodních dohod, s prvními, i když početně malými statistickými údaji vztahujícími se k porodům mimo nemocnici v ČR, a s mezinárodním výzkumem vážícím se k porodům mimo nemocnici. Z. Štromerová poukázala na to, že dosud sebraná čísla, která by mohla podpořit tvrzení o bezpečnosti péče poskytované mimo porodnici, jsou jen velmi malým a nekomplexním obrazem skutečné situace, a proto je třeba upnout pozornost na rozsáhlé zahraniční studie (viz Reference). Ze závěrů těchto studií vyplývá, že spontánní porod zdravé ženy realizovaný mimo nemocnici a vedený vyškoleným poskytovatelem péče je co do bezpečnosti srovnatelný s porodem zdravé ženy rodící v porodnici s tím, že mimo porodnici je do běhu porodu méně zasahováno. Závěry studií jsou v souladu i s postojem Světové zdravotnické organizace (2).

Z. Štromerová také poukázala na fakt, že Česká republika je signatářem Mnichovské deklarace (1), která byla podepsána 17.6.2000 na konferenci ministrů zdravotnictví evropských zemí v Mnichově. V této deklaraci se svým podpisem Česká republika mimo jiné zavázala k

• vytváření příležitostí pro společnou výuku sester, porodních asistentek a lékařů na pregraduální a postgraduální úrovni směřující ke kooperativnější a více interdisciplinární práci v zájmu lepší péče o pacienty,


• hledání příležitostí pro vytváření programů a služeb komunitního ošetřovatelství a porodní asistence zaměřené na rodinu, zahrnující i – kde je vhodné – rodinné sestry,


• umožnění účinné a účelné práce sester a porodních asistentek s plným využitím jejich odborného potenciálu jako nezávislých profesionálů i ve vzájemné závislosti s ostatními profesemi.

Po přednesení druhé prezentace se rozběhla vášnivá diskuse, při níž se účastníci rozdělili na dva tábory: jedna skupina zastávala možnost žen zvolit si domácí prostředí pro porod vlastního dítěte, druhá skupina zdůrazňovala nebezpečnost takového konání. V průběhu diskuse došlo k zajímavému úkazu, jak jeden a týž údaj může být vnímán různě. Příklad:

Informaci, že porodní asistentky převezly do porodnice přibližně 1/6 žen, které se rozhodly rodit v domácím prostředí, pro ukazující se komplikaci během I., II. nebo III. doby porodní vnímala „první“ skupina jako důkaz velice pečlivé a zároveň vysoce zodpovědné selekce prováděné porodními asistentkami, „druhá“ skupina jako důkaz o vysoké nebezpečnosti péče porodních asistentek. Svým postupem se asistentky snaží maximálně předejít závažným komplikacím, jež by doma byly těžko řešitelné, a převezly proto do lůžkového zařízení i ženy, pro které domácí prostředí ještě nebylo nebezpečné, ale přestalo být optimální.

Jiným zajímavým bodem v diskusi bylo různé vnímání absolutní hodnoty údaje vyjádřeného v procentech pravděpodobnosti. Např. hodnota 0,3 – 0,6% výskytu výhřezu pupečníku (v průměrné frekvenci) byl některými účastníky kurzu vnímán jako vysoké riziko pro porody probíhající mimo porodnici, avšak selhání zdravotníka v lůžkovém zařízení (záměna pacientů, léků apod.) vyjádřené stejnou procentuální hodnotou, bylo vnímáno jako riziko zanedbatelné...

Témata k zamyšlení a k další odborné diskusi

• Požaduje-li Česká gyn.-por. společnost důrazné informování všech žen, které uvažují o porodu v domácím prostředí, o rizicích péče poskytované porodními asistentkami v domácím prostředí, pak by měly být všechny ženy také důrazně informovány o rizicích porodu v porodnici. Avšak předestřením velkého počtu rizik spojených s porodem (včetně procentuálního zastoupení, jak bylo některými účastníky kurzu požadováno) se zvýší strach z porodu všeobecně, tedy v jakémkoli prostředí. A jaké prostředí pak budou ženy pro svůj porod volit, vezmou-li v úvahu, že bez rizika není žádné?


• Vždy existovaly a budou existovat ženy, které své domácí prostředí budou považovat pro porod svého dítěte za optimální. Pokud bude znemožněno porodním asistentkám, aby těmto ženám při porodu pomohly, zůstanou tyto ženy bez odborné pomoci. A počet takových žen narůstá. Přestože ještě není měřitelný v desítkách procent ročně, i jediné procento žen, které by uvažovalo o porodu v domácím prostředí, představuje v absolutní hodnotě několik set žen ročně. Má stát právo ignorovat postoj a přání těchto žen, či je dokonce kriminalizovat?


• Je-li jedním z důvodů, proč ženy volí domácí prostředí, strach z nemocničního prostředí a chování zdravotníků v porodnicích, existuje cesta, jak tento nepříznivý jev změnit? Lze požadovat po zdravotnících, aby změnili svůj přístup k ženám, které přicházejí k porodu do porodnice, na vstřícný, otevřený, empatický, partnerský?

Společné závěry vyplývající z celého kurzu

1. Setkání otevřelo odbornou diskusi týkající se bezpečnosti péče poskytované ženám, které si pro svůj porod zvolily prostředí mimo nemocnici.


2. Zdravotnická péče musí být poskytovaná tzv. lege artis, to znamená dle nejnovějších dostupných výsledků rozsáhlých výzkumných prací.


3. Všichni pacienti mají při čerpání porodní péče právo na úplné a pravdivé poučení o rizicích, důsledcích a alternativách navrženého zákroku či postupu za účelem kompletního zajištění jejich informované volby. Tomuto právu odpovídá povinnost všech poskytovatelů porodní péče bez rozdílu takové poučení svým klientům poskytovat, jeho nesplnění má mít za následek právní odpovědnost.


4. Je zapotřebí, aby zdravotničtí pracovníci znali dobře svá práva a povinnosti, aby nevystavili sebe právní odpovědnosti a své pacienty riziku újmy na právech. Proto je žádoucí pokračující spolupráce mezi zástupci medicínských oborů z oblasti porodní péče a zástupci oboru zdravotnického práva, zejména v oblasti vzdělávání a správné interpretace platných právních norem.


5. V kontextu probíhajících změn ve zdravotnictví je třeba aktivně usilovat o vznik mechanizmů veřejné kontroly dodržování základních pacientských práv všemi poskytovateli porodní péče, zejména práva na úplné a objektivní informace o nabízených službách a jejich rizikovosti.


6. Při přeložení ženy z domácího prostředí do porodnice je třeba, aby porodní asistentka, která o ženu pečovala v domácím prostředí, předala překladovou zprávu porodní asistentce, která ženu přebírá v porodnici.